Tygr a drak

"Dost bylo létání!" A nebo možná právě naopak. Mám to ještě pořád v živé paměti - Hřebejk odjíždí s velkou slávou na předávání Oscarů se svým "Musíme si pomáhat", aby se odtud vrátil poražen filmem, který snad z celé třetiny tvoří souboje a ve kterém Číňani létají ve vzduchu a běhají po vodě, jako by snad soudruzi z Pekingu opravdu dokázali poroučet větru a dešti. A celý svět na to čučel s otevřenou pusou. Jenomže netrvalo dlouho a s podobnými filmy se roztrhnul pytel. Najednou každý lepší čínský film potřeboval nějaké to wu shu a tituly jako "Hrdina" nebo "Klan létajících dýk" udělaly z "létajících Číňanů" docela běžnou záležitost. Co ale zbude, pokud "Tygra a draka" zbavíte jeho létajících kouzel? Prachsprostá nuda. Ve filmu sice hrají moji oblíbení asijští herci (Chow Yun-Fat, Zhang Ziyi, Michelle Yeoh), jenomže celý příběh se neskutečně vleče, nemá potřebnou dynamiku a ani nijak zvlášť zajímavou zápletku. A i to létání působí občas už trochu přehnaně. Za ty boží souboje ale ty čtyři prostě dát musím. (07.09.2007)

Technicky strhující a výpravná romance, která pro mne nemá ty správné atributy. Východní prostředí a silně "nestandartní prvky" jsou sice ohromující svou neobvyklostí, na stranu druhou působí někdy až příliš "poeticky" ve snaze ukázat směr kam se mají ubírat ovace a Oscary. Osobité dílo, ale rozhodně ne v elitní společnosti nejlepších. (07.05.2005)

Čekal jsem hlubokou meditační pouť Dostal jsem nehluboký romantický příběh, který rozhodně nenudí, jen mi v něm zcela scházelo to, co učinilo tento snímek kultovním. K patřičnému docenění mám zřejmě příliš málo nameditováno. Někteří věrní fanoušci tvrdí, že k docenění je třeba snímek vidět více než jednou. Nemůžu říct, že bych měl po prvním zhlédnutí chuť hned na další. Snímku se podařilo v mém domácím kinosále navodit tu správnou východní atmosféru, kterou jsem se ke všemu snažil umocňovat dávkou tamních čajů. Bohužel jsem za celou stopáž nezaznamenal jediný moment, který by byl z mého pohledu hodný zapamatování a hlubokému zamyšlení. Snímek tak nějak pouze opakuje zažité pravdy. Taková milá východní pohádka, které nejvíce škodí na kráse uboze zpracované střešní honičky, které navozují smích a rozmělňují tak nastavenou atmosféru. Plusem rozhodně nebyl ani zažitý fakt, že Číňané nejenže stejně vypadají, ale dokonce se i stejně oblékají, stříhají, češou, neholí a mluví. Zorientovat se v nich mi vždy lehce sráží zážitek. (29.01.2018)

(1001) Ach můj bože, tenhle film je pro mě tak složitý na pochopení, zvlášť když vůbec nechápu, co na tom nechápu, protože je velmi jednoduchý. Předně je třeba říct, že co se týče wu-šu filmů, tak moje srdce vždy patřilo a patří Yimou Zhangovi. Jeho filmy jsou dramaturgicky přesné jako atomové hodiny, sveřepé, přímé, nekompromisní. Ang Lee svůj příběh vypráví jinak, Tygr a drak je rozvolněný a uhýbavý a neustále balancuje na hranici nedořečeného a nevysloveného. Aspekt, který mi v hlavě dělá asi nejvíc nepořádku, je striktní oddělení konverzačních částí, kde se posouvá příběh, a bojových scén, které trochu dokreslují postavy, zároveň mi ale také připadají i notně samoúčelné. Nejsem obeznámená s knižní předlohou ani mýtem, který kolem sebe jednotlivé postavy zřejmě mají mít, ve výsledku je to ale samostatný příběh o hledání svobody a tak mi k jeho docenění žádný kontext fikčního světa nechybí. A přenádherná hudba Tana Duna je tam jako závoj na oči, abych si neuvědomila, jak intenzivně depresivní ten příběh je. -"I wish that we'll be in the desert together again." (17.06.2017)

"Žiaden rast nie je bez pomoci, žiaden čin nie je bez odozvy a žiadna túžba nie je bez obmedzenia. Svet je plný tigrov a drakov." Prvé zhliadnutie bolo aklimatizačné, plné údivu a miernej neistoty. Druhé bolo prijatím pravidiel, na ktorých stál dovtedy nevidený filmový svet. A tretie až piate boli najduchovnejším a najdojímavejśím emocionálnym zážitkom, aké som kedy prežil pred filmovým plátnom. Ale skôr než filmom, je Tyger a drak epickou filmovou básňou, ktorú môžem pozerať stále dokola a ktorá, podobne ako dobrá hudba, nikdy nestratí nič z pôsobivosti. Ang Lee uchopil motívy nenaplnenej lásky, zrady a zodpovednosti a zasadil ich do sociálne neutrálneho, duchovne čistého prostredia, v ktorom im mohol dodať dovtedy nevídané rozmery. Scéna "Premárnil som celý svoj život..." vo mne bude rezonovať naveky. (27.05.2002)