Ten prokletý obrněný vlak

Věřím, že tento film Q.Tarantina zaujal- válka jako pozadí pro dobrodružný příběh, v němž se parta antihrdinů zaplétá do jedné krkolomné akce za druhou, cynické poznámky, černý humor a k tomu spojení ženské nahoty a zbraní, na které si předobrazy (Velký útěk, Tucet špinavců, Kam orli nelétají, Kellyho hrdinové) netroufly ani pomyslet. Zábavný snímek, který si nehraje s psychologií postav, žene se dopředu a ani chvíli nenudí. (12.03.2008)

Solidní válečný snímek od italských tvůrců pohlížející se na danou věc velice přímočaře a zároveň i s jistým nadhledem. Silný scénář rozehrává hrdinský příběh se všemi aspekty a to s jemným humorem nepřekračující hranici únosnosti. Válečné akční scény jsou velmi zodpovědně realizovány. No zkrátka, je na co se dívat. Válečné dobrodružství bez bázně a hany je u nás televizemi stále opomíjen a je to škoda. Tento snímek si své místo jistojistě zaslouží. (28.02.2015)

Občasné zvládnuté scény jsou střídány hluchými místy. Asi třikrát se režisér vypne k záchvatu tvořivosti, pak si ale vzpomene, že jde "jen" o béčko a zase zapadne do průměru. Námět samotný není špatný, ale jeho zpracování trochu skřípe. Fred Williamson a jeho likvidace nácků je ovšem nezapomenutelná. Střídá dvě polohy, palba obouruč s pokrčenýma nohama a lehkým pohupováním a ještě lepší ležérní jednoruč od boku. A i na tu nahotu dojde... (31.12.2009)

Jedna ze dvou inspirací (druhou je Tucet Špinavců) pro Tarantinovy Hanebný Pancharty  z roku 2009. Nutno tomuto filmu přiznat dobrý filmový námět a kvalitní závěrečnou akci plnou praktických efektů (bullet hit squibs, kaskadérských kousků, opravdových lokací i miniatur). Ta byla lepší, než jsem čekal a je rovněž hlavní kvalitou filmu. Pravděpodobně proto s ní je spjat název, pod níž byl film v Česku uváděn... Já se většinou snažím hodnotit ve srovnání s tím nejlepším a nejhorším, co znám a co si dovedu představit. Zde budu srovnávat onou tarantinovkou, protože na tom lze snadno ukázat kvality a nedostatky. Samozřejmě by šlo ale říci: "Na svou dobu a na Itálii dost dobrý." Tak tedy: Tarantino je skvělej scénárista, tudíž jeho Bastardi fungují lépe po narativní stránce i co do postav, jenže jsou velmi povahově výrazné, bohatě nahláškované a obvykle jim lze přiznat velkou míru showmanství, protože mají ve zvyku vést rafinované monology. Někteří lidé vyčítají pozérství tarantinovkám a já chápu, na co poukazují - je to velká exhibice, avšak jemu to projde, protože to nepodcení, nýbrž prokreslí, promyslí a ona exhibice bývá pak natolik rafinovaná, zábavná a spektakulární, že mu to vyčte jen suchar či debílek nebo prostě někdo (xxmartinxx), kdo si nejspíš zapomněl seřídit vkus. Pokud koukáme na zábavnostně orientované filmy, v nichž vystupují drsní hrdinové, co to mnohým nandají, tak tam nějaká míra pozérství vždycky bude. Lze se tím však nechat svést, pokud je to dostatečně odměňující. Castellariho Bastardi však tací nejsou, i když by být chtěli a ideálně i měli. Tento film však je příliš hrubý, neotesaný, horkou jehlou ušitý (viz ta zbytečná romance), levný, pozérský a scénáristicky jednoduchý...  Hrdinové jsou vyděděnci armády, dezertéři, drzí hajzlové, co mají vše na háku a musí se protloukat mezi nácky a spojenci. Jsou zde všechny predispozice k tomu si je oblíbit, ale přesto se u mě tak nestalo. Nebavily mě oni, jejich podvyživené hlášky, nebavila mě ani dynamika mezi různými členy. Díky tomu si mě film nikdy pořádně nezískal a já se jím prokoukal bez pociťovaného napětí v důsledku nezájmu o to, jak to dopadne, i bez jakékoli citové odezvy. (19.12.2023)

Čekal jsem trošku komediálnější příběh, ale vyšlehla na mě vážná situace s drsňáckým velitelem, který se prostě s nikým nesere, asi tak jako válka samotná, a to mě docela zklamalo. Dále jsem koukal na film, který v sobě sice ždibek černého humoru má, ale málokdy se takovému humoru dá zasmát, pokud má svojí poetiku, kterou jsem v tomto filmu zase tolik necítil. Veliká škoda, docela dost jsem se na tento film těšil. (04.08.2008)