Vymítač kanibalů

Lenzi svým dobrodružně laděným dramatem IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO v roce 1972 zasívá semínko kanibalských hororů. Dílko se zaměřuje na výpravu evropského fotografa, který po focení všeho možného, odjíždí s mladým průvodcem po řece do džungle fotit říční život. Je však zajat místním kmenem, kde následně okouší zvyky i život domorodců. Po čase se stává vysoce postaveným kmenovým příslušníkem a získá dokonce dceru náčelníka. Tento snímek, ač obsahuje záběry kanibalského řádění či krutost barmské džungle, nelze považovat za horor jako takový, ale jako dobrodružný film s vloženou romancí, jež je na dobu vzniku velmi drsný. Divák je svědkem krutého života v džungli, násilných praktik kmene, notné dávky nahoty i brutálního kanibalského řádění. Nejdrsnější scény z filmu režisér použil do svého dalšího kanibalského zářezu MANGIATI VIVI, kde již trošku přitlačil na pilu a dobrodružství vyvážil hutnou porcí násilí a krve. Kromě toho obsadil i do zmíněného hororu oba představitele ústředních hrdinů. Ale vraťme se k hodnocené kanibalské prvotině, která udává směr budoucím kanibalským počinům nejen skvělým hudebním doprovodem, záběry krutého zacházení se zvířaty kombinované se záběry nádherné přírody, obsazením krásné ženy či žen, nutnou porcí nahoty a gore, které se v průběhu vývoje žánru trošku přiostřuje až k torturám na genitáliích, které lze spatřit ve výše zmíněném MANGIATI VIVI či CANNIBAL FEROX, který taktéž vznikl pod taktovkou Umberta Lenziho. O vzniklé vzájemné rivalitě mezi Umbertem Lenzim a Ruggerem Deodatem co se týče kanibalského žánru, se nemá smysl nijak rozepisovat. Každopádně IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO je hodnotným startem tohoto specifického žánru, jenž díky zajímavému příběhu a vcelku zdařilé technické stránce tvoří velmi příjemnou podívanou. U mě za čtyři hvězdy. (10.04.2011)

Notně zastaralý dobrodružný snímek a další z těch, jenž pro ochránce zvířat znamená jasný odpad. Trocha jemné erotiky, jedna mírnější kanibalská etuda a spousta krvavých a vcelku samoúčelných scén se zvířaty. A film, který právě díky oné výše zmíněné scéně s lidožrouty odstartoval sérii brutálních a pokleslých fláků na podobné brdo. (13.07.2018)

Český název tradičně naprosto mimózní, neb zavádějící. Ten nejzákladnější stavební kámen pozdějšího subžánru italských kanibalských horrorů totiž vlastně vůbec žádným horrorem není. Je to dobrodružné romantické drama. A to si nedělám srandu. Toho kanibalismu je zde jen to nejtiternější minimum. Přesto film nastiňuje pozdější poznávací znaky žánru - domorodou nahotu, zabíjení zvířat (toho tu je více než dost), nějaké ty domorodé kulturní zvyky (zaujaly mě hned dva, rituál, při němž je vdova opět uznávána za svobodnou ženu a rituál, při němž si mladá dívka vybírá ženicha). Na rozdíl od pozdějších kousků, které již staví více na té kanibalské složce a syrové brutalitě, tohle má hezčí a sympatičtější prostředí, exteriéry i domorodci (a domorodkyně) vypadají hodně fajn. Jen k tomu nesmíte přistupovat jako ke kanibalskému horroru. (11.04.2016)

A hodnocení? Tady si lehce každý obhájí odpad i 100%. (Bohužel) jsem viděl strašně moc kanibalských filmů a Deep River Savages patří mezi ty zajímavější a nápaditější - že by tím že je (jeden z) první(ch)? :-). Každopádně si budu až do smrti pamatovat árijského nadsamce Rassimova a až cestopisné záběry přírody. Z nechuťáren si nepamatuju nic, takže v tomhle směru to je jasné selhání. 100% Rassimov + 0% gore = 60% (s přihlédnutím k jeho obří "kládě") ------ Stačí uživateli Slashere ??? :-D (06.10.2010)

Kanibalských hororů je spousta a tohle je zas jen průměr,protože u mě kanibalské filmy nikdy nadosahovaly nějaké zázračné kvality. Chvílemi je to dobrodružný film,což stejěn většina kanibalských filmů je nebo se tak aspoň tváří. Vyříznutý jazyk,nějaký ten sexík,solidně zpracovaná hudba. Tedy o dost lepší než pozdější Lenziho kouske Ženy od hluboké řeky. (25.02.2009)