The Florida Project

Nevedel som skoro vôbec čo môžem od "The Florida Project" očakávať. Ale nakoľko išlo o film, ktorý sa začal objavovať medzi odhadmi na tohtoročné oskary a zlaté glóbusy, bol som zvedavý a tak som si ho pozrel. A rozhodne som ostal po zhliadnutí filmu veľmi spokojný. Nemôžem povedať, že by to bol film, ktorý bol mojou absolútnou šálkou kávy a hlavne v prvej polke som mal pocit, že je to trošku od ničoho k ničomu, no v druhej polke filmu sa to pre mňa stáva skutočne veľmi zaujímavým filmom. Tie deti sú úžasné a priateľstvo medzi Moonee, Scootym a Jancey je veľmi dobre spracované. A možno niekomu môže vadiť, že deti sú spracované veľmi ostro a nemajú problém nadávať, tak podľa mňa to práve ukazuje, aké deti v skutočnosti sú. A film sa nebráni tomu, aby deti správne zobrazil. Pretože nie všetci žijeme svoj život vo svete Disney. A život je občas veľmi smutný. A tak by som tento film skutočne ohodnotil asi najlepšie. Je veľmi smutný. Je smutné sledovať Moonee, keď všetci vieme, že by mohla mať lepší život. Je smutné vidieť ju s jej mamou, keď si človek uvedomí, že jej čoskoro veľmi ublíži. Je smutné vidieť, ako môžu niektoré veci veľmi ovplyvniť život všetkých okolo nás. A o kom si je treba ešte niečo povedať je Willem Dafoe. Podľa mňa jedna z jeho najlepších rolí, kde som ho videl a v postave, ktorá je pre mňa asi najkomplexnejšia z celého filmu. Nie je jediná vec, ktorú by som na ňom skritizoval. Je to proste správny chlap. A takých už veľa na svete nie je. A musím mu dať za to veľmi vysoký kredit. Záver filmu do mňa dostal slzy. Alebo si povedzme, scénka pred posledným útekom. Nebudem spoilovať, no v súvise so všetkým, čo sme mali možnosť vidieť to vypáli absolútne elegantne a silno. Tento film je vynikajúci. Možno by som osobne bol radšej, keby som videl jeho smer už viac v prvej polke filmu, no druhá polka je veľmi silná. A hoci nemôžem povedať, že by som ju dokázal úplne odfiltrovať, je super, že film sa dokázal posunúť z momentiek, kde som mal v hlave otáznik do momentiek, kde všetko zapadlo. Rozhodne si myslím, že je to film, ktorý si stojí za to čeknúť. Hodnotenie: B+ (08.01.2018)

Malý nenápadný snímek o malých nenápadných problémech nižších sociálních vrstev přežívajících za zdmi fialového motelu kdesi na odvrácené straně Floridy. Celá ta malost a nenápadnost je však přehlušena dětským křikem a smíchem ústředních pišišvorů, kteří z toho plátna neslezou ani na vteřinu. A vy je budete milovat nebo nenávidět čistě dle toho, jak moc se dokážete vcítit do vrtochů dětské duše. Já se přikláním tomu prvnímu a té malé hubaté holčičce bych dal rovnou Oscara (scéna ve fast foodu je top!). Teď mě omluvte, jdem se synem nakopat zádel tomu leprikónovi na konci duhy, prej tam schovává hrnec plnej zlata a odmítá se dělit. (22.02.2018)

