Já, truchlivý Bůh

Jé, vy tak kecáte říká Janička Adolfovi. Myslím, že to by se dalo říct o celém filmu, že je zkrátka ukecaný a nepříliš promyšlený. Co se však filmu nedá upřít, je herecký výkon Lanďáka. Jeho řecký pasáček koz působil úžasně, stejně jako slavný dirigent. Přesto však zaokrouhluji své hodnocení směrem dolů, zas až taková bomba tento film není. Ale za shlédnutí stál, o tom žádná. (26.07.2016)

Jeden absurdní hrášek z lusku směšných lásek, který se povídkou kutálí jako zosobněný kunderovský leitmotiv: hra se světem. Hravost nabývá zlomyslných odstínů a vytváří rozmarné pasti, do kterých padá ten, kdo je klade. Překvapivé iluminace jsou nadprůměrně adaptovány-jak by ne, s autorským ostřížím okem nad scénářem, herecké výkony Kopeckého s Landovským atakují hranici možného, ale ... kniha je kniha. (03.05.2007)

Pán Adolf je postarší chlípnik, ktorý má "všetko" medzi štyridsiatkou a smrťou. A niekedy aj mladšie. Lenže jemu to ako správnemu ješitnému úchylovi nestačí a chcel by pochopiteľne iba to najnedostupnejšie, čiže najmladšie. Ja, truchlivý boh je veľmi vtipný, veľmi sarkastický a ironický, veľmi trefný a povedzme si, že aj nadčasový. Takých bábik z dediny, ktoré hľadajú v meste svojho dirigenta, je stále dosť. Môžete tu vďaka interakcii postavy a diváka zažiť ten nepríjemný pocit ako na vlastnej koži, keď Vám žena povie, že Vás berie ako kamaráta. Toto preboha už nikdy svojim nápadníkom nehovorte, radšej sa s nimi prestaňte stretávať! Simultánny Kopeckého preklad gréčtiny je absolútne kultová záležitosť. (17.11.2013)

Ach, ta nostalgie... Centrum mého drahého (+ rodného) města, které znám snad ještě víc, než sebe, a které už vypadá podstatně jinak, zde ještě v podobě, jakou si pamatuji z dětství / dospívání. Tak např. na prostor s fontánkou před Janáčkovým divadlem jsem už skoro zapomněla (teď by to tam přespolní fakt nepoznali, je tam totiž "moderní" quasi parčík a parkoviště :-( ), přitom co jsem si tam vyhrála / kolem nachodila. Konzervatoř, Šilingrák, Starobrněnská... Některé části jsou zachovány dosud, jiné už "za mě" byly jiné... Bylo mi, jako bych cestovala v čase. Popravdě, dojalo mne to víc, než to, co se ve filmu odehrávalo, i když se mi to rovněž moc líbilo. Prakticky skoro celé se to točilo kolem hudby, zpěvu, dirigentů, pěvců, etc., mělo to vtip, originální zápletku i pojetí (formou vyprávění / bilancování hlavního hrdiny v podání M. Kopeckého), rovněž skvělého P. Landovského, který ztvárnil jeho kamaráda (oba pospolu tam předvádějí perfektní herecké kreace), nečekané vyústění i závěr, s plejádou velmi i méně známých (ne)herců / umělců, a to vše v mé drahé rodné hroudě... ;-) Takže pro mě dosti osobní, a prostě bezchybné (až na ten příšerný knírek (větší snad neměl ani Freddie Mercury :))) J. Jiráskové - ten jsem fakt nepobrala. Nějak to patřilo k roli? Pokud ano, muselo mi to uniknout, a ani tak to nechápu). Pokud bych (kromě hudby a Brna) měla ještě něco vypíchnout, tak rozhodně platonickou lásku hlavního hrdiny, který doposud bral ženy hlavně jako povyražení, a střídal je jak ponožky, a zřejmě poprvé se skutečně zamiloval, a hned nešťastně. Navíc do namyšlené, trochu i naivní, dívky. Ta pak na to (+ svou nezkušenost, možná až hloupost) doplatí, avšak postaví se k tomu nečekaně čelem. Ale žel tím pak trpí nejen ti dva, ale i další z aktérů, který k tomu všemu přijde jak slepý k houslím. Konec mi přišel jakoby trošku otevřený, takže jsem si pokračování mohla "dosadit" dle vlastní fantazie. ;-) P. S. A propos - nechápu, proč ta nána šla výhradně po dirigentech (ačkoliv, svým způsobem, ano). Já bych slintala i nad tím "pouhým" korepetitorem. :-DDD (08.04.2019)

Landák převálcoval Kopeckého... Scenáristé psali scénář přímo Kopeckému a Landovskému na tělo, protože od začátku věděli koho pro role chtějí. Miloš Kopecký řekl paní Jiráskové, když byl film zakázán, se sarkasmem sobě vlastním: "to je dobře že film zakázali, Lanďák byl totiž mnohem lepší jak já". (23.09.2014)