Il rosso segno della follia

Jsem velký fanda Maria Bavi a považuji ho za člověka, který pomohl definovat mnoho horrorových žánrů a svými postupy v podstatě ukázal všem ostatním jak se to má dělat. Proto mě mrzí, že tohle “giallo” je tak odfláknuté a pod standardem tohoto velikána. Nebavilo mě to, nemá to atmosféru a rozhodně nedoporučuji tenhle kousek. Bava toho natočil spoustu lepšího …. (21.01.2024)

S pojmem giallo bych byl v tomhle případě opatrný, spíše se jedná o netypickou sondu do vrahovy mysli. Sám se nám představí jako psychopat, který je na první pohled zcela normální a žije svůj přepychový život. Uvnitř ho však sžírá matná minulost, kdy byl svědkem vraždy svých rodičů, a deprese z ní si tak léčí na ženách, které ve svatebních šatech vraždí lesklým sekáčkem. Bohužel jednoho dne mu natolik rupne v bedně, že zabije někoho, koho neměl... Bava v tomhe snímku skloubil psychologický thriller s duchařinou, čímž nás záměrně mate, ale zkušený divák si bez problému domyslí, kam to přesně spěje. Film doplňuje pěkná hudba, přehnaně krvavé momenty ale nečekejte. Tohle je hlavně o hereckém koncertu vyšinutého vraha, co se stále víc propadá do hlubin totálního šílenství. (22.02.2012)

"Jmenuji se John Harrington a jsem paranoik a vrah" Tak se uvede vypravěč a hlavní hrdina tohoto polovičního gialla, v němž nejde o to kdo vraždí, to víme hned od začátku, ale jak a proč a jestli bude vrah odhalen. Mario Bava zkombinoval psychologické kriminální drama, giallo i duchařský horor s nádechem gotiky. Výborně stravitelný mix, který chutná i díky představiteli šíleného vraha. Hezounek Frederick Forsyth s ocelově modrýma očima Franca Nera sice není bůhvíjaký herec, ale vše zachraňuje přirozeným charismatem a v pohodě si s ním vystačí. Za nejpovedenější se však dá označit poslední jemně hororová duchařská třetina, v níž Bava vykouzlil dokonalou gotickou atmosféru a v některých okamžicích i slušně děsí. Mírně předvídatelné rozuzlení na kvalitě snímku taky neubírá, působí totiž spíš jako přirozený následek událostí minulých, tedy pouhé dodržení zákonu akce a reakce. Spokojenost. (22.11.2016)

Mysteriozní drama s prvky gialla (dívky jsou zabíjeny sekáčkem na maso, vrah je však znám od začátku) a gothického horroru (rozlehlý dům, snové scény se mísí s realitou a neklidná hudba nevěstí nic dobrého). John nemá dobré vzpomínky na dětství, ale aby si vybavil klíčovou scénu, co způsobuje jeho noční můry, musí najít poslední díly skládačky. Místy poetický film s krásnou kamerou (smysl pro kompozici, detail, světlo a stín i barvy) se v poslední třetině mění v duchařský příběh, který ale diváka nevyděsí. Obecně film není příliš strašidelný, ale dobře se na něj dívá. Vynikající hudba, kdy se střídají klidné pasáže s dechovými nástroji a spinetem a pasáže temné plné tíživých tónů a řezající kytary, je typicky italská. Krásné dívky jsou třešničkou na lehce psychedelickém dortu upečeném klasikem žánru. John jakoby vypadl z povídek E.A.Poa. Z dnešního pohledu je však film spíše pro příznivce kinematografie 60. - 70. let. (27.03.2016)

Ostal mi posledný giallo kúsok o sériovom vrahovi, dúfal som v nápravu dojmov, no bohužiaľ, opätovne ide o snímok, v ktorom sú všetky karty rozdané hneď od úvodu, pričom myšlienkový súboj medzi detektívom a vrahom, rozhodne nie je podaný spôsobom, že by jeden jasal. Je z toho cítiť "starina", ako kriminálka to nijak mimoriadne neohúri, čiže žiadny aplauz na záver sa nekoná. (15.04.2022)