Vlak do stanice Nebe

Tým pod vedením Karla Kachyni ve složení Ota Hofman scénárista, Josef Illík kameraman a Zdeněk Liška hudební skladatel vytvořil řemeslně kvalitní, poetickou a dětskou fantazií prošpikovanou krásnou podívanou. Tenhle film vyloženě hladí po duši a evokuje dřívější dětství bez jakékoliv techniky a vymožeností. Já tohle na Karlu Kachyňovi a jeho filmech obdivuji a mám strašně moc rád a také velmi oceňuji to, jak jsou jeho dětští hrdinové přirození. Moc se mě líbila malá Zuzana Fišerová, později známá jako Douchová, pomocnice v knihkupectví Darka Vrány. Luxusní byla také scénka, ve které děti z plácačky popíjely slivovici a učitelka je pak kárala a za trest musely stokrát napsat "Kdo pije nemyslí, kdo myslí nepije". Jak výstižné heslo :). Vlak do stanice Nebe patří do kategorie Kachyňových dětských snímků, kde má v dějové linii první místo dětská fantazie. (18.01.2020)

Nejspíše rok výroby zasazuje celému snímku jakýsi rutinní nádech. Vyznívá mi tak klasicky perfektní práce s dětskými herci, snová a imaginární realita, Liškovy valčíky i celkové přiblížení válečné atmosféry. Kvalita REPUBLIKY, převedená zde do postavy Franty, je dozajista základem nakonec silně vyznívajícího filmu. I v Dáše lze najít některé předešlé hrdinky. Celkový poetický obraz zde vrcholí, trochu zdlouhavou, scénou s pestrobarevným vláčkem. Možná, že nutným záměrem bylo i poukázat na kázeňské či deratizační nešvary předválečného školství, nicméně i rutina je v tomto případě nadprůměrná a snímek potvrzuje (i v těchto dobách) režisérovu výjimečnost. (04.05.2014)

Vlak do stanice Nebe projíždí po trati dětské fantazie, zastaví se uprostřed všedních i nevšedních starostí a znovu se plnou parou rojezde vpřed... aby přinesl v doprovodu ruchotu nová dobrodružství pro ty nejmenší, kteří v horské vesničce nalezli s rodinou své dočasné útočiště před traumatizující válečnou situací. Z pohledu dospělých může tento film zanechávat v sobě lehce naivní jednání dětských postav, ale ty spolehlivě ladí s celkovou stylizací včetně napínavého vyvrcholení. Vedle skvělých výkonů pečlivě vedených dětských herců se pro mě hlavní devizí stávají i hudba a kamera... také Hájkův nápaditý střih, který uprostřed jízdy několikrát skvostným způsobem zrytmizuje vizuál přesně do taktů znějícího valčíku. VLAK sice není pro mě zdaleka ten nejlepší či nejoblíbenější film pana režiséra, ale když se i ten obyčejný děj rozjezde ve znamení typické Kachyňovy poezie jako onen vláček cestou zasněženou krajinou, sjíždí na vlnách dětských pocitů v celé řadě nádherných poetických záběrů, moje srdce za jízdy vlaku plesá a vznáší se v doprovodu Liškových tónů až k onomu Nebi... S Vláčilem, Menzelem a Kachyňou v čele pro mě zůstává československá kinematografie nadále tou nejbáječnější studnicí jedinečných poetických filmů. „Pozor, přejedeme závoj! Hurááá! Huráá!“ 90% (24.01.2021)

Jaké hodnocení může dát divák Kachyňově filmu o válce, dětech, horách? Jaké s hudbou Zdeňka Lišky a s věrohodnými dětskými herci, kteří kradou vlak, pijí slivku a ještě se do sebe zamilovávají, vši, nevši? Prostě minimálně 4*. "Kdo nepil slivovici, může zůstat v lavici, kdo pil, ke zdi!". Na protektorát docela slušný vtip. (10.09.2012)

Na Vlak do stanice Nebe se dá dívat třemi různými způsoby. Za prvé jako součást tvorby jednoho z nejzajímavějších a nejschopnějších československých režisérů, kdy je nutné říct, že Kachyňa uměl natáčel i atmosféričtěji a lyričtěji, a tenhle kousek patří spíš k průměru. Za druhé, posuzovat ho v kontextu doby, kdy si musíme uvědomit, že v roce 1972 vyvrcholila normalizace a doba byla k filmování hodně nevlídná. Vlak do stanice Nebe patřil k tomu nejlepšímu, co v oné době vzniklo, a poměřováno současnou tvorbou, si vůbec nevede špatně. Za třetí, jako ukázku vynikající práce s dětskými herci, kdy mě vůbec nenapadá titul, který by se mu v polistopadové tvorbě přiblížil. Už jen za tohle si Kachyňa čtvrtou hvězdičku zaslouží. Celkový dojem: 75 %. (06.01.2017)