Volume 1: The Devil (E01)

Zatím, se nemůžu rozhodnout, kdo komu škodí víc: jestli Refn, pro kterého je hlemýždí rychlost alfou a omegou, zpomaluje tempo dialogů, Eda Brubakera (velkého fanouška hard boiled kriminálek, jen tak mimochodem) natolik výrazně, že nepůsobí ani zdaleka tak důrazně, jak by měli. Nebo autor Criminalu a Fatale, jedněch z nejlepších, tištěných noirů, pokud přistoupí na Refnovu vyprávěcí pomalost, ztratí hodně ze svého šarmu. Prozatím, zůstanu v opatrném očekávaní, minimálně pro tu mistrovskou práci s mizanscénou, tam Refnovi, nejde vytknout, takřka nic (24.06.2019)

Uf, tak tohle bude narocne koukani. Ale neco mi rika, ze by trpelivost mohla byt sladce odmenena? Ano, je to dlouhe, dlouhe a zdlouhave. Ale, jak je u Refna zvykem, audiovizual je opojnejsi a hypnotictejsi nez houbicky z Amstru. Jestli to ale vydrzim 10+ hodin? To by se tu opravdu muselo neco zajimaveho dit. Aspon chvilemi, nejsem zas tak narocny. (22.07.2019)

Refn se vrací, a naštěstí nám ze svých počinů připomíná spíše Drive než jeho poslední dvě šílenosti. To je samo o sobě dobrá zpráva, ale v Too Old to Die Young vám k tomu přibude takový nepříjemný vnitřní pocit, kterým se vlastně ptáte, co bude dál. A já věřím, že si pro nás Refn připravil opravdu hutnou porci zla, a že nezůstane jenom na pomyslném povrchu, ale půjde pod něj. Toť vše k atmosféře. Samozřejmě uhrančivý vizuál, a i když dialogy občas skřípou, tak musím říct, že jsem byl s tímto hodinu a půl dlouhým otvírákem naprosto spokojen. (26.06.2019)

Brubakerove komiksy mám rád. A Refnov neónový štýl tiež. The Devil vťahuje do svojho sveta pomaly. Postavy aj napriek jasne daných charakterom sú veľmi podivné. Absencia hrdinu je tu výrazná. Pomalý vývin a dokonalý vizuál, robia z tohto počinu pochúťku. Aj napriek tomu, že je pomalá a nejednoznačná. Tá hodinka a pol mi krásne plynula aj keď sa tam toho veľa nestalo. Martinezova hudba perfektná. (16.11.2019)

Kdo četl Brubakerův Kriminál bude jako doma. Mozaika složená z pochybných charakterů v nezáviděnihodných situacích se pomalu rozplétá. Velmi pomalu. Refn nabízí rozvláčnost v uspěchaném světě. Pomalé dialogy, dlouhé pauzy i klidné jízdy autem za doprovodu Martinezových syntezátorů by běžný režisér nechal na podlaze střižny, aby mohl překotně šokovat z prstu vycucaným zvratem. Zde je síla v tichu a nehybném obraze. Teller jako Martin je zajímavě odtažitý a nepřístupný, přesto se s ním dá v určitých pasážích zatím snadno ztotožnit. Začátek třináctihodinového filmu. (18.06.2019)