Kagemuša

Je to historický velkofilm se vším všudy, takže se tak musí i brát. Proto, když už srovnávat, srovnávat s Gladiátorem, Alexandrem Velikým, Králem Artušem a podobnými filmy. Nejpříhodnější je asi srovnávat s Posledním samurajem. Ale protože poměřovat dva filmy se nesluší a je třeba hledět na každý snímek v rámci jeho vlastních kritérií a jeho světa, snažil jsem se nesrovnávat. A to docela neúspěšně. U Kagemuši je třeba prvně zmínit výpravu, kostýmy a podobné serepetičky. Ty jsou všechny vyvedené dokonale, úchvatně a velkolepě, že si s nimi nezadá ani mnohý současný historický spektákl. Jsou tu vidět Kurosawovy zkušenosti a jeho cit a talent. Příběh člověka zaujme a vlastně většina složek je kvalitních. Dokonce sám uznávám, že jde o hodně dobrý film. Je to ale film, který mi vůbec nesednul a já se celou dobu nudil a sledoval, kolik že desítek minut to ještě zbývá do konce. A že jich vždy ještě zbývalo. No a když už se věci začínaly zlepšovat, přišla snad nekonečná srdceryvná scéna se záběry na zmítající se muže a koně v krvavé lázni, která lezla na nervy už po pár prvních záběrech. Do toho tam vběhnul jeden nejmenovaný panáček a celý ten kolosální patos Hollywoodských rozměrů mě znechutil jako máloco. (04.07.2012)

Stín nemůže jednat nezávisle na osobě, jež jej vrhá. Kagemuša je bravurní syntézou psychologického dramatu a válečného filmu, jehož hlavní hrdinové utváří nezvyklý trojúhelník: hlavu rodu a jeho dvojníky. Zatímco vladařův bratr tuto roli zastává dlouhé roky, pro odsouzence na smrt, který vděčí za svůj život jen mimořádné podobnosti s ním, představuje šok. A vzápětí sledujeme, jak se svého života opět vzdává pro imitaci života někoho jiného; jeho překonávání překážek v podobě změny chování, vyjadřování i jemných pohybů, až po styk s vlastním vnukem a koněm, jenž nikdy jiného jezdce nesnesl. Zpočátku se jeho úkol jeví pouze dočasným a příležitostným, po pánově smrti je ale dvojník jedinou naději na utajení této – pro rod ve válečném stavu fatální – skutečnosti. A tak postupně opouští, co bylo vlastní jemu, a přejímá zvyky, které měl mít někdo jiný, každým okamžikem ovšem hrozí, že se iluze stane více nepotřebnou; a co bude pak se samotným stínem? Jeho pravá podstata je mu nadto neustále připomínána tím, že lidé, vzdávající mu na veřejnosti čest, se k němu v soukromí mohou chovat nadále stejně hrubě. Titulní dvojroli si zahrál Tacuja Nakadai a předvádí v ní jeden ze svých nejlepších výkonů, vrcholem jsou dlouhé záběry, v nichž se snaží gesty a výrazy co nejvěrněji podobat své „předloze“; v dlouhých záběrech si ostatně celý film libuje, ať už snímají promyšlené dialogy nebo nádherně barevná pochodující vojska (často doprovázena úžasnou hudbou). Pro mne osobně představuje Kagemuša Kurosawův vrchol a jeho nejlepší film. [Rovněž byl mezi studenty japonštiny s úspěchem testován jako pomůcka pro účení základních znaků kandži.] (22.07.2006)

Prvotriedny výpravný historický veľkofilm o postupnom úpadku jedného mocného rodu vo vtedajšom Japonsku. Je to v podstate príbeh obyčajného muža, ktorý sa vďaka svojej neuveriteľnej podobe s vodcom jedného z najmocnejších klanov stane po jeho smrti jeho dvojníkom, tak aby sa na nič neprišlo. Tým sa rozmotá klbko historických následností, ktoré nakoniec vedú k záhube celého klanu. Čo z toho vplýva? Pravdepodobne hlavne to, že niekedy aj viera vo svoju neporaziteľnosť alebo v nejakú ikonickú postavu, sa môže stať skazou. Čo sa týka technického spracovania tak tu naozaj nie je čo vytknúť. Niektoré výpravné scény vrátane tej záverečnej doslova až vyrážajú dych. Veľká spokojnosť, môžem len odporučiť. Videné v rámci Season Challenge Tour. (17.09.2015)

Zajímavý epos stojící hlavně na bravurním hereckém výkonu představitele hlavní "trojrole", nicméně subtilnější Kurosawovy příběhy, soustřeďující se spíše na obyčejné lidské osudy víc, než na machinace celých království, mám výrazně raději. Se několika málo postavami se dokáže dostat do mnohem větší hloubky, než s tisícehlavými armádami. 8/10 (13.02.2016)

Kagemuša znamená dvojník. Kagemuša je příběh muže, který se stal někým jiným. Bezejmenný zlodějíček nahradil vládce Šingena Takedu. Přejal nejen jeho místo. Učil se tvářit, myslet a cítit jako někdo druhý. A dařilo se mu to. Ale po té, co přestal být užitečný, byl docela prostě odložen. - Kagemuša je film se zajímavým příběhem a výrazným barevným vizuálním zpracováním. Vzpomenu-li však na staré Kurosawovy filmy (Rašamon, Rudovous, Osobní strážce adal.) , zdá se mi jejich černobílé vizuální vyznění silnější. Náhle si musím u Kurosawy zvykat na barvu. Ale není to tak těžké zvykání. (25.04.2004)