Tvůrci:
Álex PinaHrají:
Pedro Alonso, Úrsula Corberó, Álvaro Morte, Miguel Herrán, Alba Flores, Itziar Ituño, Jaime Lorente, Esther Acebo, Darko Perić, Enrique Arce (více)VOD (1)
Epizody(10)
-
Konec cesty (S05E01)
-
Věříš v reinkarnaci? (S05E02)
-
Vítejte na představení života (S05E03)
-
Místo v nebi (S05E04)
-
Spousta životů (S05E05)
-
Tlak stoupá (S05E06)
-
Zbožné přání (S05E07)
-
Teorie elegance (S05E08)
-
Důvěrný rozhovor (S05E09)
-
Rodinná tradice (S05E10)
Obsahy(1)
Ve Španělské národní bance už banda strávila víc než 100 hodin a Profesor je v ohrožení. A aby toho nebylo málo, blíží se nový nepřítel – armáda. (Netflix)
Recenze (78)
Šlo vidět, že už to mlelo z posledního, ale sakra, poslední várka epizod nabídla takovou šílenou scénaristickou mánii (nechápu, jak to dokážou dělat za běhu), neutuchající infarkt a briliantní hudbu. A jakože jasně, nepřináší to žádnou inovaci oproti předešlým sezónám a jede to na stejné bázi, ale přesto u toho budete těch 5 hodin sedět a neodlepíte se. A to je asi ta nejpozitivnější věc, co mě Money heist naučil. Jo, a takhle briliantně zpracovaný finální titulky jsem ještě neviděl… ()
Hodnotit jen první čtyři díly, tak bych dost kritizoval. Co to jako mělo být? Takovou trapárnu jsem na televizních obrazovkách dlouho neviděl, o to více zamrzí, že se tento pocit dostavil během sledování La Casa De Papel. Scénáristicky jedno otřepané klišé za druhým (člověk se připravuje na úder speciálních jednotek, o kterém se mluví dva díly....A ono jsou to nakonec neschopní dementi se vším všudy). A ta směšná akce, kdy na sebe všichni zúčastnění vystřílí tisíce kulek, ale nikdo nikoho netrefí. Bože. No, naštěstí se to od pátého dílu začne obracet (ten s divákem dokáže zamávat). A závěrečné tři díly za mě patří k vůbec tomu nejlepší, s čím doposud Papírový dům přišel. Rafinovaný plán El Profesora je konečně precizní, bez pomyslných děr. Postavy konečně jednají rozumně. Vše je doprovázené špičkovým soundtrackem. Tady to na mě dýchlo konečně tím, co jsem si na předešlých sériích zamiloval. Tedy hlavně tím, že by seriál měl sázet na příběh, ne na nesmyslnou střílečku, která se do kontextu LCDP vůbec nehodí. Závěrečných zhruba 10 minut přineslo slzy. To vědomí, že už ty postavy člověk nikdy neuvidí. Co se dá dělat, život jde dál. 7,5/10 ()
„ZAHNALI NÁS DO KOUTA, ALE JEŠTĚ NEJSME MRTVÍ…“ Hned první díl se nese v parádním duchu, ale pak… si začnou dělat pakárnu sami a to mě sere. To chování – idiotský, bych jim žral v první sérii (a že bylo…). Pak ty kecy – telenovela pro lidi v červeným (s maskou na tlamě). Jako… dyť to kurva nemusí mít deset dílů! Faktem je, že když se něco děje, je to super! Nakonec… nedá se tomu upřít zlodějská vášeň ani zajímavý zvraty. A řešit, co ještě je genialita a co už náhoda, fakt nemá cenu. Zakončení se povedlo, je v něm dost akce… Ale nemuselo tu bejt tolik sentimentu a zbytečnech dějovejch zvratů. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju červený oblečky. 2.) Kecal bych, kdybych tvrdil, že si s něma nezabékám! /// Thx za titule „Anna Hulcová“. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** ()
V této série (hlavně v 2.polovině) jsem dostal všechny odpovědi na moje otázky a taky vše, po čem jsem toužil a kvůli čemu jsem si seriál téměř okamžitě oblíbil - skvělou akci, zajímavé dialogy skvělých postav, zvraty, perfektní scény jak v interiérech tak exteriérech. Profesor byl od začátku mojí nejoblíbenější postavou - miluji seriálové hrdiny, kteří skvělě, analyticky přemýšlejí a vyhrabou se i z těch největších neřešitelných situací (Profesora stavím hned vedle Jacka Bauera, Waltera Whitea. Michaela Scofielda...). Tady mi jich nadělil fakt dost. Seriál mi rozhodně bude chybět, ale rozhodně se k němu v budoucnu vrátím a budu s napětím čekat, co mi tvůrci na Netflixu nadělí. Takže skončilo mé 2,5 roku dlouhé trápení, kdy jsem netrpělivě čekal na další epizody a sledoval jsem odpočty do dalších epizod. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (6)
