Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dějové schéma tohoto Saurova psychologického filmu je prosté a mnohokrát v literatuře i filmu použité: muž středního věku se po letech vrací do rodného kraje, setkává se se známými lidmi a místy a tato setkání v něm vyvolávají vzpomínky a představy. Složitý je však vnitřní smysl filmu, související s jeho výstavbou, založenou na principu neustálého prolínání dvou časových rovin. Originalita Saurova řešení spočívá v tom, že podoba hrdiny se při návratech do minulosti nemění, což vede k dvojznačnosti situací a umožňuje nezvyklé propojení obou časových linií. Film znamenal v kontextu španělské kinematografie významný převrat, a to pro svou otevřenost, s jakou se dotýká dlouho tabuizovaného tématu občanské války 1936 -1939. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (11)

Martin741 

všechny recenze uživatele

Spanielska obcianska vojna podana talentovanym Saurom. Uz len za prelinanie sa dvoch casovych  rovin dam silne  4 hviezdy. No takto : ja nie som vystudovany filmovy teoretik, nestudoval som filmovu teoriu. Ne, nevystudoval som Filozoficku fakultu Univerzity Karlovy v Prahe /tam je filmovych katedier na mraky/, ne - nie som docent ani profesor na nejakej filmovej katedre. Len viem, co tam bolo a co nebolo a ze som casto od toho nedokazal odtrhnut oci. Tak ako u Tarkovskeho, toto same sa  mi stalo i u rezisera Carlosa Sauru. 82 % ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

V některých zemích (Německo za Hitlera, Čechy za komunistů aj.) byli duševně nemocní, vlastně spíše duševně jiní, považováni za vřed "normální" společnosti a zasouváni do ústraní nebo přímo exterminováni. Jinde (v oblasti latinské kultury) však byli považováni skoro za světce (třeba jako bláznivá Bernadetta). A Carlos Sauara, ve své snaze "vyžrat" ostatním režisérům zásadní filmová témata, si toho nemohl nepovšimnout. Jeho řešení je navíc myšlenkové košaté a odvážné, i když přísně v mezích slušnosti (všechno, včetně fantasmatických vzpomínek - ostatně Luizova /vynikající José Luis López Vázquez/ reakce na totemové předměty a místa je okouzlující). Pozn.: Do minulosti se můžeme kdykoli vracet; nikoli však na vlastní přání a nikoli v tehdejší podobě, neboť fyzické nezbytně umírá s každou sekundou. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Sestřenice Angelika je intimní poezií, vzpomínkou na dětství (jež nemusí být jenom šťastné, přestože i ve své nevlídnější podobě nabízí nezapomenutelné, ba velmi silné zážitky) a k tehdejšímu frankistickému režimu ve Španělsku nepříliš uctivou reflexí na občanskou válku. Carlos Saura do díla vložil část sebe sama, část ze svého vlastního dětství, je něžný ve verších poezie (rozjasňuje se v niterných obrazech kameramana Luise Cuadrada), přesto zároveň i neúprosný ve střetech dětského vnímání světa s životním nazíráním dospělých. Minulost (tedy vzpomínky) plynule navazuje na současnost (tj. počátek 70. let), je takřka přímou součástí přítomnosti, jde vlastně o nové prožívání minulosti, přičemž lze obé rozlišit. Minulost není vyjevována v lineární posloupnosti, její úseky se odvíjejí v přímé součinnosti závislé na místě, na osobě, na předmětu nebo na situaci. Vzpomínky jsou "zkreslené" tak, jak je to pro ně charakteristické, a tím nabývá na síle hlas naléhavosti (ostatně stejně se s tím Saura vypořádal, byť v mnohem menší míře, v Zahradě rozkoší). Film vyvolal ve Španělskou násilnou nevoli u extrémní pravice, nejloajálnější složky frankistických falangistů. To je nespornou devízou Saurovy intimní poezie! Kulisou dění je historické kastilské město Segovia. Hrdinou bytostné poezie je Luis (vynikající José Luis López Vázquez), muž vracející se po třiceti letech do světa a míst svého dětství, jež však bylo poznamenáno emoční nevraživostí občanské války a prožitkem první lásky (vidinou osvobození a naplnění). Minulost dostává, respektive znovunabývá existenční rozměry. Minulost, jež hluboce ovlivnila život budoucí, je znovuoživena v celé své velikosti a "kráse" prožitku. Mezi důležité postavy patří Luisova láska z dětství a jeho sestřenice, avšak později v manželství smutně osamělá Angélica (zajímavá Lina Canalejas, rovněž v roli své matky ve vzpomínkách), ta samá Luisova sestřenice Angélica ve vzpomínkách (dobrá María Clara Fernández de Loaysa, taktéž v roli dcery sebe samé v současné době), laskavá Luisova teta Pilar (ve vzpomínkách Lola Cardona, a v přítomnosti Josefina Díaz), a manžel Angélicy Anselmo (Fernando Delgado, také v roli otce Angélicy ve vzpomínkách Miguela). Z dalších rolí: na špatné straně stojící Luisův otec (Pedro Sempson), Luisova matinka a sestra sester (Encarna Paso), čtvrtá sestra, Luisova noční můra a jeptiška s výraznými sebetrýznitelskými sklony (Julieta Serrano), či matka všech čtyř sester ze Segovie (María de la Riva). Sestřenice Angelika je něžnou intimní poezií, a zároveň k formám diktátorského režimu neuctivou bytostnou skladbou. Samota lidského nitra jako neblahý důsledek národní bolesti a klerofašistického režimu a současně i přímých osobních zkušeností (přičemž vůbec nezáleží na straně politických sympatií). Je to podnětný filmový prožitek! ()

PollyJean 

všechny recenze uživatele

Saura mne poprvé poněkud zrozpačitěl. Z filmů, které jsem od něj viděla, poprvé zobrazuje hrdinu, který je slabý. Nostalgie je krásná, ale pokud je jen útěkem, tak je něco špatně. Luis se utíká do vzpomínek na prázdniny strávené u příbuzných, ale když k němu minulost vztáhne ruce s prosbou o pomoc, práskne do bot s až nehezkou rychlostí. Nevěřila bych, že nápad ponechat stárnoucího hrdinu i v roli chlapce může obstát bez toho, aby byl směšný, ale José Luis López Vázquez to zvládá naprosto s přehledem, bez jakéhokoli pitvoření, někdy jen pouhou změnou pohledu. ()

edie sedgwic 

všechny recenze uživatele

Velmi silno pripominajuce iny Saurov film Stary dom uprostred Madrid. Cely dej je pretkany nostalgiou a nedopovedanym. Nemam pocit, ze by sa chcel reziser s divakom hrat. Akoby si pribeh rozpraval sam pre seba a divakovi don len dovolil nahliadnut. Ostane len zvlastne smutok z toho, ako to vsetko mohlo byt a nie je. ()

Galerie (25)

Reklama

Reklama