Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh komediálního filmu režiséra Karla Kachyni se odehrává v průběhu dálkového pochodu, jehož se účastní malý sociologický vzorek společnosti 80. let: čtyřicetiletý architekt Jan, jeho mladší kolega Robert s milenkou Eliškou a jejich šéf Crha, doprovázený rovněž svou milenkou. Cílem, k němuž dámy a pánové směřují, je meta sto kilometrů. Pro hlavního hrdinu však cesta znamená víc. Každé zastavení symbolizuje určitou etapu jeho života a zároveň klade nejednu všeobecnou otázku. Je kolem nás v oblasti mravní všechno v pořádku? Má poctivý, čestný a talentovaný člověk šanci uspět? A proto se Jan také na 85. kilometru vzbouří a odmítne se dále přetvařovat... Vtipná alegorie odráží situaci v české společnosti 80. let, unavené tehdejší realitou, a zřetelně napovídá, jak ji řešit. V hlavní roli uvidíme Karla Heřmánka. Vyprávění rámuje vystoupení tehdy oblíbené rockové skupiny Tango. (Česká televize)

(více)

Recenze (101)

swed 

všechny recenze uživatele

100 kilometrový pochod jako metafora krize středního věku? Proč ne, nápad je to originální a funkční. Naopak prostřihy, ve kterých se řeší pracovní problémy, už tak zajímavé nejsou. Naštěstí Kachyňa měl schovaný jeden velký trumf a tím je Karel Heřmánek, kterému role padne jak ušitá a jeho buldočí zarputilost mu lze bez problémů uvěřit. Film sice nedosahuje takového účinku, kterým disponoval například Olmerův snímek Jako jed, to ale neznamená, že by v sobě neměl kus životní pravdy, naopak. 7/10 ()

topi 

všechny recenze uživatele

"Rozbij to sklo! Rozbij to sklo!" Road movie, která se odehrává na pochodové trati 100 kilometrů a obrazy se střídají s retrospektivními pasážemi, které jsou hozeny do černobílého hávu. Svým způsobem, zejména s krizí středního věku mě tento film připomíná další Kachyňovku Dobré světlo, kde hlavní roli vytvořil též Karel Heřmánek. On byl v osmdesátých létech fakt vrcholovej herec a k životním rolím mimo třeba Smrti krásných srnců, Fešáka Huberta nebo S čerty nejsou žerty si může s přehledem přičíst i roli architekta Kolvary v tomto příběhu. Neskutečný, co zde předvádí. Mimo něho zaujme krásná Mirka Pleštilová, která pobíhá pod posedem bez kalhotek, nebo Soňa Valentová hrající Kolvarovu manželku (nadabovaná Janou Šulcovou). Správně hajzláckou roli má Olda Vlach a demolice jeho kanceláře nebo závěrečná fackovačka s Heřmánkem nemá chybu (dvě facky mu uštědřil sám režisér, protože se musely dělat dotáčky a Karel Heřmánek byl zrovna mimo Prahu). Karel Kachyňa byl opravdu filmový bůh, každý jeho film měl nějaké sdělení a do svých filmů dokázal nenásilně vpasovat jakýkoliv příběh přímo ze života, z jakékoliv profese a z jakéhokoliv časového období. Kam pánové, kam jdete? (parafráze na lidi obecně, kam se vlastně pořád ženeme?) je koktejl namíchaný s humorem a dramatem dohromady a celkově to funguje dokonale! Smál jsem se od začátku do konce a scény se psem Bobinou jsou top! Svoje dělá i progresivní jazz-rocková muzika Milana Svobody, což byla u Kachyňových snímků vždycky záruka kvality, ať už byla hudba jakákoliv a umně ji dokázal použít v každém svém filmu. Není a nikdy nebyl stejný režisér jako Karel Kachyňa. Vždycky jsem miloval jeho specifický pohled na život a jeho ztvárnění na filmové plátno. "Člověk má umřít najednou a ne po kouskách". Tohle na něm prostě zbožňuju, tu opravdovost, spojenou s tragédií a komedií. Musím zvednout i hodnocení, poněvadž jsem do toho filmu dozrál. Nebo dozrál film samotnej? To je úplně jedno, protože jsem se bavil parádně a kvalita tohoto snímku je nezpochybnitelná. ()

