Obsahy(2)
SLZY. SMÍCH. NEVINNOST. LÉTO VZPOMÍNEK. Stará žena se po letech dozvídá, že má bratra, který se odstěhoval na Havaj. Její potomci se vydávají navštívit znovunalezeného strýce a babička má opatrovat vnoučata. Vypráví jim o minulosti, o osudech své rodiny, do nichž nesmazatelně zasáhlo svržení atomové bomby na Nagasaki. Fascinující generační výpověď o japonské minulosti i přítomnosti od filmového mistra Akiry Kurosawy! (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Štyri hviezdičky skôr z rešpektu k veľkému režisérovi. Ale aj zato, že film obsahuje naozaj silné scény a rieši otázky a postoje k udalosti, ktorú treba mať zarytú v pamäti. Zmenila totiž pohľad na to čo je treba(?) obetovať v mene vyšších cieľov... ()
Film, který má velmi silné momenty: umírající stromy, dětská prolézačka nebo babiččiny příběhy, ale i momenty slabší a trochu se sám točí v kruhu. Je ale zajímavé sledovat novodobé Japonsko, které jako by úplně zapomnělo na svou historii a jediné pojítko s ní jsou pomníky a právě staří lidé, kteří prostě do té moderní doby nepatří. Kurosawa velmi dobře vykreslil právě takové protiklady viz. děti, jejich rodiče a babičku, tři generace, ale každá úplně jiná. Četl jsem tady nějaké příspěvky a koukám, že lidé asi moc nepřemýšlejí. Například se tady pozastavují že Kurosawa zamlčuje pravdu, ale o tomhle to přece vůbec nebylo. Nikdo přece nezpochybňuje, že Nippon na tom měl svůj hlavní podíl, ale podívejte se na to očima té babičky, ona o tom absolutně nic nevěděla, protože to se k obyčejným lidem nikdy nedostalo. Vláda jim říkala jenom to co se jí hodilo do krámu, že japonská armáda stále vítězí a osvobozuje lid od útlaku bílých dáblů, ale ve skutečnosti už dávno prohrávala na celé čáře. Když Američané obsadili japonsko, tak obyčejní obyvatelé spáchali sebevraždu a ti kteří nechtěli, tak je japonští vojáci přinutili. Zajímavá je zpověd‘ jednoho chlapce, který byl prý zklamaný, že Američané vypadají jako lidé, vždyt‘ mu přece neustále říkali, že to jsou dáblové s rohy na hlavě, kteří přišli z pekla, tak silná ta propaganda byla. A ta babička vyrostla právě v takové době, pak je logické, že se zdráhala navštívit svého bratra, který žije právě v té oné Americe, ona prostě žila v minulosti. V Japonsku je kontrast mezi generacemi hodně vidět. Mladí o válce nic nevědí a ani je to nezajímá, protože mají jiné priority, střední generace se zase jenom honí za penězi a na vzpomínaní nemá čas a staří lidé jsou vlastně úplně sami jen se svými vzpomínkami. Jinak Kurosawa zahalil film do takového sentimentu a trochu si ho přikrášlil viz chápající mládež, která má prostě v tomhle věku jiné záliby než sedět u babičky a spravovat pianino:-) a to prostě nemusí sednout každému. Ale je vidět, že Kurosawa i na sklonku života stále uměl. PS: Obhajovat atomovou bombu může jenom hlupák, japonsko by beztak padlo. Absolutně vyčerpané zdroje, země totálně zdevastovaná a lidé bez jídla. Cizí provincie osvobozené od Japonců. A to neříkám, že stačilo přitlačit japonského císaře Hirohita, protože on byl v Japonsku víc než bůh a Japonci mu bezmezně věřili. A nakonec se on jediný vyhnul spravedlivému soudu. Američané si prostě chtěli vyzkoušet novou hračku a dodnes si ani neumí přiznat pravdu o atomové bombě a jakýkoliv náznak pravdy obrací od sebe. Jak jednou řekl jeden můj kamarád "Co chceš od země atomových paličů". ()
