• Una111
    *****

    Hluboký zážitek! Strhující téma, výborný scénář i výkony... nemám, co vytknout! Pěkný komentář Pohrobek s jistými nepřesnostmi. Škoda, že film vidělo tak málo uživatelů! - - - Film se zakládá na skutečné události z francouzské revoluce: 17. července 1794 bylo gilotinou sťato šestnáct karmelitánek, protože nebyly ochotné porušit řeholní sliby. Nabídly své životy Bohu jako smírnou oběť za církev a obnovení pokoje ve Francii. Byly uvězněny, odsouzeny a popraveny. Je zaznamenáno, že na popraviště kráčely v řeholních hábitech za zpěvu latinských písní a dav diváků, jindy tak krutý a rozvášněný, je sledoval v naprostém mlčení, jako by šlo o církevní obřad oběti... Deset dní po jejich popravě, 27. července 1794, jakobínský teror, nejkrvavější období francouzské revoluce, skončil! - - - Námět putoval od autora k autoru: Konvertitka Gertruda von Le Fort napsala v r. 1931 povídku "Poslední na popravišti". Držela se poměrně věrně historické skutečnosti, jen hlavní hrdinka, bázlivá Blanka de la Force, je její uměleckou licencí. Povídku si vybrali koncem 40.let Raymond Bruckberger a Philippe Agostini pro svůj filmový scénář. Požádali G. Bernanose, aby ke scénáři napsal dialogy. Bernanose, snad v předtuše blízké smrti (zemřel 4 měsíce po dokončení díla), námět zaujal, a tak vznikly Les Dialogues des Carmélites. V r. 1956 použil Bernanosův scénář ke své stejnojmenné opeře Francis Poulenc. K filmovému zpracování došlo ale až v r. 1960. - - - "Víte, v jistém smyslu je bázeň přece jen Boží dcera, vykoupená ve Velkopáteční noci. Na pohled není hezká, to ne! Jedni se jí vysmívají, jiní ji proklínají, a všichni se jí zříkají... A přece, nemylte se: ona je přítomna u každého smrtelného zápasu a oroduje za člověka." (G. Bernanos) Doplňuji 23.11.2013: Film byl z youtube stažen. Škoda. Ale je tu csfd a naše filmotéky!(27.9.2013)

  • Hedka
    *****

    Netušila som, že tento skutočný príbeh šestnástich popravených karmelitánok počas francúzskej revolúcie je sfilmovaný! A ako dobre! Meno režiséra mi síce nič nehovorilo, ale dočítala som sa, že to bol kameraman, ktorý spolupracoval s Bressonom (je to vidieť). Ďakujem za tip i za odkaz na youtube s českými titulkami! Bol to naozaj silný duchovný zážitok. Odporúčam! http://www.youtube.com/watch?v=g29xz-tUcnU(27.9.2013)

  • CSSML
    *****

    Být režisérem Bresson, mohl film dosáhnout ještě vyšších výšin, ale i tak je film podstatně lepší než novela Gertrudy von Le Fort, kterou jsem přečetl při příležitosti zhlédnutí filmu. Přikládám to úpravě Georgese Bernanose. Přibyly humorné prvky (hluchá sestra), úzkost je hmatatelnější, vztahy postav přirozenější. Za vše mluví, že novela je koncipována jako čtyřiceti stránkový dopis muže přítelkyni, zhusta oslovované „ach, má drahá přítelkyně“ – chápal bych to, kdyby byla pisatelem žena. Filmu i novele musím ještě vytknout úpravu skutečnosti pro dosažení větší dramatičnosti vytvořením postavy úzkostné sestry, jako by sama skutečnost nebyla dostatečně dramatická a pro Církev slavná. Ostatní již bylo napsáno. – Blahoslavené mučednice z Compiègne, orodujte za nás.(7.2.2014)

  • LeChouan
    *****

    Reálná historie lidského rodu píše příběhy krásy, bolesti, ušlechtilosti, nízkosti, tragiky, … . Příběh šestnácti řeholnic, popravených gilotinou 17. června 1794 v samém závěru nejkrutějšího běsnění Velké francouzské revoluce je právě takovým reálným historickým příběhem. Příběhem podaným takovým způsobem, že vás ohromí a umlčí. Obyčejné ženy, sestry, pocházející z různých prostředí, různých povah, které se dostanou do situace, kdy stojí tváří tvář pozemské moci, jíž nejde vzdorovat, ne beztrestně. Obyčejné ženy, obyčejní lidé, lidé kteří nejsou prosti úzkosti, strachu z následků, který jim jejich vzdor přinese – a přesto jsou v tomto vzdoru schopny pokračovat až do svého pozemského konce. Projdou si čekáním na (předem jasný) rozsudek, po svém odsouzení na smrt, když jsou již vezeny na káře ke gilotině, když již kráčejí ke gilotině – modlí se, zpívají, obnovují svůj řeholní slib do rukou převorky. Jejich síla, jejich víra umlčí i po krvi „nepřátel revoluce“ lačnící dav. Jejich síla, s níž přijímají svůj tragický osud, dodnes zbavuje slov; víte dobře, že ve vás takové síly není. Krásný a bolestný film – protože my dobře víme, kolikrát si poté ještě šílenství davů, vyžádalo oběť podobných „obyčejných“ žen a mužů.(8.8.2020)

  • Aidan
    *****

    Všechna zpracování příběhu - od povídky z pera Gertrud von le Fort, přes Bernanosovo drama až po Poulencovu operu - jsou skvělá. Platí to i o tom pozapomenutém filmu, který sice klade menší důraz na souvislost mezi úvodní "zástupnou" agónii matky představené a Blančinu odvahu, ale o to víc si bere na paškál "velkou" francouzskou revoluci. Každopádně je to duchovní hostina.(18.7.2014)

  • - Spoiler: Převorka šla ve skutečnosti na smrt jako poslední, protože poprosila kata o laskavost, aby mohla zemřít jako poslední. (Hvězdář)

  • - Spoiler: Námět se zakládá na skutečné události z období velké francouzské revoluce. Roku 1792 byly sestry ze svého kláštera bosých karmelitek vyhnány a dva roky žily rozptýleně ve městě. Nadále se však scházely ke společným bohoslužbám, a tak byly pro porušení zákazu uvězněny a odsouzeny. Ihned po odsouzení byly sestry odvezeny na popraviště a cestou zpívaly latinské liturgické hymny. Lidé v ulicích a dav na popravišti, jindy rozlícený, je doprovázel mlčením. 17. července 1794 byly popraveny gilotinou. Mrtvá těla sester byla vhozena do masového hrobu pro více než tisíc revolučních obětí. Později tento osud potkal i některé ze soudců tribunálu. (Hvězdář)

  • - Všech šestnáct mučednic bylo ve skutečnosti roku 1906 prohlášeno za blahoslavené. (Hvězdář)