The Florida Project

Život mezi spodinou brán z převážně dětského pohledu. Děj jde vpřed velice volným tempem, ale není to jen nezávislácká onanie. Sean Baker ví co točí a velice umně vykresluje epizody z motelu. To vše navíc v líbivém vizuálu. Největší achievement je, že mě to po dvou hodinách "strávených" s těmi smrady nefalšovaně dojalo. (04.11.2018)

Film založený na rozporu mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tohoto rozporu využil jako řídícího prvku vyprávění. Průniky „dospělých“ problémů do bezelstné dětské reality vytvářejí dramatické napětí, posunují děj a rytmizují vyprávění. Mikropříběhy dospělých se po většinu času nacházejí na okraji zájmu, což odpovídá dominujícímu dětskému hledisku. S problémy dospělých jsme ovšem obeznámeni dost, abychom chápali motivace postav i dějové zvraty. ___ Dětskému hledisku odpovídá také stylizace snímku. Realistické scény, ve kterých se nízko držená, dětské vidění světa napodobující kamera snaží udržet tempo s mladými herci, jsou prokládány pečlivě komponovanými statickými záběry, připomínajícími svými barvami pop-art. Výrazné barvy, nápisy jako „Magic Castle“, „Futureland“ nebo „Seven Dwarfs Ln.“ a výstřední lokace proměňují zpustošené okolí zábavního parku v jednu velkou hrací plochu, jak jej vnímají a využívají také děti. Vytvořily si svůj vlastní magický svět, který ale není dlouhodobě udržitelný a trhliny, které se v něm objevují, jsou tím větší, čím méně jsou dospělí schopni udržet potomky v iluzi, že všechno bude v pořádku. ___ Energický styl filmu kontrastuje s bezvýchodností situace, ve které je mladá hlavní hrdinka se svou matkou uvězněna. Zásluhou vpádů sociálního dramatu do kouzelného dětského dobrodružství se však film dokáže vyvarovat sentimentality, falše i jakéhokoliv opájení se mizérií postav. Ta pro Bakera ostatně není ústředním tématem filmu. Zajímá ho zejména schopnost adaptovat se na určité prostředí a s ní související sebezáchovné budování vlastního kouzelného království. ___ Baker namísto vytváření umělých dramat nechává události zdánlivě volně plynout. Drobná nedorozumění na sebe ovšem nabalují další příhody, samostatné epizody se skládají do vrstevnatého tvaru a příběh, držící se přes zdání dramaturgické rozvolněnosti tradiční tříaktové struktury, stále větší rychlostí směřuje ke katarznímu finále. Velké závěrečné drama pak vyplývá z řady drobnějších konfliktů, o které vyprávění dříve alespoň zavadilo. ___ Na problémy, které je potřeba řešit, dokáže The Florida Project poukázat, aniž by je zveličoval nebo jimi překrýval drobné radosti života a zneužíval jich k citovému vydírání. Jde o přístup příjemně věcný, soucitný a upřímný, podmanivě magický i realistický, který vedle smutku nabízí i radost a probouzí chuť začít něco dělat. 90% Zajímavé komentáře: novoten, Tft (28.03.2018)

Americké nezávislé sociální drama jako sonda do života floridských white trash... Už dlouho jsem neměl chuť někoho tak profackovat! Musím předeslat, že tenhle žánr s oblibou vyhledávám a obvykle empaticky souzním s hlavními hrdiny postiženými sociálním vyloučením či existenčními problémy, ovšem v případě této ústřední dvojice - potetované socky a její rozmazlené dcerky a toho neustálého ječení a nadávek - jsem v sobě nenašel ani zrnko soucitu a souznění, obě mě neuvěřitelně iritovaly. Výslednému vyznění nepomohl ani zvolený scénaristický bezdějový koncept, který by se dal bonmotem pojmenovat názvem staršího českého seriálu - Byl jednou jeden dům. Objektivně vzato je asi tento nezávislý snímek blízek realitě a sociální dno státu Florida zobrazuje věrně, divácky to ovšem bylo k nevydržení. A nezachránily to ani zjevné řemeslné a umělecké kvality díla - skvělé herecké výkony, přesná režie či estetika amerického nezávislého filmu...tohle bylo utrpení... (18.02.2018)

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených. (26.03.2018)

Strasti a radosti radových Floriďanov z fialovej bytovky/motelu odniekiaľ od Orlanda. Od Tangerine veľký krok vpred, vďaka fantasticky pojatému vnímaniu života očami detí. Nejde iba o hravosť, ktorú vnášajú do portrétu neľahkého bytia sociálne slabších dospelákov, ide predovšetkým o schopnosť režiséra tak presne a zladene precítiť pestrofarebnú poetiku života dvoch emocionálne rozdielnych svetov. Tu by sa mali rozdávať herecké nominácie: Výborný Willem Dafoe ako starostlivý manažer budovy; prekvapujúca neherečka Bria Vinaite ako problémová matka, a obzvlášť malá Brooklynn Prince ako hlavná detská postava! Jej slzy sú vyvrcholením filmu a najsilnejším momentom detského herectva za dlhú dobu (od Shyamalanovho Osmenta?). Úplný záver vnímajte ako metaforu - prázdninová Florida s jej krásnymi plážami a zábavnými parkami je pre americké deti raj na zemi. Osobito a krásne natočený film s veľkým, divoko tlčúcim srdcom. Zvažoval som piatu hviezdu. (25.05.2017)