Beze stop

Film je obdobou Útěku do divočiny, avšak zde má pouze dva účastníky, z čehož zejména otci ruplo v bedně, a proto se s dcerou honí po lesích. Film svádí zejména tomu, aby divák doufal, že fotřík zemře bolestivou smrtí a dcera si najde nabíječe, a to nejlépe ve městě. 57 % Celosvětový příjem k 30. 1. 2020: $7,682,928, což je 0,7 násobek rozpočtu (31.01.2020)

"Oběd vařím na plynu, s taťkou v lese nezhynu." Přírodní život v přírodě? Leda tak prd. Igelitová střecha nad sebou, igelit pod sebou, igelitové pytlíky v botách... Věřte mně, starému vandrákovi, skuteční trampové by jen odplivli a o tyto dva "zálesáky" by ani usárnu neopřeli. Ale panelákoví uživatelé ČSFD (Matty, Malarkey & spol.), pro které je i prosté, jednodenní přespání pod širákem v lese něco nepředstavitelného, skoro mysteriózní scifi, zde samozřejmě zuřivě hvězdičkují a již leští polobotky pro vlastní romantický Útěk do divočiny. A divoce skáčou po víku od kufru, jak se do něj snaží narvat dvouplotýnkový propanbutanový vařič, krabici konzerv a deset rolí igelitu. A píšou: "film se ambivalentně staví k otázkám svobody". Co prosím? Začlenit se do společnosti je e-e, ale jiným lidem, těm začleněným, vykrádat chaty a vyžírat jim spižírny, to je šik? Chlapci a děvčata, to si pletete svobodu s kriminální činností. Co zbývá? Jeden uvěřitelný postraumatický syndrom, paranoidním taťuldou dceři o hlavu sobecky omlácený. Zlá, diktátorská společnost za humny (taky dobrý... v Plzni tedy bezďákům erární baráky nerozdáváme :-)) a dcera ve vleku, zabržděná ve vývoji. Ani tu kačenu v kapradí si potají nemastila, aby ve mně vzbudila empatii. Kolik šišek po ní hodím? Jen jednu, podměrečnou. (25.12.2022)

Márne som sa snažil pochopiť, čo vlastne postave Bena Fostera vadilo. Zjavne to neboli len elektronické výdobytky modernej doby, ale či to boli ľudia, alebo strecha nad hlavou, alebo proste niečo čo by ani on sám nevedel vysvetliť... Každopádne mu to asi vadilo dosť, keď sa kvôli tomu dokázal vzdať toho, na čom mu v živote záležalo úplne najviac. Mám rád netradičné postavy, ktorým ľudia príliš nerozumejú, ale táto jeho postava mi k srdcu neprirástla, aj keď Ben bol skvelý a autentický. Rovnako skvelá bola aj Thomasin McKenzie a jej postava mi bola omnoho sympatickejšia. Hlavne vďaka obom hercom sa prikloním k vyššiemu hodnoteniu. 70% (23.07.2021)

Leave No Trace se může zprvu zdát jako klasický film o útěku člověka do divočiny a vzepření se společnosti, ale uvnitř skrývá mnohem hlubší myšlenku. Debra Granik film vytvořila na základě knižní předlohy "My Abandonment", především tedy na její první polovině, která sleduje otce, veterána z války ve Vietnamu a jeho dceru, kteří opustili společnost a žijí v národním parku nedaleko Portlandu. Na filmu je čerpání z knižní předlohy hodně znát, především díky poetičnosti vyprávění, které Debra Granik umí krásně přenést na plátno. Leave No Trace šetří dialogem co to jde a soustředí se hlavně na vizuální vyprávění, některé části filmu evokují práci Terrence Malicka, takže příznivci pomalého, lehce plynoucího obrazového vyprávění si přijdou na své. Základním stavebním kamenem celého filmu je dvojice Thomasin McKenzie v roli Tom a Ben Foster v roli Billa. Kdyby tyto dva selhali film by šel ke dnu, naštěstí se tak neděje a jak Ben Foster tak Thomasin Mckenzie hrají naprosto skvěle, mají situaci o to těžší, že svoje emoce musejí předávat divákům především fyzickými hereckými výkony, protože dialogu si opravdu moc neužijí. Jejich vztah je hlavním důvodem proč film funguje a Debra Granik měla při castingu zatraceně šťastnou ruku. Kde Leave No Trace překračuje hranice meditačního filmu o přežití člověka v přírodě, je konfrontace se skutečným světem. Ústřední dvojice se nejednou dostává do situace, kdy je nucena do střetu s reálným světem mimo jejich uzavřenou bublinu, tyhle části filmu ho spojují s realitou a nenechávají ho sklouznout do přestřeleného světa za hranice reality, jak se to častokrát stalo např. v „Captain Fantastic“. Leave No Trace má svoje slabší chvilky, kdy plyne až moc pomalu a pro někoho, kdo si nebude užívat zadumané záběry na hlavní postavy v přírodě, může mít s filmem trochu problém, Debra Granik ale jinak drží film pevně ve svých rukou a vytváří harmonické dílo o vztahu člověka k přírodě a o vztahu otce a dcery. Trošku skrytou, ale o to více důležitou zprávou, kterou chce Debra Granik předat divákům, je to jak americká společnost hledí na válečné veterány. Ti jsou sice uznáváni, ale skutečnou snahu o to jim pomoci projeví jen málokdo. To jestli na vás film zapůsobil vám zodpoví samotné finále, které většinu diváků dělí na dva tábory. Já paradoxně nespadám ani do jednoho, příliš na mě totiž nezapůsobilo, ale tohle vyústění v kontextu celého filmu naprosto chápu a respektuji. 82% (01.10.2018)

Ono je fajn, že se film nesnaží soudit, ale přeci jenom nějaká kontroverze by se sem hodila. Nemuselo by se jednat o nic výrazného, protože to by v poklidném stylu vyprávění působilo nepatřičně, ale něco mi tady chybělo. Stejně tak by neškodilo, kdyby režisérka vysvětlila, co oba hlavní hrdiny dohnalo k jejich stylu života. Náznak tu sice je, ale uvítal bych něco doslovnějšího. Nicméně to vše nic nemění na tom, že se jedná o silný příběh otce a dcery, jejichž vztah čím dál silněji ovlivňuje přesun z divočiny do civilizace. Vedle hezkého prostředí je to hlavně o hereckých výkonech. Vedle Fostera, na jehož Žižku se začínám těšit čím dál víc, vyrostla do výšin Thomasin McKenzie, která má ohromnou budoucnost. 70% (13.10.2018)