Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Matti Pellonpää, Evelyne Didi, André Wilms, Kari Väänänen, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud, Carlos Salgado, Alexis Nitzer, Sylvie Van den Elsen (více)Obsahy(1)
Nezávislý finský tvůrce Aki Kaurismäki se ve filmu opírá o román "Ze života pařížské bohémy" (1851) francouzského spisovatele Henriho Murgera (1822-1861), jenž byl rovněž předlohou Pucciniho opery Bohéma. Spisovatele Marcela, albánského emigranta Rodolfa, který se zabývá malováním, a hudebního skladatele Schaunarda spojuje pouto přátelství a věrnost múzám. Potloukají se po levných pařížských bytech, občas mají nouzi, někdy blahobyt, jindy se těší přízni hezkých dívek. Chvíle bezstarostnosti končí, když Rodolfa spoutá láska k hezké Mimi; ta však nedokáže věčně snášet chudobu. Odejde od milence, po čase se však vrátí smrtelně nemocná. Malíři zůstává zase jen umění a jeho přátelé...
Konstatování, že bohéma je na tom v každém čase a místě stejně, opírá režisér o křiklavě "operní" melodramatický příběh, balancující v jeho podání na jemné hranici mezi vážností a sarkasmem. Vzniklý kontrast dodává vyprávění zvláštní osobitý půvab, přesto je však černobílý snímek poněkud výlučnou "bohémskou" záležitostí, jež potěší zejména vyznavače filmového umění. Vedle režisérových kmenových herců (Matti Pellonpää, Kari Väänänen) se ve filmu objeví Jean-Pierre Léaud a v malých rolích známí režiséři Samuel Fuller a Louis Malle. Film získal cenu FIPRESCI na MFF V Benátkách roku 1992. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (103)
Film Akiho Kaurismäkiho se mi líbí hlavně proto, že se k prezentovanému příběhu skvěle hodí vizuál, jenž použil. Černobílá kamera v současné době nesluší každému filmu, ale pokud se k ní nějaký autor rozhodne, většinou ví proč. Aki Kaurismäki to věděl a na film se díky tomu dobře kouká. Dějově už nutně nadchnout nemusí. ()
Je to divné, ale Aki mi připadá jako nejfrancouzštější režisér současnosti. Je až neuvěřitelné jak umí popřít svoji severskou náturu (které v jiných filmech dává plný průchod) a naladit se na melancholičtější a nostalgičtější strunu s vánkem sladké Francie a pověstného "savoir de vivre". To však neznamená, že by vznikl snímek lehký či spontánní, naopak vzniklo pomalu plynoucí dílo naplněné smutkem, deziluzí a přesto vše převyšující touhou žít. Aby byl její spodní proud zachycen, je třeba jen mít tu pravou náladu a přistupovat ke snímku otevřeně, s ochotou i trochou trpělivosti naslouchat. Naštěstí nádherné a mnohdy citační obrazy samy o sobě dokážou podmanit a napomoci vstřícnému kroku - například scéna odjezdu vlaku na nádraží je jednou z nejkrásnějších vizuálních kompozicí postmoderního filmu. ()
Milujete Paříž? Zdá se vám krásná a romantická? Nechte se provést Akim Kaurismäkim, poznáte, že má zakoutí a šedé ulice o kterých jste netušili!! fascinace okrajem měst a společností je pro Akiho typická. Přesto každý jeho film říká tak trochu něco jiného, byť zrcadlí stejnou realitu. Přes drsné ztvárnění najdeme i střípky poetiky. ()
Báječný film. Hluboce dojemný a současně nesmírně zábavný - tolik vtipných dialogů v jenom filmu aby pohledal. Koukám, že je to Kaurismäkiho nejlépe hodnocený film na ČSFD, a vůbec se tomu nedivím. Je to filmařský majstrštyk par excellence, který směle každému doporučím. Mně osobně na tomto filmu přišlo mimo jiné pozoruhodné, že jsem po dobu celé projekce netušil, v jakém roce byl tento film natočen (či kdy se vlastně Kaurismäki narodil), a datoval jsem v duchu vznik filmu někam na konec 60. nebo začátek 70. let. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na konci zjistil, že se jedná o film z roku 1992! A poslední poznámka na závěr: postava Rodolfa má ve filmu psa se jménem Baudelaire, který je uvedený i v závěrečných titulcích pod svým skutečným jménem Laika, což mi přišlo jako nejlepší vtip na konec. A nyní s úžasem vidím, že Laika má dokonce i profil tady na ČSFD - nevycházím z údivu! ()
První film, kde mě Kaurismäki oslovil.. Z příjemně atmosferického prostředí Paříže divákovi předkládá melancholickou a beznadějně laďenou poctu bohémství, kterou protkal velmi suchým a místy až černým humorem.. Ačkoli mi Kaurismäkiho styl pořád nesedí (herectví stále prkenné a dialogy trochu váznou - i když zde jsou postavy o něco živější než v jiných filmech tohoto svérázného Fina), do tohoto dramatu vcelku sedí.. Bohémové jsou zachyceni velmi věrohodně a jejich vnímání světa, kde krása a síla duševních prožitků je to pravé bohatství, je zde předloženo úžasně.. Vizuálně zde lze navíc zachytit pár opravdu skvostných filmových obrazů.. I tak jsem se ale místy nudil, některé pasáže byly zbytečně natahovány a jejich smysl byl velmi mlhavý.. Nakonec tedy dávám jedny z mých nejslabších 4*, které jsem kdy dal.. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (7)
- Film získal cenu FIPRESCI (Belgie) 1992. (Terva)
- Matti Pellonpää ani Kari Väänänen ve skutečnosti francouzsky neumí. Ve scénáři měli poznámky, jak text správně vyslovovat. (džanik)
- Léta se Aki Kaurismäki snažil zadaptovat Murgenův román tak, aby ho mohl natočit v Helsinkách. Nakonec dospěl k názoru, že jediným vhodným místem k natáčení zůstává Paříž. (džanik)
Reklama