Netypicky Kurosawa.. Poeticky natocena vypoved plna myslienok pacifizmu a humanizmu, odohravajuca sa na pozadi prazdninoveho pribehu styroch japonskych deti. Leto travia pri svojej babicke, ktora im rozprava o svojom zivote, kruto ovplyvnenym zhodenim atomovej bomby Americanmi na Nagasaki. Dojemna pripomienka tejto tragedie, a sucasne aj skutocnych ludskych hodnot prezentovanymi vo filme detmi. Film ciastocne sklza aj do politickej roviny, kedy najskor pranieruje USA za svoju "vojnu-chtivost" , a zaverom sa sucasne pokusa o akesi ludske zmierenie bez ohladu na akekolvek predsudky. ()
I tento snímek má svoje kouzlo, i když je zřejmé, že u Kurosawy platí za jeden z těch slabších. Nadprůměrné hodnocení si každopádně zaslouží. Je zřejmé, že pro Japonce je téma atomové bomby stále silné. Ještě lépe se s tímto tématem vypořádal K. Šindó ve snímku Děti Hirošimy. ()
Silné tři hvězdičky skoro tloustnoucí do čtyř. Silné téma. ()
Moje první zkušenost s japonským filmem. V době kdy jsem ho viděl bych hodnotil za 5*, poté co jsem zhlédl film Ran od stejného režiséra, hodnocení klesá, nic to ovšem nemění na tom, že jde o film velice působivý. ()
samozřejmě je možné tomuto filmu na rozdíl od jiných kurosawů zdánlivě mnohé vyčíst (schematičnost, prkennost postav) avšak důležité je zde něco jiného než příběh a to je sdělení o tragedii - její bagatelizaci a zapomínání ve vnějším společenském smyslu, a její životnosti v srdcích a fantazii lidí - a to je zachyceno jednoznačně a skvěle. na jedné straně fádní nudné velkoměsto, idylický venkov, pár omšelých politických památníků, prakticky a komerčně žijící lidé produktivního věku a důkaz pranepatrný v rohu školního dvorku na straně reality zapomnění, a příběhy a báje prožité babičkou , které dokážou přenést a sdělit a zapsat podstatu do duší vnoučat tak, že v nich zůstanou jako jejich kulturně morální vklad, na straně nezapomenutí ()
Mám zde spoustu nejasností. - Zaprvé - to se jako Richard Gere cabral s těma Rolexkama z Pretty Woman v té vodě? To vyloženě fyzicky bolelo. - Zadruhé - obsadili do té role Richarda Gerea především proto, že má ty šikmý malý oči, nebo je to jen shoda náhod? - Zatřetí - ta babička měla na temeni hlavy pleš, nebo to byla nějaká čepice? Nad těmito otázkami jsem víceméně přemýšlela celý film. 🫰🏻 ()
Velmi kvalitní a velmi povedený film, který nutí k zamyšlení...Co v životě vlastně chceme? Čím jsou pro nás naši nejbližší, když nám nestojí ani za rozhovor, za pár slov? Za čím se stále ženeme? Za lepší a ještě lepší prací?... ()
V českém dabingu jsem film viděl jen jednou - pak už jsem si jej raději pustil v původním znění. A proč - i když japonsky neumím? Prostě mi tak nějak zní lépe než ten český dabing. A jinak? Asi mi nezbývá než souhlasit s uživatelem sportovec. ()
Trochu ma to sklamalo.očakával som že pojdu na Havaj.no co už ()
Babička kráčajúca v búrke nepochybne zostane v pamäti mnohých divákov, hoci majstrovsky balansuje na hrane gýča. Nečudujem sa, že niektorí hodnotia tento film ako sentimentálny brak. Je osobný, je ubolený a vonkoncom sa nehrá na žiadnu objektivitu, no zároveň nie je lacným výpredajom nacionalizmu. Možno najsilnejšie sú v ňom návraty - návrat detí k roztomilo cupkajúcej babičke, návrat rodičov z Ameriky, obrátený návrat (odchod) Amerikánca moderným dopravným prostriedkom. Ostatne aj babička sa napokon vracia k dedovi. Návraty uprostred generačného neporozumenia. Starnúci Kurosawa natočil sentimentálny film a ustál to. Myslím si, že to nie je úplne málo. ()