Světlo jeho očí

Kýč jak bič. Uragán konzumní literární komerce, jakým je bezpochyby i stejnojmenný román Maryny Radoměrské, vtrhl na filmová plátna se vší bezpříkladnou zuřivostí a lstivostí, že z toho i těm nejmírnějším kritikům musela vzkypět krev. Mnohem smířlivější postoj ovšem zaujali diváci, v tomto případě spíše divačky, které se mohly v zešeřelých kinosálech nad podobnými příběhy dosyta vyplakat. Dnes, po bezmála pětasedmdesáti letech, je love story obětavé ošetřovatelky a zámožného mladého gentlemana, který se vlastní prostoduchostí připraví o zrak, dávno mrtvou záležitostí. Přesto by nebylo zcela spravedlivé tenhle podřadný film kategoricky odvrhnout jako naprostou šmíru, už proto, že z estetického hlediska (přepychové interiéry, nad nimiž i mnohý současný designista zajásá, anebo přehlídka dobové pánské i ženské módy, za niž budou vděčné mnohé retrosalony) není v zásadě co vytknout. (04.10.2008)

Film jsem viděla ve škole, prý vzhledem k Erotikonu, co jsme viděli minule a který je jeden z vrcholů české kinematografie, toto měla být ukázka toho, jak pitomé filmy se také točily... Je roztomile naivní. Scény, které měly být citové, hluboké, jsou dnes k smíchu. Ale v té naivitě je i krása tohoto filmu. (16.06.2013)

Přeslazená červená knihovna není zrovna moje parketa. Ale jednu hvězdu musím dát za, jako vždy a všude, perfektně profesionální, a přitom naprosto přirozenou Růženu Šlemrovou, která to tu rozsvítila hned v úvodu svojí nádhernou a odvážnou průhlednou róbou, že měl Dohnal při pohledu na její poprsí očividně problém, aby nevypadl z role. Kabátovou nemusím, působí na mě vždy a všude velice chladně a odtažitě...Dílko  vskutku nevalné hodnoty. (12.08.2022)

Dobový standard - pokud jde o kvalitu filmu. Na dnešní poměry samozřejmě dosti sentimentální, někdy úsměvné... Ne však výsměvné. Je třeba brát v potaz dobu, kdy film vznikl, zkušenosti tehdejších filmařů, tehdejší technika a finance, požadavky filmového publika... Tradiční prvorepublikové pohlazení po duši. 59% (28.09.2010)

Červenoknižním odpadem se brodící autorsky nesourodý scénář nedává nenápadité a až příliš odvozené nepůvodní režii ani hercům mnoho šancí k vyniknutí. Podstatná část děje i obsahu zrovna zvoní hluchotou a jalovostí. Na druhou stranu má film i svá silná místa a znamenité výkony (Jiří Steimar a snad ještě více začínající Zita Kabátová, už tehdy uchvacující lepostí své vyvážené a kultivovaně sebevědomé elegance a noblesy; o něco slabší se mi tu zdála jinak tradičně dobrá Růžena Šlemrová). Za zmínku stojí i zachycení Dvorského MELODY BOYS v jejich plném rozmachu a nejvlastnější koncertní činnosti. Z červenoknižního záběru vybočuje i zmínka o propouštění (v republice stále nepříjemně přetrvávala hospodářská krize). Film byl natáčen s nespornou ambiciózností; přes relativní diváckou úspěšnost však muselo už tehdy být zřejmé, že tyto ambice ve svém výsledném tvaru byly víc než nadsazené. (16.10.2008)