Benedetta

Schéma historické biografie, snažící se dopátrat pravdy o životě lesbické jeptišky Benedetty Carlini, Verhoevenovi slouží k analýze církevního mocenského modelu, v němž víra představuje pouze jeden z prostředků k přežití a udržení dominance. Film až do konce nedává jasnou odpověď, zda hrdinka opravdu komunikuje se svatými a disponuje mystickými schopnostmi, nebo jen dokáže využívat cizího strachu. Vzhledem k nemožnosti racionálního vysvětlení některých událostí zůstávají možné oba výklady. Hranice mezi skutečností a iluzemi nebo sny je neurčitá obdobně jako v Total Recall. K víře v nadpřirozeno se nizozemský filmař každopádně staví s cynickým humorem a smyslem pro groteskno. Obojí je patrné z režie mizanscény, pracující s estetikou rozporů a nejednoznačnosti, nebo ze skladby záběrů. Benedetta coby komplexní, ambivalentní ženská figura vzbuzuje střídavě sympatie i odpor. Svým přívržencům sice slibuje ochranu před morem, který ve velkém kosí italskou populaci, ale sleduje při tom hlavně vlastní uspokojení. Spása a vykoupení jsou jen iluzemi. Oproti slepě naslouchajícímu, vyděšenému a proto snadno zmanipulovatelnému davu navíc vidíme, že ochranu před infekcí nezajišťuje Ježíš, ale zavřené brány města. Žádné boží síly, prostě lockdown. Důvěryhodnou náboženskou postavu z ní vedle inteligence a charismatu dělají stigmata, která si způsobuje kusem střepu. Následně může určovat, co je boží vůle a vesele zneužívat toho, že si jazyk Boha každá z řeholnic interpretuje po svém. Pro Verhoevena náboženství není záležitostí vnitřního přesvědčení, ale kulturně, geograficky a historicky vymezeným fenoménem, který slouží momentálním biologickým potřebám a mocenským zájmům. Bohem lze odůvodnit cokoliv. Podobně účelově k duchovnu přistupují také další zástupci církve, jejichž pokrytectví Benedetta, ustupující ve druhé polovině filmu do pozadí, vlastním počínáním nasvěcuje. Po příjezdu nuncia se pak mění z postavy, která eticky diskutabilním způsobem zneužívala moci, v reprezentantku protisystémového vzdoru, využívající k emancipaci vlastního těla a sexuality. Boj o nadvládu, určující dynamiku vyprávění, je tak až do posledních minut nepředvídatelný a napínavý. Verhoeven tradičně nevynáší hodnotící soudy a nefandí žádné straně. Jen se sociologickým zájmem z odstupu znovu studuje, jak lehko – a jedno v jaké době – může být víra proměněna v nástroj ovládání a nakolik jsou hodnota a moc člověka závislé na konkrétní dějinné situaci. 85% (21.12.2021)

║Rozpočet $24,350,000║ Tržby USA $354,481║ Tržby Celosvetovo $4,250,632▐  Paul Verhoeven je naďalej iná liga, on dokáže si ísť stále svoje a vychádza mu jeho sebe vlastná podmanivosť, tá sexuálna elektrizujúca atmosféra zas neskutočne. Mohlo to byť zas rádoby komorný, chladný historický film ale on tam dal všetko čo ho urobilo výnimočne dramatickým až do samého záveru. Nuž drahý kresťania Svätá Benedetta si  všetko podmanila.  /95%/ (08.01.2023)

„Masturbace krucifixem, natož osazeným Ježíšem, se z důvodů krvácivého klitoriálního diskomfortu způsobovaného jeho dolními končetinami, či neergonomickým tvarem vertikálního ráhna, mající za následek nevratné hranatění jámy lvové, důrazně nedoporučuje! Zato jemně upravená, a priori kónická socha jeho mámy bez problémů umožní nejedné řeholnici nahlédnout do ráje. Jen pozor na neposqrněné početí!“ (Uršula, Svatá a kol., 375. Vybrané nežádoucí aspekty substituce Ducha svatého. 1. Vydání. Brescia: Celibát press. ISBN 6-6-6.) Senilnějící Pája Ferhoven to tam pořád má a svými počiny i v požehnaném věku stále dokáže přinutit nejednu nevěstku Kristovu zamířit rukou k peklu, jakož i akcionáře 1. Římskokatolické, a.s. začít sbírat dříví na podpal a oprašovat rezivějící palečnice. Důkazem budiž i tento audiovizualizovaný příběh snad první historicky zdokundmentované jebtišky, či chcete-li v rámci korektní a nediskriminační deklarace seksuální orientace – řeholíznice, a progresivní průkopnice v oblasti sakrálních dild. Tu zde objektivní a nestranný Pája předkládá divákovi k posouzení ve třech možných variantách – jako světici s motorovým pekáčem a přímým číslem na Fousatého strejce i juniora, jako podvodnici s motorovým pekáčem a přímým číslem na kozla s rozžhaveným pohrabáčem, nebo jako rozdvojenou pacientku s motorovým pekáčem a přímým číslem na MUDr. Cimického. A ať už se ztotožníte s kteroukoliv variantou, jedná se rozhodně o zajímavý, vcelku odsejpající a bigotní kudlanky i šosácké nekudlanky provokující historický počin, jemuž nechybí kompletní defilé zapovězené sakrální fauny (kozy, bobři i ryby), tmářská inkvizice, korporátní týmbildingová grilovačka a mor, stejně jako i dodnes účinně léčený výhradně marketingovými lžemi, manipulativními polopravdami a dogmaty nenažraných majitelů jediné správné, byť nefunkční a minimálně morálně závadné placebo licence, a dalších na situaci parazitujících obchodních a korytářských přisírků. Inu, uvidíme, za jak dlouho se zase dokola opakovaná lež stane pravdou a vírou, reakční vládou finanční oligarchie poháněná hloupá, zmanipulovaná a patřičně účelově vyděšená lůza se opět chopí „vlády lidu“ a vzplanou první hranice s heretiky. (28.11.2021)

Benedetta strávila většinu života v Klášteře, teď ale krom Boha začala milovat i Bartolomeu… to, co zpočátku vypadá jako drama o zakázané lásce, se ve Verhoevenově režii mění v provokativní a nevypočitatelnou podívanou, která otevírá spoustu zajímavých témat a chytře manipuluje s divákem, jeho očekáváním i s tím, jak si zpracuje to, co se hrdinkám na plátně děje. Stejně odvážné, cynické, chytré a zábavné jako režisérovy jeho největší klasiky. (22.11.2021)

Lezbická erotika v ženském klášteře, Paul Verhoeven, 17 století...to jsem si nemohl nechat ujít. Nakonec jsem dostal trošku jinej pokrm než jsem si objednal, ale nelituji toho. Paul je na svůj věk vynikající filmař a umí nejen provokovat, ale i klást otázky. Moc oceňuji, že tento film jako by se nepotkal s dobou je točenej na poctivo, na syrovost a toho si taky cením. (03.12.2022)