Zbehovia a pútnici

Tento film svědčí o velkém talentu Juraje Jakubiska, který vtisknul uměleckou podobu filmu podle svého stylu. Je to enormní protest proti násilí a brutalitě. Filmový klenot slovenského filmu. Jakubisko už tehdy dokázal, že je filmový mistr. Určitě se podívám znova. Maličko to kazí, že jsem to viděl pouze na videu. Bohužel jsem to nenalezl na DVD.. (23.12.2007)

"Bože, prosím, ať se lidé vrátí!" Jsou filmaři-řemeslníci (Frič), jsou filmaři-vypravěči (Spielberg), jsou filmaři-konstruktéři (Ejzenštejn), a jsou filmaři-malíři. Že Jakubisko patří do poslední skupiny je všeobecně známé, ale že tento geniální tvůrce dokázal v říši fantazie dojít ve filmu Zbehovia a pútnici ještě dále než tomu bylo v Tisícročné včele a Sedím na konári a je mi dobre mě odrovnává. Jakubisko klade důraz na estetický zážitek, budování úžasu (dílem z krásy i děsů) jako esence umění filmu. Skrze tři zdánlivě poeticky odlišné příběhy buduje komplexní dystopické podobenství o zkáze světa. Obdobné téma v 60. letech vzala za své i Věra Chytilová v Sedmikráskách. Oproti nim jsou Zbehovia a pútnici dnes v zásadní divácké nemilosti a neznalosti. Zvláště to pak mrzí, když si člověk uvědomí, že tento snímek Jakubiska zařadil po bok takového velikána jako byl Federico Fellini, jenž ho záhy po uvedení díla pozval na natáčení v Římě. (04.01.2024)

Bože, stvoril si človeka a on raz zabíja aj teba....Tyhle těžce surrealistické filmy se těžko hodnotí a nezbývá mi než - víc jak jindy - sázet na dojmologii. Zbehovia a pútnici na mě nezapůsobili až tak silně jako pozdější Vtáčkovia, siroty a blázni a přestože v něm Jakubisko na stoličce režiséra i za hledáčkem kamery opět vytváří divy, zdál se mi film v porovnání s jeho mladším bratříčkem i řemeslně o něco slabší. Své určitě udělala kvalita záznamu (snímek nevyšel na DVD a musel jsem se spokojit s TV záznamem), ale kámen úrazu vidím v příliš rozevláté kameře, která sice tahá z rukávu výborné kompozice, jenže je na ní dost vidět, že Jakubisko neměl k dipozici žádné vymakané jeřáby a spoustu scén točil z ruky, čímž se do obrazu dostala rušivá roztřesenost. Síla Jakubiskovy imaginace však v této implicitně děsivé a hrůzyplné vizi o lidských válkách nad technickými nedostatky vítězí. ____ Rád bych si někdy přečetl nějaký odborný rozbor.... (14.02.2009)

Někteří filmaři pro mě zůstávají spojeni jen s jedním titulem, ostatní součásti jejich tvorby jsou buď příliš slabé, nebo se s nimi z nějakého důvodu míjím. Takovým příkladem může být Antonioni se svou Zvětšeninou, souznění, které se už nikdy neopakovalo. Jakubisko má vlastně štěstí, je pro mě režisérem dvou filmů - Sedím na konári a především Tisícročné včely. Jeho následující snímky u mě vzbuzovaly větší či menší rozpaky. Jeho ranou tvorbu jsem neznal, a tak jsem ke sledování Zbehov a pútnikov přistoupil bez předsudků. Během pouhé půlhodiny se počáteční údiv změnil v trýznivý šok. Jakubisko rezignuje na jakoukoli logiku, tohle je manýristická ulítlost, kterou nevysvětlí ani požití (jedné) drogy, jako spíš bouřlivá reakce organismu na požití několika protichůdně působících omamných látek. Jakubisko se snad chtěl po svém vypořádat s běsy 1. světové války, jenže v sobě neměl dost pokory a odstupu, aby vznikla společenská výpověď. Místo toho vše semlel v rádoby artový obrazový mišmaš. Celkový dojem: 10 %. (01.09.2015)

Klidně mě ukamenujte, ale výš jednoduše nepůjdu. S náboženskými filmy nemám jediný problém, i když nejsem to, co by se dalo nazvat radikálním věřícím. Nicméně tentokrát i přes zával odkazů a souvislostí pro mě samotný film byl jednoduše nekoukatelný. U každého geniálního díla se najde někdo, komu jednoduše nesedne a tentokráte jsem to já. Závěr je nadmíru působivý ale to co mu předchází se rovná až divácké šikaně. (20.03.2012)