Rašómon

Nějak mi pořád vrtá hlavou, proč Kurosawa nazval film Rašomon (název povídky Rjúnosukeho Akutagawy), když přitom je to zfilmovaná Akutagawova povídka "V houštině" a povídka "Rašomon" je úplně o něčem jiném. Že by jenom proto, že se děj vypravěčů tohoto příběhu ve filmu odehrává u brány Rašomon? Asi to tak bude, ale i tak je to trochu matoucí... Kurosawa při převedení Akutagawovy povídky na plátno zůstal poměrně věrný předloze (tedy až na tu bránu a vypravěče u ní), což se mi líbilo. Zároveň ale přidal vlastní konec s dítětem, který měl značit morální polepšní a rozhodně nebyl špatný. Rašomona tedy celkově hodnotím dobře, rozhodně byl mnohem lepší než Ran, na který jsem se ani nezvládla dodívat, jak příšerný mi ten film přišel. ~(4,0★)~ (06.02.2009)

Vrátiť sa po nejakom čase ku klasikám vždy poteší. Nielenže u mňa potvrdia, že zub času ich zďaleka obchádza, ale ako dozrievam a rastiem, posúvajú mi nové podnety k zamysleniu. Rashomon je určitým vyvrcholením ranného Kurosawu. Po tomto už začal čarovať s podnetmi a významami a inšpiroval kohokoľvek, kto o jeho filmografiu zakopol. Fantasticky vtieravá hudba Fumio Hajasaku a uhrančivý výkon Toširó Mifuneho spolu krásne fungujú. Keď sa Toširo zjaví na obraze kradne si všetko pre seba. Aj napriek určitej expresívnosti. Za mňa poctivý džindaigek, v ktorom viac ako o samurajské šermiarske súboje ide o analýzu ľudskej malosti a chamtivosti. (10.02.2023)

Lidé věří rádi tomu, co si přejí, aby bylo pravda. – Gaius Iulius Caesar Každý z nich si přál, aby uvěřili tomu, co si přejí, aby byla pravda, pravděpodobný vrah, žena mrtvého i mrtvý sám… Muži neříkají pravdu, protože jsou smrtelní… Ženy nás vždy oklamou slzami… Mrtví ale přece nelžou… Pravda, jak relativní pojem, jeden a týž příběh, viděný několikerýma očima. Jeden příběh zajímavější než druhý. Hrdinné i nízké pohnutky, největší vášně v člověku, velké city, velká hnutí, velké a hrdinné souboje. Jak je skutečná pravda všední a obyčejná až úzko. Jak ten nejslabší je ve skutečnosti ten nejsilnější, čím je příběh vyprávěn s menším patosem, tím je silnější a tím víc si uvědomujeme skutečnou sílu. A vykoupení z vlastního selhání nakonec? Mistr Kurosawa! Život je pomíjivý jako ranní rosa… (20.07.2017)

Témeř divadelní kus pana Kurosawy vypráví o tom, že cesty lidského konání jsou většinou mrzké, malicherné a zapomenutíhodné a tak si je aktéři zpětně vybarvují podle svého a neváhají takto vytvořenou historii pojmout za svou "novou pravdu". Jsou nám předloženy tři verze stejného příběhu a pak ještě další, skutečná (u které jediné nehraje hudba - skvělý symbol) - moc příjemná podívaná pro tři herce a dva průvodce dějem. Kurosawa nezklamal. PS: snad první a jediný film, ve kterém zesnulý pomocí média LŽE, protože se stydí za pravdu .) 9/10 (21.11.2006)

Déšť. Miliony kapek se tříští po dopadu na střechu polorozpadlého chrámu. Ten zrovna skýtá útočiště třem tulákům, z nichž jeden rozhodne se sklíčenou náladu znásobit vyprávěním příběhu o jedné ženě a dvou mužích. A nejen o nich. O vyprávění „ve stylu Rašomonu“ jsem slyšel již dávno před zhlédnutím samotného filmu a rovněž jsem dávno před jeho zhlédnutím viděl mnoho filmů sice vzniklých později, nicméně vyprávěných stejně, přesto lépe. Rašomon dnes zaujme spíše v závěru vytyčenou myšlenkou. Proč nechceme slyšet pravdu, proč ji záměrně překrucujeme a činíme svět místem den ode dne zmatenějším? Jednoduše proto, že pravda nikoho nezajímá. Pravda buď není dost zábavná anebo je příliš bolestivá na to, abychom se jí dokázali postavit tváří v tvář. Kurosawa byl humanista, možná trochu idealista, když svým hrdinům, potažmo celému světu, dal ještě jednu naději. Dnes takový konec vyznívá jako zbožné přání. Co nelze Rašomonu upřít, je perfektně zvládnutá režie a scénář dost moudrý na to, aby nebyl moudřejší než samotný divák. Mnohé scény se vryjí do paměti, aniž by však výraznějším způsobem posunovaly děj. Spočívá právě v tom Kurosawova genialita? Ale opravdu se většina jeho filmů musí odehrávat někdy ve středověku, opravdu musí ve většině z nich vystupovat Toširo Mifune jako polonahý rozchechtaný tajtrlík a opravdu by to nešlo bez těch legračních soubojů na ostří meče, kdy někdo co chvíli bez zjevné příčiny upadne na zem? 80% Zajímavé komentáře: zputnik, Turiec, rawen (23.11.2007)