Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Anssi TikanmäkiHrají:
Sakari Kuosmanen, Kati Outinen, André Wilms, Markku Peltola, Elina Salo, Ona Kamu, Outi Mäenpää, Tuire Tuomisto, Tatiana Soloviova, Esko Nikkari (více)Obsahy(1)
Svérázný vypravěč Aki Kaurismäki natočil černobílého Juhu podle stejnojmenné předlohy z roku 1911 od finského klasika Juhaniho Ahoa. V duchu románu natočil prostinký příběh manželského trojúhelníku (venkovská žena, její jednoduchý muž a městský světák), kde se podle autora zbytečně nemluví a trocha ticha nám neuškodí. Milostný příběh nově pojal jako němý film se skvostnými dialogy v mezititulcích, s úsporně použitým zvukem a emotivní hudbou od „dvorního“ skladatele Anssi Tikanmäkiho. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Na samém konci dvacátého století se Aki Kaurismäki, po stránce filmové, vrací na jeho počátek. Němá, naivně romantická groteska i drsné drama o boji skutečné lásky s tou vyumělkovanou, zabalenou do lákavého obalu, pod kterým se nakonec skrývají jen zoufale prázdné pohledy, mimochodem excelentně nasnímané. Originálně a skvěle odvyprávěný milostný příběh. ()
Kaurismäki pojal Juhu opravdu po svém a dokázal jej natočit tak obdivuhodně, že divák chvílemi upadá v domnění, že sleduje skutečně nějaký starý němý film. Samotný přímočaře a černobíle (nejen vizuálně, ale i dějově) natočený příběh by ale nedokázal vyvolat u diváka správné dojmy a emoce, nebýt fantastické, dokonale přesné hudby. Ta u tohoto díla skutečně tvoří minimálně polovinu konečného výsledku. ()
Příběh je někde na úrovni kalendářových moralitek o svedených ženách, vilných buržujích a nevinném venkovu z 19. století (předloha Juhani Ahoa prý patří k finskému novoromantismu) , o to je krásnější pozorovat, jak se z naivity pod Akiho rukama rodí jakási zvláštní nemilosrdnost a tvrdost, která vrcholí krutou závěrečnou scénou. Je to zvláštní posun od ryzí optimistické naivity až po těžký pesimismus a odcizenost závěru. Na Juhovi je krásná jeho symbolická čitelnost, přepjatost a zvláštní napětí mezi archaickým etosem ztvárnění a ryze (stále) aktuálním tématem. Mimochodem, snad nejvíc ze všech filmů tu vyniká kaurismäkiovská desexualizace, jakoby muži a ženy fungovali především v kategorii nevinnosti x zkaženosti. Juha tak dokonale zapadá do Akiho světa, jen některé dříve skryté prvky úmyslně zvnějšňuje. Jako v němých filmech se tu nedělají gesta z důvodu pragmatických, ale jen a jen pro svou estetickou krásu. V tom je divácká zkušenost s Juhou zvláštně osvobozující, protože nás vyvazuje z nutnosti hledat pro tragické události kontext a sociální opodstatnění. Je to vyprávění pro radost z vyprávění. Film pro radost z filmu. Hořké pátrání po ztracené čistotě. Nic víc, nic míň. ()
Velmi povedený stylistický experiment. Aneb jak vytřískat z obyčejného příběhu zajímavý film. Jen obsazení rolí je trošku nedomyšlené, Juha by měl vypadat minimálně starší než jeho sok, Kati Outinen přes své kouzlo občas nahodí výraz zdechlé kobyly a do klasické krásky má daleko, ale nevadí, já vím že Kaurismaki točí jen pár svých oblíbenců. 7/10 PS: výborná hudba, PPS: vracím se po měsíci abych zvýšil hodnocení, kouzelný Kaurismakiho opar je tolik silný, že se mu nedá odolat :) 8/10 ()
Tak tady si to skoro všechno střihnul Aki sám, včetně skutečného střihu. Já už Akiho znám, tak jsem jsem byla zvědavá, s čím na mě přijde. Je to poměrně jednoduchý příběh beze slov. Němý, černobílý film s jednou písničkou. Tenhle snímek patří mezi ty smutnější, které mně předložil Aki, u něj jsem zvyklá i na veselejší kousky. Tady s tím svým známým hereckým ansáblem ho zahráli bezvadně. Stačilo sledovat pohyby, rysy ve tvářích a je tu příběh, se kterým jsem jako obvykle nesmírně spokojená. On je zkrátka svojský, ne každému vyhovuje jeho styl, ale o tom to přece je, každému sedne někdo jiný a já Akiho miluji. Umí i beze slov prodat emočně silný příběh a hlavně mám pocit, že ho to nesmírně baví a to je z jeho filmů jasně patrné. Filmová výzva 2016 ()
Galerie (6)
Photo © Cinemart
Reklama