Zářijové noci

No, dnes spíše překvapí, že ten film mohl být brán jako kontroverzní, když jednomu připadá jako jasná propaganda. Klidně by mohl být natočen v letech osmdesátých, byť by ty herecké výkony nebyly takové jako zde. Tedy, zvláště páně Peškův pohádkový dědeček v plukovnické uniformě je pitomost kardinální. Ale v jednom je ten film opravdu působivý, dokázal přivolat hejno nepříjemných vzpomínek. Je mi jen líto Václava Lohniského, který konečně dostal hlavní roli, ale v takovém šlaku. Přitom rolí Michala v povídce Anděla ve filmu Touha dokázal, že na dramatické role potenciál má. (21.05.2017)

Proč je v armádě tolik blbců? To jsem se taky dávno chtěl zeptat, říká vojín Husa (Broďa). Komunisti se tu zase napráskali. Mělo to být propagandistické,  ale bylo to pravdivé. Armáda nemá deky a má poručíky (Remunda) co nejsou ve straně a ještě pindají a pak i zběhnou. Nezachrání to ani laskavý táta Sova (plukovník Pešek). Broďovi se rozeserou boty, má to vyřešit major Sovák, jenže jak je u Sováka zvykem, vysere se na to. No a největší komunista u roty Řehoř je pěkný práskač. Pro komunistu typické.  Vřele tento film doporučuji. (24.04.2022)

V té šílené době jde, jak jinak, o poplatný film, nicméně, a o to nicméně jde jistě hlavně.Nicméně režisér i herci se snažili poukázat na nutnost existence lidského rozměru a fenoménu při realizaci nutně schematického příběhu v existujícím zrůdného systému.Do jaké míry to jde,šlo, či se podařilo ať posoudí divák, tedy přesněji ti, kteří posoudit a soudit mohou.Herecké výkony pánů Lohniského, Peška...atd. byly vynikající. (08.11.2010)

Jak to fungovalo v socialistické armádě aneb Pravda, nic než pravda. 1) Fantasijní pohádky socialistického realismu jsem před Listopadem nesledoval. Nebylo proč. Připadaly mi nudné, schematické, prostě hotovej Anderzén. Nové a novější zážitky se naskládaly na minulost a ta se stala jen jakousi matnou vzpomínkou s nejasnými konturami. A tak se stalo, že film, který bych tehdy vydržel sledovat jedině při politickém školení v polospacím režimu, mi najednou připadá docela zábavný. Tvůrci to určitě nezamýšleli, ale to víte, čas běží a věcem dává novou přidanou hodnotu. 2) A tak mi byrokraticky zkostnatělý poctivý major Cibulka (příjemný Václav Lohniský) i se svými apologety jakožto jediná brzda úspěšného budování a obrany socialistické vlasti nepřipadá k pláči, ani nechutný, alébrž lehce k smíchu a třeba postava ztělesněná Jiřím Sovákem už byla vysloveně komická. 3) Film totiž nedělali žádní amatéři. 32letý Vojtěch Jasný svou samostatnou prvotinu pojal, pravda, jinak, než Všechny dobré rodáky o 11 let později, ale že jsme v dobrých rukou, je patrné od samého začátku. Jak by taky ne, když scénář podle vlastní hry psal mj. i Pavel Kohout a herecké obsazení je seznam naší herecké elity budoucích třiceti let. 4) Navíc film byl relativně odvážný už v době svého vzniku, snad proto, že pojmenovával některé negativní tendence naší společnosti, aniž by ovšem směl poukázat na skutečné příčiny. (28.12.2010)

Velmi skličující film. Rok 1957 - Herecký výkvět českého národa maří svůj talent účinkováním v tupé politicko-vojenské agitce, jejímž režisérem je jeden z nejnadanějších českých režisérů vůbec, výjimečný tvůrce, jemuž šílená doba nedovolí točit politicky nezabarvené filmy a umělecky (i lidsky) ho znásilňuje. Stejně jako celou dříve zmiňovanou hereckou generaci. (Stejně jako celý národ.) Autorem a spoluscénáristou tohoto agitačního a hrubě schematického kusu je pak pozdější reformovaný komunista, ještě pozdější chartista, emigrant a velká osobnost české literatury, která ovšem v té době tvořila intelektuální předvoj lidu svou schopností obstát na poli budovatelské poezie a literatury. Naprosto tragická kombinace lidských osudů zapříčiněná naprosto tragickou dobou. Přesto se musí objektivně uznat, že Vojtěch Jasný dělal, co mohl, aby jeho film měl alespoň bazální uměleckou hodnotu. Tak třeba hraje originální symfonická hudba. Lokace vypadají také velmi autenticky. Kameraman se rovněž činí. Z toho nic, co dostal coby námět (a stranické zadání), vyždímal celovečerní film. Navíc s ideou - základní krédo filmu přece platí nejen pro lidově-demokratickou armádu: Strana se nemýlí, chyby dělají jen jednotlivci... On to byl ve své době zřejmě celkem odvážný film, z dnešního pohledu je to ale stále žalostně málo... (07.12.2013)