Pension pro svobodné pány

Naprosto mistrovsky předvedené divadelní umění, v nádherně zkomponovaném snímku. Snad proto, že se režisér k plné podpoře Barrandova dostal až po několika předchozích pokusech, je film opravdu precizně, až přísně připraven. Jedinečný námět s puritánským nádechem gentlemanské Anglie a dvojicí nádherných, mladých herců s přirozeným talentem. Dokonale je doplňují další, v čele s barevnou Věrou Ferbasovou a groteskním akrobatem, v tomto případě českým mluvícím Chaplinem, Jiřím Hrzánem. Muzikálová příchuť to dolaďuje do absolutní dokonalosti. (10.11.2012)

Po letech jsem si tenhle legendární film znovu pustila, abych zjistila, jestli nezměním názor. Změnila jsem. Hvězdička šla dolů. Je to sice herecký koncert a je vidět, že herci si to opravdu užívají, ale mě prostě tyhle adaptace konverzačních divadelních her nebaví. Po půl hodině jsem si k tomu vzala něco ke čtení a po hodině jsem to úplně přepnula. Kdyby to byla krátká groteska, proč ne. Ale takhle to bylo extrémně dlouhé a natahované. (03.06.2022)

Mini příběh z penzionu pro svobodné pány, kde jsou dámské návštěvy zakázány. Dobré herecké výkony, ze začátku celkem vtipná konverzační hra, která ale bohužel po neustálém protahování tak trochu nudí (přestože devadesát minut není žádná dlouhá stopáž). Jen z úcty k hereckým výkonům to nakonec vyjde na tři hvězdičky. (08.02.2021)

Sean O'Casey je ten pán, co napsal například Uspořenou libru. Pravda je, že Pension pro svobodné pány mě až tak nebavil. A to přesto, že se všichni herci ve svém bláznění vyřádili. Možná, že na divadle vypadá hra skvěle. Ale bohužel je snímek ždímán na maximum a jednotlivé situace tak spíše působí, že se až moc tlačí na pilu a přehrává se. A v tomto případě, neboť sledujeme samé skvělé herce, si myslím, že jde v prvním případě o chybu režisérského vedení. Snaha vyždímat nejen z představitelů, ze situací, ale i ze scénáře jako takového co nejvíc se ale míjí účinkem a je spíše na škodu. (09.06.2022)

První ze dvou velkolepých návratů plavovlasé star prvorepublikového filmu Věry Ferbasové na stříbrné plátno. Záměrně karikaturní a komicky expresivní role přísné domácí slečny Mossierové odhaluje jakoby "jiné" herectví této geniální umělkyně a není divu, že se stejnou postavou zářila Ferbasová i na prknech Činoherního klubu. Humornou eskapádu lechtivých hrátek a hysterického snažení o vystrnazení »nepohodlné« návštěvy završují skutečně mistrovské výkony Janžurové, Abrháma a Hrzána. Tento film si připomínám opravdu rád. (02.11.2008)