Několik dní po projekci a pořád na ten film musím myslet. Je to neuvěřitelně „barevný“ film, nejenom díky kameře, která s chutí snímá křiklavě zabarvenou architekturu na periferii Floridy, ale i co se týče pocitů. Pocitová jízda na horské dráze, která má až nakažlivý energický drajv a kde se mísí nekonečný smutek se štěstím a naivitou malých dětí a jejich rodičů z okraje společnosti, kteří – i když jejich život je totálně v troskách – se dokáží radovat i z maličkostí. Na jedné straně je to dost deprimující zážitek (nechtěli byste být v kůži té mámy - smažky), ale vždycky to vyrovná bezelstný dětský pohled na svět, který nic neřeší a raduje se z toho mála, co život přináší. Ten film na vás nepřenese depresi zpackaného života, naopak vás pohladí, i díky postavě Willema Dafoe, který je sice tvrdý manažer hotelu, ale férový, rovný chlap s ochranitelskými instinkty (geniální scéna s pedofilem!), kterému byste s klidným srdcem svěřili své děti, nebo s ním s chutí zašli na pivko. Je tak brilantně zahraný, že se jeho postava ve své dobrotivosti nezvrhne do karikatury, ale skutečně věříte, že takoví lidé mezi námi žijí. Americké indie filmy se často zaklínají pocitem autenticity, ale vždycky tak nějak vidíte, že si na to jenom hrají. Tenhle film ne, to je autenticita až na dřeň. Tohle je ten pravý portrét lidí na periferii americké společnosti, kterým se přezdívá „white trash“, tohle je ta „pravá Amerika“, kde se s opulentností sobě vlastní předvádí Disneyland, aby jen o dvě ulice dál živořily v pronajatém laciném hotýlku lůzři, kteří ale na svůj osud nežehrají a nestěžují si. Postava feťácké mámy Halley, v pozoruhodné kreaci neherečky Bria Vinaite (režisér jí našel na facebooku), je tak nad věcí a vlastně tak v pohodě, že to je až nakažlivé. A její dcerka, v podání Brooklynn Prince? Mám za sebou všechny filmy Tomáše Holého, Haley Joel Osmenta a jiných skvělých dětských herců, ale Brooklynn si je svým geniálně bezprostředním hereckým výkonem maže na chleba! Prostě….mě se po tom filmu tak stýskalo, že jsem si ho po dvou týdnech musel pustit znovu. Všech 165 (!!) festivalových nominací na ocenění, posbíraných z celého světa, je naprosto zasloužených. (26.03.2018)

„Through the eyes of a child, the world seems magical“ je věta, kterou končil celovečerní South Park a která je vlastně nejdoslovnější a nejpřiléhavější popisek i k The Florida Project. Téměř žádná narativní struktura, jen záměrná repetitivní každodennost šmrncnutá dětskou rozjíveností, kde v pozadí nepříjemně bzučí pocit, že výlet na kraví safari a narozeniny s ohňostrojem jsou jen střípky celku kráčejícího jasně špatným směrem. The Florida Project není snímkem jednoho tématu a přes všechno smutný, je to hlavně krásný kousek o dětství. Nemám nejmenší problém na něj v kontextu celýho filmovýho roku 2017 plácnout nálepku „nejlepší“ a postavit ho tak záměrně hned vedle Zvjagincevových Nemilovaných, kam jsem tu nálepku dal taky. The Florida Project a Nemilované lze vnímat jako antiteze. Jako dva zcela odlišné pohledy na více než těžký a nejtěžší dětství. Zatímco ruský kus kráčí velmi pomalu a pracuje především s osudovostí a dusivou atmosférou, překypuje Florida energií, svěžestí, lehkostí a radostí. Platí již deklarované, je to hlavně krásná věc. (15.03.2018)

Poznal som také vylízané pizdy. Arogantné pipiny s dobrými telami, ale nulovým charakterom a ako bonus s deckami, ktoré by sa mali lepšie v detskom domove, než pri nich. Rok mi robili zo života peklo a keď som s nimi absolvoval krátky, ale účinný rozhovor, ráno som zistil, že bol účinný ozaj až moc - našiel som si auto s prerezanými štyrmi gumami. Pipiny to moc nedomysleli do konca, pretože sme so ženou mali dobrú havarijnú poistku a poisťovňa nám komplet preplatila čisto nové gumy. Čiže, ak to mám povedať diplomaticky, vysoké IQ tam nebolo. Každopádne to, že mi ich tento film pripomenul ešte neznamená, že nie je psychologicky hodnoverne prepracovaný. Práveže je. A to je na ňom vlastne dosť smutné a strašidelné, pretože atmosféra Floridy (obvykle vo filmoch prezentovanej mimoriadne veselo a bezstarostne) je neuveriteľne depresívna a plná dezilúzie. Dospeláci, ktorí tu žijú, stratili všetky svoje životné sny. Tínedžeri sa potulujú ulicami a robia blbosti. A menšie decká tiež robia blbosti a vrcholom ich kultúrneho podujatia je večer sedieť pred televízorom, džgať do seba pizzu, zapíjať ju skvelým Dr. Pepperom a ísť spať. A Willem Dafoe? Ten nikdy nebol lepší. Sam Rockwell bol v tom roku výborný a právom získal Oscara za Tri billboardy kúsok za Ebbingom, ale aj tak som sošku viac prial - tiež nominovanému – Dafoeovi. Pripomenul mi viacerých chlapov, s ktorými som sa stretol v rôznych prácach, ktoré som v živote vykonával. Boli to dobrí, nenápadní, statoční a múdri muži a chcem veriť, že ma aspoň niečo naučili. (07.03.2018)