Dýmky

Blbina, ve které hrají významnou roli dýmky. Každá z povídek je jinak dobově, stylově i hudebně stylizovaná, výsledkem je pak roztříštěná mozaika se dvěma pěknými herečkami (hlavně Brejchová) a jednou krásnou dýmkou, která má po celém obvodu hlavičky straight grain. Pro dýmkaře nutnost, pro ostatní pravděpodobně nuda. Ale podíváte se do Anglie. (20.04.2014)

Tak jsem se těšil, jak si pustím tenhle majsterštych Vojtěcha Jasného, zapálím si dýmku a udělám si hezký večer. Po pěti minutách jsem zalitoval. Obávám se, že jsem nepochopil absolutně nic.... možná jako parodie na Filmový klub na Čt2 bych to chápal, ale jinak nechápu nic. Zřejmě nejsem tak avantgardní, jak jsem si myslel. (22.08.2011)

Třetí hvězdička za půvabnou Janu Brejchovou, které vypadá skvěle i jako bruneta. Potěší i syté barvy filmu, protože přiznejme si, barevné filmy u nás ještě v šedesátých letech moc nefrčely, narozdíl od západu, kde se drtivá většina filmů už produkovala v barvě. No a toto dílko je vlastně spojením západu a východu (tedy Rakouska a nás). To je ale vše, co můžu hodnotit kladně, jinak je film nudný, s žádnou zápletkou, žádnou myšlenkou, plytkým dějem. Herci prakticky nemají co hrát, a pouze krásné vizuálno nestačí. Bohužel. (18.04.2013)

Tento film jsem viděl poprvé v životě a nemusím litovat, bylo to i naposled. Jasnému se tento film naprosto nepovedl. Snad ho k němu navedl autor povídek Adolf Hoffmeister, vášnivý milovník dýmek, snad to bylo nabídkou na koprodukci vzešlou od rakouských partnerů, možná výhled na exteriéry v kapitalistické cizině, nevím. V každém případě vznikla naprostá slátanina, v níž dýmky nehrají žádnou podstatnou roli a všechny příběhy by se daly natočit bez nich. Dýmce hercově jsem naprosto neporozuměl - to George opravdu zešílel, když pistolí zastřelil svého kolegu Juraje Herze a myslel si ještě na elektrickém křesle, že všechno je jen natáčení filmu? Nebo se jednalo o nějaký protisocialistický jinotaj? Musím ale uznat, že Gitte byla mnohem hezčí herečkou než už v té době Jana Brejchová, která o svatební i následujících nocích marně čeká na naplnění manželství a spustí se se zahradníkem... Klasická boccacciovská povídka, v níž bych čekal spíš to, že se Mary ujme návštěvník, který ji má rozptylovat během lordova služební cesty... Asi mělo být řečeno - všichni lordi jsou stejní. Podobně je laděná i Dýmka sv. Huberta se záletníkem Matuškou v době světové války. Tuctový příběh, jakých za té 1. světové bylo mnoho... Ze začátku jsem se párkrát usmál - při natáčení němého filmu... To bylo asi na ty dvě hvězdičky. (28.07.2016)

Dýmka hercova je výsměch na téma, jak si Jasný představoval natáčení němého filmu. Ale ten úvodní charlestonový výstup začal hezky. Nicméně Lohninského předehrávání hercům vypadá jak dokonalý výstřižek ze zlého snu na téma hanopis na Vladimíra Slavínského. Přitom tu stojíme při rekonstrukci amerického žánru. A ona to má být komedie, která se nám ale přelila do parodie, jejímž králem nebyl Charlie Chaplin, ale Juraj Herz jako milovník sličné Gitte Hænning. Dýmka lordova až nebezpečně připomíná feeling Zvětšeniny. Nicméně pokud je to skutečně natáčené v Londýně, tak nemůžu nic namítat. Později, po přesunutí na zámeček, Jana Brejchová a Vít Olmer sehrávají naprosto ukázkové dostaveníčko za zády namyšleného lorda, který božskou Janu odmítl při svatební noci. A pokud něco takového vzniklo u nás a nepřekročilo to hranici parodie, smekám. Ostatně vše tak kosmopolitně realizované u nás během "zlatých šedesátých", ovšem vypadající a fungující zcela opačně (notně podpořené barvou), tak tleskám. Dýmka sv. Huberta označena za malou operu v lese je alpskou groteskní miniaturou na téma nevěry v horách, ve které nemá na růžích ustláno Vivi Bach. Dohromady tedy Dýmky tvoří triptych na téma nevěra a přináší do skanzenu českých šedesátých za pomoci Rakouska cosi lepšího, cosi aktuálnějšího, cosi moderního. (19.07.2013)