• Marigold
    ***

    Potká Frank Franka a ptá se ho: Neviděl jsi Franka? Kaurismäkiho černobílá směsice punkové revolty, surrealistických vybočení z normálu a pocty prokletým dekadentním duším. Parta chlapů jménem Frank opakuje stěhování národů v prostoru jednoho města. A narozdíl od dávných kmenů má mnohem nižší úspěšnost, protože město je plné nástrah a země zaslíbená dost možná ani neexistuje. Pod komediální krustou dříme celkem deziluzivní sociální výpověď o nemožnosti a směšnosti revolty a úniku z bezútěšného života na okraji. Jev tom cítit jistý diletantismus, který ale ladí s výpovědí. Takže jediným problémem je, že silných situací v tom filmu není na rozdávání. Aki se zastřeluje.(1.10.2011)

  • easaque
    **

    První Kaurismäki, který mi nesedl. Jeho koncepce mi přišla nedokončená a nevyvážená a absurdní humor hodně syrový. Tento snímek prostě ovlivňuje anarchie ve všech podobách a jde podle mě o nahodilý sled zvláštních událostí bez příběhu. Takže dám přednost raději jeho vyzrálejším dílům. Slabší 2hvězdy. [ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ](19.4.2013)

  • Toj
    ***

    "Je možné, že jste se při točení tohoto filmu inspiroval gangsterky?" ...asi nemůžeme všichni pokládat tvůrcům inteligentní dotazy. Tenhle film trochu vybočuje ze stylu tvůrce. Jedná se o mnohem zběsilou a praštěnou komedii, která si diváka drží od těla skrze nepřehlednou záplavu postav se stejným jménem a cílem. Tím se děj redukuje na sérii praštěných skečů s kritickým rozměrem. Stylově se zde kříží roknroll a noir - zde jako kabát pro oslavu chudoby, přitroublosti, odměřenosti, hladu, chlastu a tak. Nevím jestli je to skutečně takový průser (jak říkal režisér), nebo jenom jestli mi ten druh komedie není blízký, ale já se příliš nebavil. Což neplatí o jiných filmech tohoto režiséra.(14.8.2011)

  • SjamK
    ****

    Jak mi bylo ctí zjistit, "dělat film" nabývá u Akiho Kaurismäkiho vskutku specifického a osobitého významu. Viděla jsem čtyři z jeho děl. Jeho styl dokáže být tak ubíjející, že jsem neměla odvahu a mozkovou kapacitu v maratónu pokračovat. Je to vše definující a všudypřítomná absurdita, na čem Kaurismäki staví. Potrhlé zápletky - intelektuální hry, vtipné a vážné zároveň. Úsporné, někdy až minimalistické herectví, které dává silně pochybovat o všeobecné existenci mimických svalů. Podivné vtípky, při kterých se váš mozek otřásá řehotem, ale ústa zůstávají povětšinou zavřená, hlasivky v klidu. __Calamari Union je banda chlápků z chudé helsinské čtvrti, kteří se rozhodnou podniknout nebezpečnou cestu za lepším životem na druhou stranu města. Jen tak bokem, všichni do jednoho se jmenují Frank. Jejich putování je přehlídkou ujetých nápadů a jak říkám, především absurdních situací a výroků... Pokud jste naladěni na správnou notu, tento finský režisér si vás získá. Jen je třeba dát pozor na dávkování. V tomto případě doporučuji užívání spíše střídmé, jinak hrozí povážlivé otupení smyslů.(13.8.2011)

  • Artran
    ***

    Patrně nejodvážnější, ale i nejodtažitější Kaurismäkiho snímek, jenž je holdem trojici francouzských básníků, absurditě, flanérství a uvolněné imaginaci, která s gangem neurvalých Franků vtrhla do centra černobílých Helsinek. Hravé i vážné, komické i tragické, svižné i unavené. Vymetači barů, bister a hotelových pokojů, rivalové i spojenci, Frankové jako jeden muž loupí, klábosí a obtěžují ostatní. Jeden muž a jeho zmnohonásobená šance uniknout diletantství vlastního života vzpourou plnou anarchie, která, jak už to bývá, končí nevalně za jejím prahem.(25.2.2009)

  • - Aki Kaurismäki v interview prohlásil, že se jednalo o jediný film, kdy se během natáčení opil a měl hroznou kocovinu. (Cheeker)