Leningradští kovbojové dobývají Ameriku

A tohle mělo být co? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo, ale jaksi vůbec nechápu, proč se zde Fínové chtějí za každou cenu přiblížit tupému americkému humoru. Nejspíš aby ty Američany ve své případné trapnosti ještě více překonali, ale ono je to vlastně jedno. Napůl nepovedená parodie, napůl nestoudná vykrádačka skvělých The Blues Brothers a dohromady rádoby umělecká absurdní nuda mě asi tak dvakrát – třikrát dokázala krátce pobavit díky vtipným pohledům manažéra kapely, několikrát jsem mezi tím hlavou během pár vtípků pokyvl ve stylu „ale tak joo“ a zbytkem jsem se už jen s vypětím sil prodral s pocity málem nikdy nekončící trapnosti. Aki Kaurismäki mi svými filmy a stylem humoru nikdy neseděl, ale v některých filmech jako Calamari Union se mi líbila alespoň originální a zajímavá hudba. Ta zde byla pro jistotu nahrazena nevtipnými parodiemi na známé skladby na úrovni amatérských ochotníků. Je mi líto, ale v tomto filmu jsem jaksi nenašel nic, co by mě výrazněji oslovilo.. [25%] (23.09.2021)

Film mne dlouhá léta zázračně míjel a dostal jsem se k němu až po třiceti letech od jeho vzniku. Čas mu neubral na síle, i když dnešní generaci bude připadat trochu předpotopní. Tak se tenkrát ale dělal nezávislý film. Songy byly dost dobrý, cesta napříč Amerikou a hudebními žánry, na nedělní odpoledne jsem si nemohl dát nic lepšího.... (27.02.2011)

"Jen pár slov než odletíme. V Americe chtějí jen americké kapely. Od teďka jste jedna z nich. V Americe mluví všichni anglicky. Vy budete taky. Ti z vás, kteří to neumí, by se měli začít rychle učit. That`s all." Je zde několik povedených vtípků, které musí rozesmát každého, ale víc jak 3* mi tato svérázná komedie nedá. (01.05.2009)

Zatím jediný Kaurismäkiho film, který mě bohužel neoslovil (jinak mám filmy tohoto autora v nesmírné oblibě). Nesedl mi hlavně humor - přišlo mi to bohužel dost nevtipné (třeba ty šílené účesy - které si z toho filmu asi budu pamatovat už navždy - mi přišly prostě jen jako bizarní kuriozita, ne nutně komická). Na to, že to má jen 78 minut, mi to subjektivně přišlo jako mnohem delší film, a některé věci jsem tam asi nepochopil, nebo mě to prostě jen nedokázalo vtáhnout do děje, a sledoval jsem to s dosti vlažným zájmem. Nadchla mě ovšem použitá muzika - hudební produkce Kovbojů mě vážně bavila, a taky mám strašně rád herectví Mattiho Pellonpää (a je mi líto, že umřel tak mladý), takže za sebe nemám problém tomu filmu přiznat jeho kvality, a celkově si myslím, že je velmi dobrý - do mého vkusu se ale bohužel netrefil. (01.11.2017)

"Lidi tu mají rádi opálené hochy jako Beach Boys." Jenže v okolí severního polárního kruhu se opaluje poměrně mizerně, takže cesta místního bezkonkurenčně nejstylovějšího hudebního tělesa do Madison Square Garden evidentně nebude úplně reálná. Mě samozřejmě bavila a dostal jsem při ní chuť načesat si kohouta, obout špičaté botky, nasadit kamenný výraz, vytasit slovník a s pohledem upřeným na ulici sledovat, kdy už začne to násilí. Leningradští kovbojové jsou zkrátka skvělí a až budou hrát někdy v okolí jako předkapela Morčat na útěku, tak na ně určitě vyrazím. (11.04.2018)