Měsíc nad řekou

Krškův majstrštyk, kterému čím dál víc rozumím, jak stárnu. Příklad dokonalého souznění režiséra s autorem dramatu. I hudba je kongeniální a dnes už vlastně klasická. Nesnáším fráze typu "herecký koncert", ale u tohoto filmu mě nic výstižnějšího nenapadlo. Velmi souzním s komentáři: articsky, farmnf (03.10.2010)

Naprosto excelentní konverzačka, řečeno dnešním jazykem. Buď byl tak geniální Šrámek nebo Krška, nebo prostě oba. Medřická je boží. Štěpánek úžasný. Když jsem byl kluk, připadalo mi to jako 99-minutové žvanění o hovnu. Když jsem byl 30-tník tak jsem se pousmíval a říkal jsem si, herecky dobré ale proč řeší zvony a řeku? No a teď tomu filmu už konečně rozumím. Ono to není jen o nějakém uchycení mládí, které je dávno v prdeli, to dílo má víc aspektů a zejména role Slávky perfektně zvládnutá Danou Medřickou...ta holka by dnes psychotesty neudělala, není ani tak střelená jako složitá, moc složitá...no a proto asi hezká, jak ta Medřická, tak její role. (08.03.2010)

tak jsme přijeli, dali si nechutného Platana. Pak nám obsluha jedné hospody (jiné, tam měli budvar) u letního kina popsala děj tohoto filmu. Divili jsme se, ("to prý znají všichni") a mysleli jsme si, že prošla nějakým speciálním školením jak a o čem konverzovat s festivalovými účastníky. Po prvních minutách už jsme měli trochu jasno. SPOILER: Film otevírá záběr na ukrajinskou(!) vlajku, jen to rumunsko za mostem tam ještě tenkrát asi nebylo. koněc spojilera. Další nespornou zajímavostí tohoto filmu, že technický bordel provázející celý průběh festivalu umožnil hned druhý kotouč filmu splést - a v tom jsem hned projevil svou vášeň pro soutěž videostop - za asi 2 vteřiny jsem poznal film Kalamita. Ještěže jsme ke konci museli odejít na něco jiného. Ráno jsme si všimli, že ve městě je nejméně 15 budov ukrajinských ambasád, nebo nějakých podobných vládních budov. A panu řediteli vzkazuju ať se nepřeceňuje a příští rok zkusí dělat festival třeba ve vsi jménem Hlína poblíž Ivančic. Bude to mít jistě onu "pověstnou návaznost" na kulturní tradice, bla, bla, bla,... a vrchol toho všeho, cituji: ... Po pár dnech, kdy se náměstí, uličky i otavské nábřeží zaplnily festivalovými hosty, vzrušeně proudící od kina ke kinu... (kopyrajt Eva Stenglová, Listy Festivalu nad řekou č. 05 (5.8.2009), str.1. ...si nejsem jistý, zda jsme byli na stejném festivalu jako Eva. Co ve městě kdy hospody zavírají v 22. hod a film okolo 00:45? ano, Nonstopy. díky aspoň za ně. (Jo a podle neověřeného drbu v redakci listů fungovaly nějaké 2 bytosti (schválně nepíšu lidi) z Blesku!) - tak asi proto to celé... (02.08.2009)

Pročež jsem si po filmu přečetl wikipedii, abych se ujistil, že jsem něco ve filmu nepřehlédl. Nepřehlédl. Ono tam totiž nic není. Ještě, že jsem se na gymplu obratně vyhýbal, nejsem totiž z generace, která by už Fráňu přeskakovala. A k filmu: Dana Medřická naprosto dokonale ovládá celý film. Během jediné věty vystaví na odiv několik tváří. Líbila se mi nebo nelíbila? Nevím. Četl jsem knihu o Edovi Cupákovi, v níž se autor (Jindřich Černý) přepečlivě rozebírá v Edově hereckém mistrovství. Nic proti, ale jak se v knize také píše, Eda herecky dozrál až mnohem později. Čímž nechci říct, že mu postava z Šrámkova melodramatu dala nějaký prostor (i když ona zmíněná proměna jeho postavy se tu skutečně vyčíst dát). Spíš mi námět přišel dost mizerný (FŠ sorry) a jediné hezké tak zůstává pohled na řeku z okna. (18.11.2017)

Dnes už patrně minuly doby, kdy Fráňu Šrámka četl každý gymnazista. Upřímně řečeno jsem se o to před několika lety coby gymnazista pokoušel. Ne snad z toho důvodu, že bych právě slyšel všechny zvony světa, ale proto že jsem pročítal svou oblíbenou 1. polovinu 20. století. Stříbrný vítr jsem po padesáti stranách zavřel (což nedělám až tak často). Divadelní hru Měsíc nad řekou jsem přečetl celou, ale výsledek byl opět rozpačitý. Byla sice celkem dobrá, ale zase ne tolik, aby mi přišla výjimečná. Následně jsem došel k rozhodnutí, že buď mizerně deklamuji, anebo jsem cynik, v lepším případě ironik. Potom jsem krátce po sobě viděl oba Krškovy filmy (ovšem ne poprvé). Teprve tehdy jsem Šrámka plně docenil. S jeho dílem je opravdu potřeba zacházet velmi jemně. Krška z něho vybral vhodné motivy, které vystavěl podle vlastních představ a pocitů. Stal se tak druhým autorem díla, ale zároveň svou lyrickou jemností plně vystihl Šrámkův odkaz. Ovšem dominantní složkou jsou herecké výkony. Hlubina, starý pán s mladistvými ideály, opět přesný Zdeněk Štěpánek (i když je poznat, že by mu spíše slušel orel v letu, než s ustřiženými křidélky). Roškot má v sobě více furiantsví i sentimentu, Jiří Plachý i na malé ploše dokládá, jak výjimečným hercem byl. Zdeňka Baldová dovršila galerii filmových maminek, paní Hlubinová svou starostlivostí a obětavostí vyjadřuje to, co mohly prvorepublikové role jen naznačit. Šrámkovým zosobněním je Slávka, která si náhle uvědomuje ztracené mládí, právě v této scéně nejpřesvědčivější Dana Medřická, silně citová a přitom nohama na zemi. Šrámkovsko lyrický Eduard Cupák přesně ve službách textu i námětu jako svorník mezi generacemi. Někomu může Měsíc nad řekou připadat jako divadelní hra bez výrazného použití filmových prostředků. Zcela určitě, ale představuje to, pro co mě napadá pouze sousloví herecký koncert. Zkrátka pokud by se mnou stál u okna nějakého píseckého domu pan Šrámek možná bych viděl jen komín, ale s panem Krškou jsem viděl i měsíc nad řekou. (02.02.2004)