25. hodina

Jak ve svém komentáři napsal Lima: "Místama jsem měl pocit, že se dívám na něco opravdu velkého, vzápětí jsem měl dojem zcela opačný." Výstižněji asi nelze 25. hodinu popsat. Ale přesto jsem se nakonec přiklonil ke čtvrté hvězdě, jelikož jsem původně ani nechtěl v TV na tenhle film koukat, ale shlédl jsem první scénu, druhou, třetí... a dokoukal to celé, takže poutavé to je a ty dvě hodiny uplynou jako voda. Ale v r. 2002 to určitě byla větší pecka než v r. 2021. (13.04.2021)

25. hodina je na jednu stranu jednoduchý film, na stranu druhou by ho ale do výsledné podoby nedokázal dovést snad žádný jiný režisér. Ze stylu Spikea Leeho čiší značná sebejistota, lehkost, ochota využít někdy i lacinější nápomoci (dialog s Ground Zero na pozadí) a velmi okaté metafory (vše okolo psa), přesto však jeho filmy působí povětšinou velmi promyšleně a zvládnutě. A jdou od srdce, což je docela zásadní věc. (13.09.2011)

výborne nahnevaný a politicky nekorektný spike lee, scéna, ako sa Pepper s Hoffmanom bavia o Nortonovi pri okne s výhľadom na zborenisko po "Dvojičkách" (geniálne), skvelo napísané a zahrané postavy, brilantne vycibrené dialógy, hneď prvá scéna s bull pittom, ktorá ma chytila a povedala mi "toto bude dobrý film, oplatí sa ti ho pozerať ďalej!" a nádherné Dawsonová s Paquinovou; (04.02.2008)

Soundtrack Terence Blanchard: 1. Opening Title [3:51] ,2. Doyle's Walk [2:19] ,3. Jake's Classroom [2:09] ,4. The Apartment #1 [3:55] ,5. The Apartment #2 [1:50] ,6. Fu Montage [5:05] ,7. Brogan's Bar [2:29] ,8. Ground Zero [5:35] ,9. DEA [3:01] ,10. Playground [4:25] ,11. Bridge [1:23] ,12. Sleeping in Natural [1:51] ,13. One Last Walk [2:29] ,14. 25th Hour Finale [12:05] ,15. Double Happiness [6:08], (10.06.2011)

Ultimátní. Tenhle film mě dostal na tolika rovinách a probudil v mých cynických, zadřených útrobách tolik emocí a sebezpytujících myšlenek, že se mi nedostává slov. Mistrně odvyprávěný příběh, jede od začátku v mírně komickém tempu (jak je u Leeho zvykem), ale jak na sebe postupně nabaluje jednu dokonalou scénu za druhou (zde hojně citovaná "fuck you árie" mě nepřikovala k židli, ale přitáhla mi rypák na půl metru k obrazovce), jeden jiskřivě zábavný, chytrý a syrový dialog za druhým, těžkne depresí, melancholií, bezmocným vztekem a hrůzou, stále silněji se zrcadlící v Montyho očích. Hudba. Herecké koncerty. Režijní symfonie. Jen ten konec, ten roztáhlý konec (jakkoli možná podtrhující hořkost situace) se se mnou lehounce minul. Jinak krása a stoprocentní zážitek. 100% (26.01.2008)