Reklama

kingik 

všechny recenze uživatele

Slabší film mistra Kachyni. Je zvláštní, jak často filmový tvůrci viděli v Karlu Heřmánkovi proutníka, kterému neodolá žádná žena. Tentokrát se vydal na dálkový pochod se svými kolegy z práce a právě trampoty, kterého ho během vysilujícího šlapání kilometrů potkají jsou náplní filmu, který působí jakoby chtěl být velmi originální, ale přes lepší průměr ho nic nevytáhne. Stereotypní pochod je zpestřen sváděním dívky jeho kolegy a tam bych viděl jistou šanci z filmu si něco zapamatovat, zvláště pokud jste příznivci "bobra" Mirky Pleštilové, ale jako celek to v paměti moc neutkví. Heřmánek a spol jsou tradičně dobří, námět originální, ale zase o nic extra se z pohledu diváckého zážitku nejedná. Vlna podobně laděných snímků ve kterých hrají ústřední roli čtyřicátníci zmítaní krizí středního věku a zvýšeným sexuálním apetitem je asi z filmového pohledu nenávratně pryč a do osmdesátých let zapadá více než spolehlivě. Jenže to všechno odnesl čas. 50% ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Všem problémům se utéct nedá, a tak se jim Karel Heřmánek pokouší alespoň ujít. Má na to špatné boty, heká, funí, kulhá, párkrát se chce vrátit, ale vždycky ho něco nakrkne takovým způsobem, že jde dál - puchýře nepuchýře. Jo a taky rozbíjí sklo. Tenhle film je krásná metafora, která o lidech a o životě říká mnoho. ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

Neminulo to ani mě. Ani ten film, ani ten socialismus, ani tenkrát ty dálkové pochody. Taky z hecu. Jen jsem je naštěstí, na rozdíl od pana Heřmánka, neabsolvoval v polobotkách... (ale zase jsem při své první stovce zcela zanedbal pitný režim, zkolaboval na 85 tým kiláku a do cíle mě potupně dovezli. Za měsíc jsem zregeneroval a jako správný blbec, bylo mi ovšem tenkrát jen sladkých –náct, jsem vyrazil na další stokilákovej pochod, na Haškovu Lipnici. Tu už jsem dal. Jen na ty sexuální hrátky na posedu mi nějak nezbyly síly... :-) „Film pro pamětníky“ , který mě ani tenkrát bůhví jak nezaujal, pro mě asi žádnou kultovní klasikou nebude. Protože ale uznávám jeho kvalitu, mé oblíbené herce v něm a taky pár povedených hlášek, dávám 3. Jen nějak nemám chuť a hlavně asi ani odvahu ho doporučovat ke shlédnutí dnešním mládežníkům. Dálkový pochod, to už je asi dnes, tváří v tvář virtuálnímu prožívání čehokoli, prd challenge... ()

Galerie (37)

Zajímavosti (5)

  • Na začátku filmu hraje skupina Tango píseň „Co s tím sklem?“. Ve filmu zazní hned dvakrát. (M.B)
  • Ve filmu je také slyšet a vidět videoklip Jiřího Korna „Karel nese asi čaj“. (M.B)
  • Kolvara (Karel Heřmánek) bydlí na adrese Janáčkovo nábřeží 23 v Praze na Smíchově. Řadový novorenesanční činžovní dům o pěti patrech navrhl roku 1878 architekt Alois Filcík. Jedná se o významný příklad neorenesanční obytné architektury se zachovalými původními umělecko-řemeslnými prvky, součást jednoho z nejvýznamnějších domovních pražských bloků z období 19. století. (sator)

Reklama

Reklama