Zlatí úhoři

Všechno, co mi tak nějak chybělo nebo nesedlo na Srncích, tak to jsem tady našel v plný parádě a přirozeně poetický kráse. Nic vyumělkovanýho, nic nucenýho, a přitom je to zajímavý a silný jako málo co. Tohle! je filmová poezie přesně podle mýho gusta... a ta Fišerova hudba tý poetičnosti jenom přidává, ale to asi nikoho nijak nepřekvapí. Pro mě jako diváka to každopádně bylo mnohem přístupnější, srozumitelnější a bližší než Srnci - možná i kvůli tomu, že spoluscénáristou byl sám Ota Pavel, možná proto, že Menšík je prostě herecky úplně jinde než Heřmánek. Třeba do Srnců jednou dorostu, já to nijak hanět nechci, ale Úhoři jsou prostě pro mě osobně ne o ligu, ale o dvě jinde. Ta klukovská vášeň a fascinace lovem (jak u kluka, tak u táty), ty nádherně srdečný ódy na ryby, ta řeka, zurčení vody, příroda, všechny ty dětský sny a naděje, ale i ten samotnej kontrast s násilím a nesmyslností války jsou tady tak krásně a upřímně vykreslený, že se k tomu těžko dá něco dodat. A děti hrajou taky dobře, tak co víc si přát! (05.08.2016)

Mám pocit, že poetické příběhy jsou něco, co nám vysloveně jde. Ať už knižně, tak i filmově. Zlatí úhoři jsou přesně tímto kouskem, natočeným v asi nejzlatější éře československé kinematografie. Berounka, Kachyňa, Menšík, Hrušinský nebo samotnej Prdelka jsou přesně ty důvody, proč mám filmy z této doby tak strašně rád. Ota Pavel připravil nádherný, ale nesmírně smutný příběh ze světa zlatých úhořů, kterého se chopil Kachyňa tak krásně, jak jsem se v současné době s ničím podobným nesetkal. Představte si, že stojíte u Berounky a vnímáte, jak pod Vámi teče samotná řeka. Když se pořádně zaposloucháte, možná ty úhoře i uslyšíte. Pokud se Vám to povede, tak Vám gratuluji, zažili jste to samé, co zažil Ota Pavel před desítkami let, když prožíval svoje dětství u Berounky. A víte co? Čert vezmi fakt, že takové krásné poetické příběhy tu už nikdo nepíše...tyto chvilky Vám totiž jen tak někdo nesebere. (17.11.2015)

Film jsem viděl teprve podruhé, ale musím konstatovat, že se jedná o velice kvalitní snímek, který pohladí po duši. Vladimír Menšík a Rudolf Hrušínský zde předvádí své brilantní herectví a pan Kachyňa dokazuje, jak nádherné filmy uměl točit. Tohle je prostě skvost, jinak to snad ani nelze nazvat. Předlohu jsem sice nečetl, ale film je hodně dobrý. Prostě kvalitní snímek, který si zaslouží jen a pouze to nejvyšší hodnocení. Uděluji pět hvězdiček a děkuji do nebe panu Kachyňovi za jeho filmy, kterými zkvalitnil československou kinematografii a na něž je radost se dívat i po letech. (11.05.2008)

Tak tu je zase pekne vidieť ten klasický český prístup. Takmer až rozprávková poetickosť rozprávania, plná svojráznych figúriek, stále hraných tými istými hercami v kontraste niečoho strašného, čo od začiatku očakávame. Nie som si istý, či toto je látka priamo pre Kachyňu, ale keď napísal scenár, tak asi vedel, čo robí a veľa ľudí tým oslovil. Predchádzajúca charakteristika mi viac ale sedí k Menzelovi. Film je uvádzaný ako dielo pre deti a mládež, no mne to prišlo depresívne tak akurát na dospelého. Nie podaním, ale tým, čo sa vo filme odohráva. Ako dieťa by som tento film vidieť nechcel a ani som ho nevidel. Keď Kachyňa a ryby, tak u mňa víťazí spolupráca s Heřmánkom. (09.05.2014)

Po dlouhé době jsem se znovu podíval na poetický film Karla Kachyni, který mám o něco raději než Smrt krásných srnců (ale ten se rovněž povedl). Kachyňa umně spojil několik Pavlových povídek dohromady a vytvořil jakousi mozaiku, lyrické pásmo o řece, rybách a lidských osudech. Výtvarná kamera Jana Čuříka (sledování rybího koncertu, koupající se Eliška Balzerová...) a krásná hudba Luboše Fišera jen podtrhují tenhle malý skvost. Snad jen proti předloze chybí více laskavého humoru. S příchodem války se dostaví melancholie. Válka, koncentrák, Lidice, gestapo. Stačí jen náznaky, Kachyňa nemusí ukázat hrůzy tak, jak by to udělal třeba J.Herz. O to více však z nich mrazí. Spíše smutný, ale krásný film. Viděno 4x ( a kdyby se dostal býval do kin, stál by za to). (09.05.2014)