Hovory s TGM

Filmů o důležitých nebo zajímavých osobnostech českých dějin bylo v posledních pár letech natočeno vícero. A prakticky bez výjimky jsem měl na konci ambivalentní pocit. Na všech byl znát potenciál, každý měl něco výjimečného a vždycky jsem si byl jistý, že zážitku něco chybí, případně mohl být výsledek mnohem lepší. To neplatí o Lídě Baarové, ta je špatná celkově. Hovory mají perfektní námět, skvělou strukturu vyprávění a jakkoliv překvapivě se mi původně Budař do role nepozdával, i výborné herce. Tentokrát nemůžu zkritizovat ani scénář. Ano, konverzace občas působí podivně šroubovaně a na řadě míst je znát, že herci jen recitují naučený text a s řečeným se neztotožňují. Huba se s tím popral mnohem lépe, ale bohužel ani z něj jsem necítil prožitek. Na druhou stranu dialogy nepůsobí banálně a v jejich slovech je toho hodně k přemýšlení. Možná jsem od filmu čekal ostřejší konflikt, možná větší emoce, nebo větší přirozenost. Za shlédnutí film určitě stojí. Minimálně pro toho úplně jiného Masaryka. I když, kdo zná ho zná víc, než z názvu náměstí, pár soch, záběrů z Hledání ztraceného času či několika donekonečna opakovaných citátů a tradovaných historek? (29.10.2018)

Mám rád historické filmy, mám rád filmy dle skutečnosti, mám rád české filmy, mám rád Martina Hubu a mám rád herectví Budaře ( ikdyž není můj oblíbenec ) mám rád práci pana Kosatíka, ale přesto nemůžu dát víc než slabší tři hvězdy. Komorní snímek o dvou lidech ( doslova !!! plus Lucia Siposová s Romanem Luknárem v komparzových pidi rolích ) a jejich rozhovoru. Dal jsem to, líbilo se mi to, ale jako film do kina trochu úlet. Formou spíš malý tv útvar. PS: Letní Topolčianky byly hezké. (24.02.2019)

Nejdůležitějším členem filmového "realizačního týmu" je zde nejspíš filosof Pavel Kosík. Jeho současným "Hovorům" je vhodné podsunout jeho "Předpotopní úvahy" vydané před dvaceti lety, v nichž se staví (oprávněně) silně kriticky vůči současné evropské, americké a samozřejmě i české civilizaci budované opět a znovu na základě masarykovských principů demokracie a křesťanského humanismu (viz "Ideály humanitní). Snad nás do obrazu zčásti uvedou úvahy o Rašínovi a jeho příjezdu do republiky jako "diktátor", včetně možnosti jiného použití legii. Vratkým úvahám o Oldře Sedlmayerové bych ale rozhodně upřednostnil Kosíkovy názory na spolek s příznačným názvem "Mafie". Způsob víceméně nezávazného klábosení o životě je mi ovšem milejší než možné pokusy skládat z Masarykových děl "filosofii", kterou není možno založit na tom, co chci, co považuji za ideál nebo jak se má slušný člověk chovat v té či oné situaci. (01.01.2020)

„Kdo ví, co za pár let bude pravda o nás dvou, že?“ Hovory s TGM jsem nečetl, tudíž možné výtky (minimálně na Kosatíkův scénář) u mě odpadají. Ano, některé věty či pasáže mi i jako člověku, který se neseznámil s předlohou, nepřišly zrovna původní, ale ne že by mě to rušilo, protože na tom film staví, totiž na výrazné stylizaci gest a promluv postav. A u obou hlavních představitelů to byla velká výzva. Čapek mě tak trochu provokoval, protože Jan Budař ho zahrál tak strašně zvláštně, že ve mně ještě doznívá. Ovšem to, co předvedl Martin Huba, tomu já říkám absolutní splynutí s postavou…jedno, zda šlo o více či méně výraznější emocionální projev, věřil jsem mu každý pohyb i větu. Dialogy mi přišly povětšinou povedené. A co do atmosféry snímku to bylo takové převážně pohodové setkání u čaje v parku, čemuž přispělo i vhodné prostředí (výborně podpořené kamerou a zvukem). Celkově to vidím na solidní 4*. „Čapku, vy máte strach z Němců?“ - „Vy ne?“ - „Němci mají takové heslo. Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ - „No právě.“ (17.03.2019)

Při koukání jsem si říkal, že je to hodně podobné Českému století, a bum, scénář Kosatík, tak to jsme doma :). Výborně napsaný dialog dvou významných mužů, lemovaný krásnou krajinou. Některé Masarykovi názory opravdu zanechají dojem: "Pravda je to co vidíte, a pak si to ověříte". Myslím si, že lidé si odnesou i nějaké ty novinky, jako třeba Štefánika a jeho sklony k fašismu (U nás totiž existuje takový milný názor, že kdyby Štefánik žil, tak bychom se hranic nevzdali.. Omyl, ještě bychom se spíš dobrovolně přidali k Říši). O herectví obou protagonistů se není třeba zmiňovat, na tom celý film stojí a padá. Za povšimnutí stojí i povedená kamera, která navozuje velmi dobrou dobovou atmosféru. (28.10.2021)