Děti z Marais
Les Enfants du marais
Deti z močarísk
The Children of the Marshland
Režie:
Jean BeckerKamera:
Jean-Marie DreujouHudba:
Pierre BacheletHrají:
Jacques Villeret, Jacques Gamblin, André Dussollier, Michel Serrault, Isabelle Carré, Suzanne Flon, Jacques Dufilho, Gisèle Casadesus, Eriq Ebouaney (více)Obsahy(1)
Garris a Riton žijí na břehu bahnitého rybníka. Riton má z druhého manželství tři neposedné děti. Čas od času utápí v červeném víně zármutek a snaží se zapomenout na svou Velkou lásku, svou první ženu Pamelu. Garris žije sám. Oba se živí paběrkováním, chytají žáby, sbírají hlemýždě, trhají konvalinky apod. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (20)
Vím naprosto přesně, oč tvůrcům šlo. Natočit nějaký ten hřejivý a slunečný snímek z doby mezi oběma světovými válkami, aby to bylo jako filmy podle Pagnola, a do toho vrazit trochu toho filozofování o životě, ale žel je to od začátku falešné jak pětník a duchovní ani náhodou. Tvůrci by si měli přečíst třeba Měsíční pahorek v dlani od Henriho Bosca, než přijdou s takovou povrchní slátaninou. I ty herecké výkony, zbytečně přehnané a expresivní, mě od začátku štvaly - být to víc civilní, ba dokonce normální, asi nebudu soudit tak příkře. Takhle to vypadá spíše jako nechtěná kopírka něčeho, na co tvůrci nemají myšlenkový a především duševní a empatický rozsah. ()
Idylicky poklidný příběh s motivem přátelství je příjemně osvěžující zážitek. Bez pochyby lze zde hovořit o velmi kvalitním filmu, což je zřejmě dáno i tím, že to je prostě ta typická francouzská poetika, která umí téměř pokaždé upoutat takovou tou laskavou pohodou všedních věcí a zapůsobit plnou silou, (alespoň u mne to funguje). Kromě toho film zaujme i vtipnými dialogy. Tím jako celek povyšuje dílo nad standardní úroveň. Co je však nejpodstatnějšího, že jsem prožil hezký večer s Garrisem a Ritonem tak trochu na vlastní oči:-)) ()
Život na okraji společnosti podaný s takovou dávkou nostalgie a poetiky , že by jeden zatoužil takový vésti. I "malé" životy mají svá velká dramata. Galerie postav a postaviček, která se ovšem vyhýbá jakékoliv šabloně. V nynější době plné klipovitě pojednaných filmů plných násilí a okázalosti je to balzám na pro oči, uši i duši. ()
Co říct? Pohlazení duše od francouzské kinematografie, ten čas nevinného dětství a meziválečná doba, kdy chudí neměli lehké časy. A přesto byli bohatí, svou čestností, přístupem k životu, humorem. Tam, v mokřinách, v dřevěných chudých domcích, nádherné přírodě, tak, jak nám vyprávěla babička Cri-Cri, svýma očima ponořená v dětství. Skvělá režie, herci i hudba. ()
Příjemně poklidný a pohodový snímek z doby mezi dvěma světovými válkami. Hrdinové příběhu jsou prostí lidé, kteří žijí na břehu močálu v pařížské čtvrti Le Marais. Jejich dny plynou v běhu každodenních starostí i radostí při shánění živobytí na den příští. Film, který je oslavou krásného lidství a nezištného přátelství byl natočen podle stejnojmenného románu Georgese Montforeza. ()
Reklama