Režie:
Ofir Raul GraizerScénář:
Ofir Raul GraizerKamera:
Omri AloniHudba:
Dominique CharpentierVOD (1)
Obsahy(1)
Služební cesty mohou přinést mnohá překvapení a není výjimkou, pokud mezi ně patří setkání, jež přeroste v milenecký vztah. Poměr Thomase, cukráře žijícího v Berlíně, a Orana, ženatého muže původem z Izraele, však po několika měsících utne tragická událost. Oran umírá při dopravní nehodě a Thomas nevidí jiné východisko, než vyhledat vdovu, jež teď sama vychovává Oranova syna. Přes počáteční nedůvěru, pramenící z Thomasovy německé národnosti, dává truchlící Anat mlčenlivému mladému muži práci ve své kavárně, netuší však, že nevyslovený smutek, který je spojuje, se váže k jednomu a tomu samému muži. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (77)
Němec dělá poskoka v Jeruzalémě, v židovské košer-kavárně. To se musí Hitler v hrobě obracet! Tohle je jen můj pokus o nekorektní humor, protože film je úplně o něčem jiném (ikdyž ta averze Židů vůči Němcům, stejně jako naše vůči Rusům zůstane navždy). Jednoduchý, srozumitelný a hlavně lidský je tento komorní snímek a je to pro vnímavého diváka balzám na duši. Zaspoileruji. Muž a žena miluje jednoho muže a muž a muž miluje, v jiném čase jednu ženu! Celkem se dohromady milují tři osoby navzájem, jen o tom neví. Takto jednoduché a zároveň složité to je! I takové příběhy může přinést náš pestrý život. K tomu všemu si ještě nastartujte chuťové buňky (ti kteří máte rádi sladké!), abyste je pak naprázdno mohli použít! ()
Nádherné melodrama, které mohu jen a jen doporučit. Herecky super, mistrovsky zachycené vztahy jednotlivých postav, skvělé klavírní melodie. Přitom se Graizerův snímek netopí v patosu a sladkobolnosti, které by se u podobných zápletek jinak daly očekávat. Milovníci sladkých dobrot si určitě přijdou na své. :) ()
Přiznávám počáteční nedůvěru, trochu jsem čekal jen další homosexuální romantické drama, ale tenhle film je rafinovanější. Stojí na nemožném vztahu dvou lidí, kteří jsou velmi životně a přesvědčivě napsáni i zahráni. Tedy, ono tu těch postav, o kterých bych rád věděl víc, je ještě několik (Orenova matka), ale i tajemství je záměrnou složkou Grazierova receptu. Civilní atmosféru výborně doplňuje minimalistická hudba. (Jo, a nejeden cukrářský skvost z filmu bych rád ochutnal.) ()
Nádherné! Nepamatuji se, že by mě nějaký film v poslední době tolik dojal jako tento nenápadný snímek. Sarah Adler se mi líbila, ale Tim Kalkhof byl ve své roli dokonalý. Klidný, tichý, citlivý introvert, jehož klid se přenášel i na mě. Slzela jsem už v 8. minutě filmu, ale zároveň mi bylo dobře. Pro mě je to film léčivý, zbavil mě neklidu, nervozity, úzkosti a doslova mě postavil na nohy. Oceňuji i krásnou hudbu a lákavé cukrářské výrobky. (Po skončení filmu jsem upekla bábovku.) ()
Od Cukráře jsem vzhledem k oceněním a hodnocení čekal víc, a proto jsem byl ve výsledku trochu zklamán. Film má silný námět, avšak jeho zpracování mi přišlo na můj vkus až příliš ploché a strohé. Nemám nic proti pomalejšímu tempu, ale v tomto případě to bylo už moc pozvolné, jelikož se začalo něco pořádného dít až v posledních deseti minutách. S ohledem na téma bych čekal nějaké silné momenty už v průběhu děje, a ne až na konci. Úplný závěr filmu ve mně též nezanechal žádné hlubší pocity k zamyšlení, jež by mě donutily si na film vzpomenout třeba i po týdnu od zhlédnutí. Co se však herců a jejich výkonů týká, tak jsem byl spokojený. Rovněž se mi líbil minimalistický hudební doprovod. ()
Reklama