Zoe

Vydařená komorní a melancholická romance zahalená ve futuristickém hávu, který vzhledem k soudobému zplošťujícímu se vnímání reality nemusí být tak dalekou budoucností. Pokud máte rádi styl Black Mirror či minimalistické sci-fi Andrewa Niccola, nešlápnete vedle. McGregor svou vizáží dá vzpomenout na vysloužilého Rentona, charisma Léy Seydoux netřeba zdůrazňovat. Velmi dobře zvolaný hudební podkres. (07.04.2020)

Filmy z podobného súdka, teda filmy ktoré sa pohrávajú s myšlienkou zavedenia umelej inteligencie do života obyčajných smrteľníkov a ich spoločnej interakcie sú už bežnou rutinou. Tento film je z mnohých hľadísk už prekonaný. Čo sa týka lásky stroj vs človek. Čo sa týka interakcie stroj vs stroj. Všetko tu už bolo a bolo to natočené lepši alebo pútavejšie alebo s väčším emocionálnym nábojom. Aj napriek tomu má ale Zoe čo ponúknuť. V neposlednom rade herecké obsadenie, ktoré sa snaží dostať film do nadpriemerných vôd. Dej, ktorý aj napriek absencií emócií celkom baví a nenúti diváka k absolútnemu nezáujmu. A predovšetkým stopáž, ktorá nie je vôbec prestrelená a film končí presne vtedy kedy má aby diváka neomrzel. 55% (11.06.2019)

Studené jak čumák robotického psa. Love story mezi tvůrcem a jeho umělým výtvorem (trochu incestní, ne?) je mělká a roztáhlá. Spíš jsem z toho měla dojem, že je to o chlápkovi, který začne ze vztahu couvat ve chvíli, když se ukáže, že jeho vyvolená má i nějaké ty chybky (což se v životě děje velmi často, bez ohledu na to, jestli dotyčná je robot, mimozemšťan nebo obyčejná holka). A místo ženy (androidky) pak dá přednost jiné, která s ním jen spí. Ve filmu je to doslova, ale vyznívá to nezáměrně ironicky. Snímek se vyznačuje dlouhými záběry na polocelky a detaily hrdinů – hodně suchopárné. Otázku, co je to vlastně lidství, film jen lacině nadhodí, ale nijak neřeší, natož aby přišel s vlastní odpovědí. Pokud vás zajímá tohle téma, tak líp se k němu postavil i Frankenstein. SHRNUTÍ: Kterak si vyrobit přítelkyni. (24.03.2021)

Musím se přiznat, že film může děkovat Lée Seydoux za to, že se podílela na filmu. Ta mě svojí rolí dokázala učarovat, že jsem se na tenhle jinak docela zasněně nudný sci-fi romantický kousek i neměl problém dodívat. Jinak to byla vcelku jasná nuda, která chvílemi zaujala pohledem na blízkou budoucnost, ale ne zase natolik, abych z toho sršel radostí a nadšením. (25.06.2019)

Drake Doremus zpracovává ve svých filmech stále dokola jedno a to samé téma. Lásku mezi mužem a ženou, která je z různých důvodů nevhodná či zakázaná. V Breathe In je to láska mezi otcem od rodiny a mladou výměnnou studentkou, v Equals nepřeje vztahu sama společnost a v nejnovější Zoe zkoumá možnosti soužití člověka a "replikanta". Doremusovy snímky mě pokaždé něčím zaujmou a ač se vždy jedná o poměrně minimalistickou a uměřenou podívanou, dokážou předat docela silné emoce. Zoe je však pro mě osobně asi nejstudenější ze zmiňovaných filmů a chvílemi spíše vypadá jako hodně povedený studentský projekt. Závěr dojem naštěstí poměrně zachraňuje, nicméně i tak osobně považuji Zoe za asi ten nejslabší Doremusův kus. 5/10 (31.10.2018)