Henry a June

Obe herečky sú naozaj nádherné ale to je na film málo. Dvojhodinovú nudu to nezachráni. To, že som pri tom stihol aj surfovať po nete je dôkaz, že film nedokáže vtiahnúť do deja (ak tam vôbec nejaký je) a priklincovať diváka k obrazovke resp. plátnu. Dokonca ani erotickým scénam sa to veľmi nedarilo. (28.10.2012)

Velmi uhrančivý náhled do problémy zmítané Paříže, kde se potkávali tehdy neuplatnitelní lidé s velikým nadáním. V tomto případě se příběh točí zejména kolem zmatené mladé spisovatelky, které se připlete do cesty budoucí slavný spisovatel Miller a jeho záhadná žena. Film spíše pro náročnějšího diváka. Kdo si jej pustí jen kvůli erotice, bude zklamán. (27.10.2012)

Nejdřiv jsem se na to chtěl kouknout jenom kvuli tomu, že tam hraje Uma Thurman, ale ta se tam teda moc neohřála, jenom tak trošičku zateplila..., takže mě zklamalo, že tam byla tak málo. Maria de Medeiros je sice celkem pěkná náhrada, ale přece jenom vypadá spíš jak nějaká holčička, né žena, kterou bych si v té roli představoval - prostě jí nevěřím, že dokáže tak bezostyšně šukat s každym. Jinak se tam pořád vyskytuje hodně divná umělecká smetánka a jejich divny chování, vztahy a hlavně sex, to všechno okecávany intelektuálníma kecama. Docela se mi libil Fred Ward, asi jeho nejlepší role nebo co (ty jeho ostatní role totiž většinou byly v nějakym béčku). Shrnu to takhle: hodně Henryho, málo June, nejvíc Anais hernajs... (25.06.2013)

Babička Jennifer Schecter se jmenovala Anaïs a stejně jako ona měla potřebu intelektuálně ojet vše, co se kolem ní hnulo, a pak o tom ještě napsat. A protože u Umy Thurman se jí to povedlo jen částečně a protože druhou hodinu se už film šíleně vlekl a nedělo se tam takřka nic zajímavého, nemůžu hodnotit ani průměrně. Jinak nechápu, kde se u klasického dramatu ze 30. let vzalo to označení western, s tím to opravdu nemá pranic společného. (30.06.2011)

Na pozadí životopisných faktů o Henry Milerovi, June a Anais předvedena evokace uměleckého kvasu Paříže 1. poloviny 30. let, v snových partiích Anais jakoby probíhají zrychlené dějiny moderního malířství od Picassa a Chagalla po surrealisty, při návštěvách biografu vidíme pak díla Buňuelova a Dreyerova, doprovodná hudba pak pulsuje mezi díly Pařížské šestky, francouzským šansonem, jazzem, Španělskem a vzdálenější exotikou. Erotika otevřená i potlačovaná má stále ducha kultivovanosti i artistní pikantnosti. (05.04.2010)