Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Mám problém, u Haška se nepopadám za břicho, ale za hlavu s douškou na téma, co je na tom komického. Ani plejáda herecké elity nedokázala zachránit marnost. Kde nic není, ani kamera nebere. A tak si jen zase Oldřich Lipský obsadil bratra, který by si jinak snad ani nezahrál, neboť ostatní režiséři jím oprávněně opovrhovali. (15.06.2014)

"Nemějte obav, tohle jsou ta nejsmradlavější morčata v Rakousku-Uhersku!" Je to špatně od začátku, protože obsažené Haškovy příběhy nemají dobrý filmový potenciál, takže se v nich často opakují stejné situace a každá trvá navíc ještě zbytečně dlouho. Na tohle vás bezpečně připraví naprosto zoufalá první povídka, která je celá o tom, jak několik lidí není schopných otevřít dveře na hajzl, aniž by to mělo jakoukoli vtipnou pointu. Že s materiálem bojuje samotný film je zřejmé již jen tím, že využívá prakticky veškeré vyprávěcí berličky a tím myslím, že je zde mimo jiné i overvoice a zároveň mimozáběrový text popisující děj. Pokud si z filmu něco zapamatujete, tak to bude reminiscence Caddyshacka, maniakální výkon Ludmily Píchové a celkem věrohodná snaha formálně se přizpůsobit předválečnému rámování a způsobu vyprávění. Tady je to nadhodnoceno jenom protože Werich, což je v Česku obecný problém, protože bodré lidové mudrlanství je místní civilizační choroba. (11.04.2022)

Film režiséra Miroslava Hubáčka „Haškovy povídky ze starého mocnářství", natočený v r. 1952, volně spojoval čtyři Haškovy humoresky. Aby využil co nejvíce Haškova textu, aby konfrontoval jednání hrdinů v povídkách s jejich jednáním ve skutečnosti vymyslil režisér filmu „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava" Oldřich Lipský se spoluautorem scénáře J. A. Novotným pro další haškovský film hraný rámec: v jarmareční boudě promítá Jaroslav Hašek hlavním osobám svých příběhů čtyři filmy, které náležitým způsobem komentuje Právě do tohoto komentáře je zahrnuto to vše z Haškova osobitého humoru, co se nedá vyjádřit ani obrazem, ani v dialogu jednajících postav. Hraný rámec - promítání filmů v jarmareční boudě - vtáhne diváka plně do ovzduší doby na počátku našeho století a navíc umožnilo autorům použít řady působivých formálních záběrů: zrychleného chodu kamery, trhaného pohybu, triků atd. Po fotografické stránce je film zajímavý tím, že jeho Vladimír Novotný použil pro podtržení dobového koloritu jednotlivých Haškových povídek, pro odlišení rámcového příběhu, jakož i pro zdůraznění změny filmového času různobarevného tónování (viráže) obrazu. — Film „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava " je druhou samostatnou režijní prací Oldřicha Lipského. Před úspěšnou veselohrou „Cirkus bude" pracoval Lipský jako asistent režie na filmu „Racek má zpoždění", s J. Strejčkem spolupracoval na filmu „Slepice a kostelník" a s režisérem Miroslavem Hubáčkem na filmu „Haškovy povídky". Filmový přehled 20/1956 (03.02.2010)

V kontextu padesátých let rozhodně nadprůměrná podívaná, která poněkud překvapivě nemá prakticky žádný ideologický nános. Zajímavé a instruktivní je srovnání s "Haškovými povídkami ze starého mocnářství", přičemž "Vzorný kinematograf" se mi zdá po všech směrech zdařilejší. Opět ovšem s výhradou, že jde o kvalitativně dosti nevyrovnaný počin. Pasáže podané skvěle a zcela suverénně se střídají s místy spíše rozpačitými, takže zatímco druhá povídka je skutečný filmový skvost, ty zbylé tři jsou spíše slabší. Samostatný problém pak představuje "biografový" děj, tvořící základní rámec a také filmové předěly jednotlivých povídek. Rozhodně jde sice o zajímavý nápad, ale ve výsledku je jednoznačně nejslabší částí filmu... Vzorný kinematograf rozhodně nepatří k nejlepším filmů Oldřicha Lipského, ovšem z hlediska jeho budoucích filmových počinů je nepochybně zajímavým dílkem, v němž se na mnoha místech takříkajíc "blýská na lepší časy"... Z heců je třeba konkrétně zmínit především skvěle hrajícího Jaroslava Marvana, kouzelnou epizodní roličku Miloše Kopeckého a také asi nejznámějšího protagonistu "české nové filmové vlny" Vladimíra Pucholta v kouzelné dětské roličce... Celkový dojem: 75% (26.11.2008)

Oldřich Lipský výrazně obohatil čs.kinematografii řadou komedií všeho druhu, čistý dramatický nebo jiný žánrový film bez výrazní komediální složky snad nikdy nenatočil. Jeden ze svých prvních snímků zasazuje na počátek 20.století, do doby prvních českých biografů. Samotný Jaroslav Hašek zde vystupuje jako neviditelný průvodce v podání hlasu Jana Wericha, promítající divákům čtyři své povídky. Víc než klasický celovečerní film to evokuje jakoby záznam fiktivního kinematografického pořadu, kde hlavní postavy z povídek ožívají nejen na plochém stříbrném plátnu, ale i mezi diváky v hledišti, kde (mnohdy uraženě) reagují na promítané filmy. Nejen díky dokumentárnímu úvodu bohatého na ukázky dobových reklam a vizitek mi snímek hodně připomíná styl Alfréda Radoka z jeho historických komedií téže doby... Dávám hodně bodů za skvěle zachycenou atmosféru a styl (nejen) filmového umění z posledních let monarchie, Haškovský humor na plátně (byť v často naivních zápletkách, viz. třeba pokus o vyhnání křečka z kanape pomocí vházení dalších a dalších hlodavců) a za Jaroslava Marvana. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (11.02.2018)