Leningradští kovbojové dobývají Ameriku

Jedna z nejpodivnějších, nejzajímavějších a svým způsobem z nejzábavnějších komedií, co kdy byly natočeny. Úžasně stylizovaný film o finské kapele, která se rozhodne prorazit v USA, ale osudem je nasměrována ke kariéře v Mexiku:-) Jejich cestu na mexickou svatební slavnost oklikou přes Spojené státy tak dokumentuje tahle podivuhodná road-movie, která je plná všelijakých bizarností, šílených písní, ujetého humoru a stylizace kapely, která dosahuje dokonalosti. Aki Kaurismäki natočil nízkorozpočtový film, který dokazuje, že v komediálním žánru rozhodují nápady a ne peníze... Silný finský originál... (i když...Kaurismäkiho styl plný pomalého tempa, statických obrazů a minima střihu se velmi blíží ve filmu ne náhodou účinkujícímu americkému králi nezávislého filmu Jimu Jarmuschovi a jeho režijnímu rukopisu) (18.03.2007)

O této kapele jsem do shlédnutí tohoto filmu věděl akorát to, že existuje. Jenže to jsem popravdě netušil, co všechno se za ní skrývá, a že její vznik má na svědomí jeden z nejpřednějších finských režisérů. Jakmile jsem se tedy do filmu pustil, byl jsem poměrně v šoku. Humor je dost nekompromisní a čerpá z postav celé kapely, ale i z postav kolem ní, kteří do svých rolí nedají jedinou emoci, ale i přesto řeknou všechno, co říct potřebují. Některá hudební vystoupení jsem si musel pustit i několikrát po shlédnutí filmu. Třeba ta finská polka hnedka z kraje, to mě úplně zbouralo. Nebo když se kapela předvádí před amerických producentem v nějaké polorozpadlé stodole. To je taky dost výživný. Humor v průběhu filmu jemně slábne a ke konci jsem měl už trošku pocit, že se hudební vsuvky pořád opakují. Celkově ale nemůžu jinak, než vrazit plnou pětihvězdičkovou palbu. Za ty hudební vsuvky, za Vladimira, za vysvětlovací scénu, proč v každé scéně má plechovkový pivo v ruce nebo i za scénu, kdy je kapela ve vězení a dožaduje se piva. Jedinečná komedie, která si plnou palbu prostě zaslouží. (27.10.2017)

Je to taková příšerná píčovina až si to prostě zaslouží absolutní hodnocení. Leningradští Kovbojové jsou jako skupina sami o sobě dost příšerní (a hraje jim to fakt do pohody:)), a když se ještě nechají režírovat někým jako je Aki Kaurismäki, vznikne z toho ujetost ještě desetkrát ujetější než třeba Svéráz Národního Lovu, abychom zůstali ve stejných zeměpisných šířkách:) (28.01.2003)

Zatím jediný Kaurismäkiho film, který mě bohužel neoslovil (jinak mám filmy tohoto autora v nesmírné oblibě). Nesedl mi hlavně humor - přišlo mi to bohužel dost nevtipné (třeba ty šílené účesy - které si z toho filmu asi budu pamatovat už navždy - mi přišly prostě jen jako bizarní kuriozita, ne nutně komická). Na to, že to má jen 78 minut, mi to subjektivně přišlo jako mnohem delší film, a některé věci jsem tam asi nepochopil, nebo mě to prostě jen nedokázalo vtáhnout do děje, a sledoval jsem to s dosti vlažným zájmem. Nadchla mě ovšem použitá muzika - hudební produkce Kovbojů mě vážně bavila, a taky mám strašně rád herectví Mattiho Pellonpää (a je mi líto, že umřel tak mladý), takže za sebe nemám problém tomu filmu přiznat jeho kvality, a celkově si myslím, že je velmi dobrý - do mého vkusu se ale bohužel netrefil. (01.11.2017)

"Lidi tu mají rádi opálené hochy jako Beach Boys." Jenže v okolí severního polárního kruhu se opaluje poměrně mizerně, takže cesta místního bezkonkurenčně nejstylovějšího hudebního tělesa do Madison Square Garden evidentně nebude úplně reálná. Mě samozřejmě bavila a dostal jsem při ní chuť načesat si kohouta, obout špičaté botky, nasadit kamenný výraz, vytasit slovník a s pohledem upřeným na ulici sledovat, kdy už začne to násilí. Leningradští kovbojové jsou zkrátka skvělí a až budou hrát někdy v okolí jako předkapela Morčat na útěku, tak na ně určitě vyrazím. (11.04.2018)