- Ve scéně, kde se Berlín (Pedro Alonso) baví se svým synem v restauraci, je slyšet píseň „ily (i love you baby)“ od zpěváka Surf Mesa. (orionn12)
- Matías (Ahikar Azcona) si vymyslí jméno Pamplona, ve kterém se ve skutečnosti narodila představitelka Alicie Sierray, Najwa Nimri. (KajusaK)
- Ve 37. minutě slyšíme v pozadí skladbu „Kingston Town“ od britské hudební skupiny UB40 z jejich alba „Labour of Love II“, které vyšlo v roce 1989. (Trajektt)
Seriál je pořád stejně emočně vypjatý a cliffhangerovský, takže se drží původního zadání. Ještě explicitněji dává najevo svůj obdiv k technickým dovednostem a inženýrství. V závěru S05E07 ještě podpoří tento výklad. Proč se mi vlastně celý seriál tak líbil navzdory jeho co možná nejmasivnějšímu cílení? Přece kdybych si chtěl ulehčit kritiku, vytknu mu, nakolik se zavděčuje nízkým nárokům na emoční složku vztahů a podvoluje se divákům, jimž se přitom vzdaluje kvalitami svých postav… Naproti tomu příliš nekoketuje s intelektuály a emočně zdrženlivějším publikem. Jde mu tedy evidentně o masovost svého zásahu. Zároveň nehledá své útočiště v jednoznačném zavržení kapitalismu a spíše zobchoduje antisystémově podpořenou zkušenost rostoucí množiny pracujících chudých s estetikou snu. Příběh si je dobře vědom, kdy má zdůraznit individuum a kdy kolektiv. Bez kolektivu je individuum ztraceno a kolektiv dává svůj efektivní smysl pouze z respektu k individuu. Toto vágní stanovisko není třeba explicitně zastávat, protože je dáno banální zkušeností a samo o sobě neznamená žádnou formulaci politického postoje ke konkrétním cestám či aplikacím. Seriál není socialistický, ale rád si ze socialistické kritiky i estetiky půjčuje. Není individualistický, ale dává zapravdu individualismu pojetím triumfu výhradně v kolejích systému, který odsuzuje. Profesorovo zaujetí bezpečnostními mezerami parazitního systému se zrodilo v hlavě dítěte pozorujícího ultimátní reakci tohoto parazita během zavraždění loupícího otce. V posledním dílu se k této zlodějské tradici hlásí a s přiznaným hnusem odmítá samaritánskou auru, vnucenu mu ostatně vypočítavými médii. Je dobyvatelem, je zlodějem, je kořistníkem, je obráncem svého rodinného krbu. Nenechal se obalamutit, že tím bude, když se podvolí parazitnímu systému natolik, aby mu otročil jako my: zoufale bezmocná, neschopná, závistivá, rozhněvaná a citově nevyzrálá většina. Na kterou seriál samozřejmě cílí, aby co nejvíce vydělal. Triumfem hrdinů i tvůrců seriálu je samozřejmě maximalizovaná ekonomická emancipace, ironicky poháněná hněvem po hospodářské krizi, celkovým vývojem globálního kapitalismu a heroickou estetikou antikapitalistického odboje. Proč jsem si tedy zamiloval seriál tak přímočaře, až vlastně poctivě „falešný“? Právě proto. Jeho hrdinové jsou každý v nějakém ohledu mimořádní, a přitom stejně jako jejich zcela řadoví a přehlédnutelní diváci zakopávají o systém. Nemohou v něm realizovat svá srdce, svou touhu po spravedlnosti, svoje potřeby. Nenechávají se obalamutit, že jejich údělem je mu sloužit, že je nějakým zjevením boží vůle, jak se nám snaží vnutit křesťanská a s ní jakákoli antikomunistická dialektika kapitalismu, a vyrvou mu, co jim patří právem silnějšího. Kdo tento systém nedokáže porazit – jako ani samotný Che Guevara –, může ho ještě ždímat a třeba tím i urychlovat bankrot. Seriál se tedy nezavděčuje ani slabším, ani méně schopným, protože hrdinové jsou opak toho všeho, a přímá nebo i zprostředkovaná zkušenost nám praví, jak s nimi i silní a schopní mohou kolikrát sdílet svůj odpor ke statu quo. To je příběh Papírového domu. Silní a schopní jsou VYCUCÁVÁNI lháři a ubožáky, kterým je třeba se postavit a změřit síly na život a na smrt. To dokáže jen revolucionář, nebo zloděj. Ti ostatní jsou matroš. Jsou odsouzeni věřit ve své Ježíše, politiky a pornoherečky. Osobně volím ty pornoherečky. () (méně) (více)