Vánoce s Alžbětou

Protože je Karel Kachyňa můj velký oblíbenec a jeho tvorbu mám v malíčku, k tomuto filmu jsem se dostal až nedávno. Nemyslel jsem si, že z těch několika málo filmů, které jsem od něj neviděl, může být některý, který patří k tomu nejlepšímu, co natočil. Vánoce s Alžbětou se tak netváří, ale ve skutečnosti je to velký film. Z prostého a fádního příběhu je vytěženo maximum. Psychologie postav je nejen famózně napsaná, ale i zahraná. Dialogy se sypou jako písek, stejně jako bezvadný střih a perfektní kamera vykresluje zmáčenou atmosféru víc než dokonale. A nad tím vším stojí perfekcionalista Kachyňa! (24.03.2013)

"Jmenovalo se to Pompeje..." "Dobrý večer, pane Hubert..." Vánoce bez sněhu jsou jako řidič bez závozníka. Místo sněhu déšť a místo pracanta závoznice...přeživší obyvatelka Pompejí, jež si vodí muže jak na provázku a která do silně stereotypního života jednoho spravedlivě a lidsky smýšlejícího řidiče, rozvozce potravin do prodejen Smíšeného zboží po vesnicích, zanese bouři, která rozcupuje každodenní rutinu na kousky...Neuvěřitelně skromně pojatý film o dceři bez otce a tátovi bez dcery, zničehonic se setkají v kabině, už ve své době, starého krámu na čtyřech kolech, dva rozdílné světy lidí, kteří v životě již zažili své. Veškeré základy silných kvalit mistrových filmů s lidským obsahem jsou zde, tohle je Kachyňa a Procházka bez zábran, troufám si napsat, geniálně syrovým způsobem vypráví banální, nicméně tematicky velmi svobodný, otevřený příběh se skvělými dialogy o lidském souznění. Vše v atmosféře československých šedesátých let, jež se projevuje i ve způsobu natáčení, vše završeno doslova super hereckou dvojicí. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších vánočních filmů. (10.07.2013)

Hnusné dušičkové počasí, hnusný socialistický venkov. Vlado Müller jako permanentně mírně nabručený řidič ošuntělého náklaďáku zásobuje depresivně vyhlížející vesnické prodejny. Vedení firmy mu přidělí nového závozníka - tedy závoznici - mladičkou pohlednou problémovou Alžbětu, která prošla děcákem a teď je v podmínce. Tihle dva by normálně o sebe vůbec nezavadili a teď spolu musí sdílet po celou pracovní dobu těsnou kabinu náklaďáku. Původně jsem film hodnotila dvěma hvězdičkami, ale po dalším zhlédnutí jsem ho vzala jakž takž na milost. Není to komunistická nalejvárna, i když se tam pracuje. Spíš jde o psychologickou kresbu klíčícího (nebo ne?) vztahu mezi dvěma odlišnými osamělými bytostmi na pozadí reálného socialismu. (02.11.2006)

Vánoce s Alžbětou sú dôkazom, že aj v českej kinematografii sa točili proceduálne diela. Jan Procházka bol skutočne nedoceniteľný autor a je prekvapujúce ako brilantne dokázal vybudovať tento komorný príbeh. Celý film v podstate sledujeme len každodennú rutinu s množstvom opakujúcich sa detailov, ktorých obmenou sa rekontextualizuje vývoj hlavnej postavy. V naratíve sa tak zračí na jednu stranu Procházkov talent pre odpozorovanie vecí z reality a na drahú stranu jeho majstrovstvo v schopnosti usporiadať ich do napínavej štruktúry.................Müller je vo svojej roli excelentný a s jeho vtipnými hláškami ho bez obáv prirovnám k Borgartovi či Eastwoodovi. Nikdy totižto nemá v dialógu žiadne prvoplánové popisné infomácie, ktoré by inak nevedel scenárista dostať do príbehu, ale ironicky komentuje dianie okolo seba a necháva diváka, aby sám odčítal skrytý podtext..................Film sa trocha stráca v iných Kachyňových hitoch zo šesťdesiatých rokov, no nie je o nič menej politicky kritický voči vtedajšej dobe (hlavný hrdina je ten správny pracant "dole" vymedzujúci sa voči morálne prehnitým nadriadeným, a tiež ostré narážky na modlu komunizmu v podobe robotníka s lopatou, ktorý ide z raňajok rovno na obed) a štylisticky je spiatý s vtedajšími modernými trendmi (narušovanie kontinuálneho časopriestoru užitím poskočného strihu a časových elíps). (10.05.2014)

Tady jsou tři hlavní postavy. Hubert, Alžběta a reálný socialismus na vesnici a malém městě. Všichni hrajou výborně a hlavně, všem se ty postavy a jejich chování dají věřit. Není to žádná pohádka o napravené holce z pasťáku, co se najednou začne chovat zodpovědně, ani o chlápkovi, co už neudělá stejnou chybu. Dělají nic moc práci v nic moc světě a možná by i chtěli něco lepšího, ale nedokážou si na to nakonec stejně nikdy sáhnout. Při tom všem to ale není depresivní, to mi přišlo super. Jinak je zajímavé pozorovat socialistické ceny a srovnávat s dneškem. Závozník říká, že bere 900 korun měsíčně. Dneska by to bylo dejme tomu 36.000. Takže všechno x40. Za oběd pro jednoho platí v jídelně 6 korun 10 haléřů (dnes by to bylo cca 250), zahraniční cigarety za 7 korun (v dnešních cenách 280!). On to zas takový ráj nebyl, byť je třeba dodat, že zase lidi platili míň za bydlení. (20.04.2023)