Den co den

Děvče, co roztahuje nohy duchovi. V hardcore verzi bychom se jistě dočkali pikantností, kdy by Angourie Rice běhala spoře oděná z postele do postele, jenže režíruje romanticky distingovaný Michael Sucsy, který odbourává fantasy a mysteriozní nádech na minimum, čímž zůstává především hojnost romantickych chvilek, ovšem nikterak zapamatovatelných. Nápad s hodným duchem, co se DEN CO DEN přesouvá z těla do těla, pročež preferuje ženská těla a lásku k bližnímu, režijně vůbec v ničem nevyniká a celkově film stagnoval. Ovšem romantické duše mohou rozjímat nad dojemností, kterou se postupně nešetří, a nenápadný filosofický rozměr je takový milý bonus. Angourie Rice je atraktivní lákadlo, co leští režijní matnost jak se dá. Tenhle film si podržel svým námětem jistý neotřelý rozměr, nicméně převládající nevzrušivost celého počínání se zahnat nepodařilo. Takže příznivci pomalejších rozjímání mají zelenou. 6/10 (05.05.2020)

V prvním momentě, kdy jsem spatřil, že do kin jde snímek Den co den, věděl jsem, že to musí být výjimečný příběh. Proto jsem se rozhodl, že si nejprv koupím knihu od Davida Levithana a přečtu si ji před zhlédnutím filmu. Nevěřil jsem vlastním očím, když ve mně kniha Den co den probudila již několik let zakopaného čtenářského knihomola a zhltnul jsem ji během dvou dnů. Neskutečně čtivý příběh, jenž nemá nudné místo a na konci dokonce (a bohužel) uspěchá děj do nevyhnutelného vyústění. Během čtení druhé knihy Ještě jeden den (která je napsaná z pohledu Rhiannon) jsem to nevydržel a konečně si pustil film. Hned od začátku mě okouzlila neskutečně nádherná Angourie Rice a taky velmi milý začátek, díky němuž mě pohltila kniha. Postupem minut se mi ale více a více potvrzovaly obavy, že se jedná o nezfilmovatelné dílo. Je velmi těžké si představit jednu osobu za desítkami různých tváří a nevnímat jejich vzhled a hlas. Zde je přenesení slov do obrazu obrovským úskalím. Zároveň se nejedná o příběh, který si zaslouží tak málo času na jeho vyprávění. Hodina a půl na takovýto příběh je hrozně málo času. Projevuje se to nejen ve vynechaných pasážích (takže se vztah A a Rhiannon zdá být několikrát tak urychlený jako v knížce) a v přidaných scénách (které jen prázdně vyplňují děj), ale ZEJMÉNA ve vynechaných vnitřních monolozích A (další důkaz nezfilmovatelnosti této báječné knihy) a taky těch vskutku nádherných Levithanových citátech. Na změnu konce, uzpůsobenou filmovému scénáři, jsem byl naštěstí již připraven. Den co den je však typickou ukázkou, že i když tvůrci dali do filmu všechno, jeho kvality se knize nikdy nevyrovnají. A to je pro čtenáře knížky velká překážka, aby film dokázali docenit. (23.06.2018)

Trochu mi tam chyběl nějaký začátek a úvod do děje, co za anomálii hlavní hrdina prožívá, proč se mu to děje, odkud se vzal, jak to lze zvrátit, co se s tím dá dělat. Tyto otázky a další jsem si v podstatě kladl celou dobu po sledování filmu, ale odpovědí jsem moc nedostal. Velký důraz je kladen na romantickou filmu, u které chápu, že je u tohoto filmu žádoucí a nutná, abychom hlavního hrdinu poznali co nejvíce. Bohužel v hodinu a půl dlouhé stopáži zkrátka nejde prodat vše a možná právě proto se na mé otázky nedostalo, což je veliká škoda. Takto mi film totiž připadal značně nedokončen, jakoby mu něco zásadního chybělo. Nicméně to je možná jen můj problém, i tak se jednalo o film se svěžím příběhem a zajímavou zápletkou. (30.09.2018)

Film „Every Day“ je taký moderne netradičný romantický príbeh. Základ samozrejme je dobre známy, ale aj napriek tomu celý príbeh je servírovaný svižne. Vzťah medzi „A“ a Rhiannon pôsobí romanticky. Aj keď sa to na prvý pohľad nezdá, tak takmer všetky vedľajšie postavy (prekvapivo hlavne Rhiannina rodina) majú veľmi malý vplyv na celý príbeh. Je tu vidieť snahu, malé kvapky originality a „skryté“ metafory, nad ktorými by sme sa mali zamyslieť. A to by sa malo hodnotiť. Z mojej strany napríklad so štyrmi malými hviezdičkami. Osobné hodnotenie: 80% (****) (27.08.2018)

Oproti knize to mělo pár neduhů - zaprvé mi chyběl "vnitřní monolog" hlavní postavy "A", který by vysvětloval, jak se k vzniklé situaci staví. Z knihy jsem měla mnohem silnější pocit jeho vnitřního dilema a rozporu mezi tím, jestli se zachovat správně vůči osobě, jejíž tělo ovládá, nebo se nechat vést láskou a jít za Rhiannon. Tady to bylo zřejmé jen v mnohem lehčí podobě, skrze konverzace, které vede s Rhiannon. Nemělo to zkrátka takovou váhu (možná až v konečném vyústění). Větší důraz se zde klade na romantickou linku mezi těmito dvěma postavami. A je fakt, že jejich vztah je vykreslený moc pěkné. To se filmu povedlo a vlastně se mi to jako převedení na filmové plátno líbilo. Jen mi tam zkrátka chybělo něco navíc. Stejně tak nebylo dostatečně vysvětleno, proč je "A" najednou schopný porušit dané pravidlo o omezeném čase, který může v jednom těle strávit. Už to tady zmínil i uživatel freddy, ale v knize nic takového není. Tím spíš bych čekala, že se to ve filmu bude řešit alespoň nějakým "vnitřním soubojem", který musí "A" svést, aby byl schopný tuto překážku překonat. Ale i to tam chybí. A působí to pak nedotaženě. Jako by ve vzduchu zůstal viset otazník, jak to, že se mu to teď tak lehce povedlo a předtím ne. Trochu mě to iritovalo. Naštěstí finální vyústění bylo takové, jaké bych očekávala, a uvedlo celý příběh na správnou míru. Nakonec jsem byla i přes rozdíly mezi filmem a knihou spokojená. Dovedu si představit i lepší zpracování, ale na slabší 4* je to za mě určitě. Možná to ale dělá právě i to, že jsem knihu četla... ~(3,8★)~ (02.10.2020)