V přístavu

Dosti osobní film Elii Kazana, který vypraví příběh o bývalém boxerovi (Marlon Brando), který je svědkem vraždy jeho kamaráda, který má na svědomí místní mafián. Ten zaměstnává v docích půlku obyvatel města a tak je mlčení pro všechny životním údělem. Ale Marlonova láska k sestře zabitého a výčitky mu nedovolí tento teror nadále tolerovat. Vcelku jednoduchá zápletka, která však i tak dokáže překvapovat a svoji myšlenku má aktuální i dodnes. Je to snad první snímek, kdy velkého Kmotra - Marlona Branda vidím za mlada. A už tehdy to byl pan Herec, který ze své postavy dokáže vyždímat maximum. Film stojí především na něm a na skvělém konci. Přestože je to asi zatím nejslabší Kazanův snímek, který jsem zatím viděl (East of Eden jednoznačně vede), má i tak stále své kouzlo a stále má co říci. A minimálně kvůli tomu a samozřejmě Brandovi snímek za vidění stojí. 7/10. (28.03.2021)

Kazanovy filmy ve mě vždy vyvolávají takový divný úsměv na tváři, zatímco se ale u jeho filmu dobře bavím. Točí totiž snímky, které působí pokaždé tak trochu naivně a vlastně reprezentují filmová 50tá léta v celé své kráse. Vždy tu máme nějaké ty morální vzestupy a pády, no ale když je jejich protagonistou Marlon Brando, tak to přece špatné být nemůže. 7/10 (23.09.2013)

Klíčový snímek pro pozdější směrování americké kinematografie. V 50. letech se Hollywood, otřesený pozvolným úpadkem studiového systému a politickým honem na čarodějnice, znovu snažil přilákat diváky a za pomoci velkolepých spektáklů a nových technik (barva, širokoúhlý film, 3D…) bojovat s televizí. Tento krok byl na začátku úspěšný, ale postupně se ukázalo, že ne každý velkorozpočtový film znamená finanční návratnost. Šance se proto chopili "nezávislí", kteří sázeli na realističnost a přiblížení se publiku. Kazan, jemuž trvalo poměrně dlouho scénář prosadit, byl jedním z prvních, kteří naplno využili potenciál "obyčejného filmu". Jeho snímek, podpořený neurotickým výkonem Marlona Branda, nastartoval trend, který pokračoval po následující čtvrt století (respektive do konce "Nového Hollywoodu") a dodnes neztratil nic ze své přesvědčivosti. 10/10 (25.05.2010)

Společně s Tramvají do stanice touha jde o nejslavnější filmový počin Elia Kazana. Podle mnohých o vůbec nejlepší. Velmi jednoduchý příběh na motivy novinových článků Malcoma Johnsona (Pulitzerova cena), jenž především spoléhá na herecké výkony, si odnesl v tu dobu nevídaných 8 Oscarů. Nebývale ostrá kritika sociálních poměrů Ameriky 50. let byla přijata překvapivě kladně publikem i kritikou. Ačkoli o realističnosti bychom mohli silně polemizovat. Snímek zcela nepokrytě kastuje společnost a jednotlivé postavy na dobré a špatné tj. bohaté mafiánské dokaře a chudé dělníky. Amorální mafiánské praktiky, které vykořisťují obyvatele přístavního města, kontra jejich oběti. Charakterový přerod, který prodělá bývalý boxer Terry Malloney (Brando), je hlavním tématem filmu. Je příznačné, že v tomto mu pomáhají dva ze základních duchovních statků: Víra, zde zosobněná farářem Barrym a láska, zde zastoupená progresí vztahu s Edie Doyle (Eva Marie Saint). Jde o jasné poselství, které říká, že nikdy není pozdě, postavit se na správnou stranu a bojovat za pravdu, o poselství, jež staví cenu lidského života nad vše ostatní. Jde o jeden ze seznamu 15ti filmů s největším morálním přínosem, zveřejněných Vatikánem. 80% (03.04.2012)

„The only arithmetic he ever got was hearing the referee count up to ten..“ Prostý paličák s dobrým srdcem, co vyměnil hák v ringu za ten dělníka z hobokenských doků, se vzepře pragmatickému zaměstnaneckému pravidlu Deaf and Dumb. A je v podstatě jedno, jestli ho k tomu vede víra v konání dobra a láska, nebo jen pocit viny a přání pomsty, protože tohle melodrama víc než témata táhnou individuality. Mimo ty viditelné ojediněle mimomuzikálový Bernstein a pak samozřejmě odzbrojující přirozenost Evy Marie Saint, plac s gaučem psychiatra střídající Brando a jeho filmový bratr Rod Steiger. Při jejich společné scéně v taxíku, kdy došlo na stíny minulosti a temnou budoucnost, museli filmaři dát na zadní okno žaluzie, aby tak nezářili do noci (byť ve skutečnosti nezaplatili zadní projekci a nekolegiální Brando se neúčastnil close-up záběrů). Nedivím se, že to má Vatikán ve videotéce oblíbených hitů. Otec Barry při té kalvárii musel tolikrát projevit odvahu a ponoukat k ní druhé, že to pivo a cigára byly na místě.. (24.04.2024)