Hra na pláč

Akcí IRA ve filmu moc není, jen ze začátku se řeší britský zajatec a co s ním. Zajatce hlídá hlavně Fergus, který se s ním povídáním o sportu spřátelí. Dozví se od něho o přítelkyni Dil, o kterou ho zajatec prosí, aby se po jeho smrti postaral. Fergus to chce splnit, vydá se do Londýna Dil hledat. Vznikne mezi nimi zvláštní vztah, který všechno zkomplikuje. (25.06.2020)

Výtečný snímek zajímavý nejen svým tématem, ale ještě více jeho zpracováním. Od chvíle, kdy Fergus vyhledá dívku mrtvého vojáka - rukojmího - Jodyho, jakoby začínal novou část svého života, do níž však stále prostupuje minulost. Vážnější scény jsou semtam odlehčeny vtipnými glosami. Skvělá napínavá podívaná od začátku do konce, navíc s výbornými hereckými výkony. (25.10.2010)

Z celého filmu je pre mňa najzaujímavejšia podivná postava Fergusa a tam môj záujem aj končí. Začiatok príbehu hrá na city a koniec na plač (u mňa skôr tendencie k zúfalstvu, nedokázala som si spojiť prvú a druhú časť filmu). Nie som žiaden cynik, skôr naopak, no tentokrát ma nevšedné a podivné drama emočne nechalo chladnou a tak idem proti prúdu s hodnotením. (12.11.2008)

Přesto, že jak podle pravítka rozdělen na část o zajetí černocha Jodyho (Forest Whitaker je i v minimu času maximální) a na tu, kde se jeden z jeho věznitelů, člen IRA Fergus (koukám, že Stephen Rea hraje v téměř všech Jordanových filmech - a skvěle), snaží rozjet nový život, se celým filmem jak pověstná červená nit táhne jedno: že minulost je a zůstane součástí každého člověka a že se před ní nelze schovat. Taky postava Jaye Davidsona, budoucího boha Ra z Hvězdné brány, je jedna z těch, na které se nezapomíná. (02.02.2006)

Ve své době asi přelomové a neotřelé svým šokujícím námětem. Dnes nám v době Andělů v Americe, Špatných výchov, Vojákových dívek a nakonec i Snídaní na Plutu, nejspíš nepříjde až tak šokující a "nová". Ale i po těch letech film má stále co nabídnout. Nejvíce se mi líbil začátek a sbližování únosce a oběti (a když se během filmu ohlídnete zpátky, tak třeba scéna, kdy Stephen Rea vyndavá penis Whitakera, aby se spoutaný mohl vyčůrat, získává úplně nový rozměr). Film mi nejvíce připoměl Jordanovu Snídani na Plutu, ať už podobným námětem, či stejně optimisticky laděným koncem, kdy za vysoce ironicky zvolené písně "When man loves a woman" se film loučí se svými hrdiny a vbíhá do titulků. Mé hodnocení je podníceno velmi vysokým očekáváním, a to nikdy nedělá dobrotu. Takže malinkaté zklamání (ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitní filmařinu). (31.10.2006)