Září

Allen zase ve vážné rovině a chytlavě. V podstatě jen posloupný soubor střídajících se vzájemných rozhovorů šestice postav. Celé se to vlastně odbude jen slovy a v podstatě mimikou postav, než nějakou akcí. Což je ale poměrně povedené a rozhodně plusem celého filmu. K tomu opět úžasná a skvělá Dianne Wiest, pomalu se do ní zamilovávám. 3.5* (28.03.2016)

Neviděl jsem moc Allenovo filmů, ale těch pár co jsem viděl byla dycinky těžkotonážní nuda. Prokletí žloutozeleného.... měl alespoň zajímavý námět a solidní herce, kdežto Září mi přijde jako úplně zbytečnej film. Všechno se to odehrává v baráku do kterýho furt někdo leze na návštěvu a navíc tam má všechno naoranžovělou barvu takže si připadáte ještě více ospalí. Herci hrajou jako když nehrajou a do toho všeho je slyšet až extrémně hlasitá bouřka. Byly scény zajímavé to nezastírám. Třeba když vypli proud a najednou někdo scestně řekl " Sakra, hrábnul jsem do pomazánky", to byla docela prdel. Nezanevřu tímto filmem na Woodyho, právě naopak, teď si při každém jeho snímku budu říkat co tím chtěl vlastně říci. Ale v Září ač jsem se snažil sebevíc, nenašel jsem mnoho pozitivních věcí a proto dávám 2* a klidně si mě ukamenujte... (01.05.2007)

Obyčejné a nudné. Celý snímek je postavený na konverzaci, hádkách a milostných šeptáních několika osob uzavřených v jedné chatce. Woody Allen zde dokazuje opět svou obyčejnost a to, že je velmi preceňovaným režisérem, kterému všechno diváci spolknou. Deprese z filmu na mě moc nedolehla a spíše mě mrzelo, že je všechno řečeno jako by mimochodem a není žádný příběh pořádně dovyprávěn a vysvětlen. Jde spíše o pohled skrz okno do jedné chatky, s kterou nikdy předtím ani potom nebudete mít nic společného. Nic si k postavám nevytvoříte kromě možná nechuti nad tou starší ženou a jejím křikem a vyprávěním příběhů z dob, kdy byla mladá. (21.09.2007)

Těžko si lze představit Woodyho Allena, jak sedí nad scénářem k filmu Září. Musel chudák prožívat vážně špatné období, protože spolu s Interiéry a Jinou ženou je to jeho jediný skutečně vážný film s minimem "allenovských" hlášek. Má to dost zvláštní atmosféru a určitě to není pro každého, ale mně to sedlo. Ta bouřka, tiché rozhovory, přemítání nad stářím, láskou... Kdyby to byla divadelní hra, byl bych zcela nadšený. (30.04.2007)

Dost komorní a utlumené pokochání. Místy mě to silně uspávalo, místy mě to nutilo být v pozoru a sledovat každý detail. To bylo to pěkné. Z postav mi nikdo vyloženě sympatický nebyl, takže mě víc zajímal film jako takový než nějaký příběh, osud někoho z nich... Nicméně začínám mít dojem, že Dianne Wiest je opravdu dobrá herečka. (18.08.2010)