Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Vzorný kinematograf Haška Jaroslava je pro mě tím typem komedie, kde chápu, co na ní je vtipné, dokonce mi většina z toho i vtipná přijde, ale nezasměji se u toho ani jednou. Dokonce ani koutky úst se mi skoro nehnuly, párkrát ano (hlavně u prvních dvou povídek), ale pořád je to dost málo. Nejvíc se mi asi líbila první povídka (které bych samotné i tak dal asi jenom 3*), pak ta druhá, která nebyla špatná, ale poměrně utahaná a u třetí a čtvrté jsem se nebavil skoro vůbec, jen strašně nudil a u té čtvrté už doufal, že to celé konečně skončí... Já nevím, mě to vůbec nesedlo a v rámci Lipského kinematografie budu tenhle film do budoucna ignorovat stejně, jako Zabil jsem Einsteina, pánové. U obou těch filmů totiž nedokážu uvěřit tomu, že za nimi stojí tak geniální režisér... 2* (27.01.2021)

„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ (18.11.2017)

V kontextu padesátých let rozhodně nadprůměrná podívaná, která poněkud překvapivě nemá prakticky žádný ideologický nános. Zajímavé a instruktivní je srovnání s "Haškovými povídkami ze starého mocnářství", přičemž "Vzorný kinematograf" se mi zdá po všech směrech zdařilejší. Opět ovšem s výhradou, že jde o kvalitativně dosti nevyrovnaný počin. Pasáže podané skvěle a zcela suverénně se střídají s místy spíše rozpačitými, takže zatímco druhá povídka je skutečný filmový skvost, ty zbylé tři jsou spíše slabší. Samostatný problém pak představuje "biografový" děj, tvořící základní rámec a také filmové předěly jednotlivých povídek. Rozhodně jde sice o zajímavý nápad, ale ve výsledku je jednoznačně nejslabší částí filmu... Vzorný kinematograf rozhodně nepatří k nejlepším filmů Oldřicha Lipského, ovšem z hlediska jeho budoucích filmových počinů je nepochybně zajímavým dílkem, v němž se na mnoha místech takříkajíc "blýská na lepší časy"... Z heců je třeba konkrétně zmínit především skvěle hrajícího Jaroslava Marvana, kouzelnou epizodní roličku Miloše Kopeckého a také asi nejznámějšího protagonistu "české nové filmové vlny" Vladimíra Pucholta v kouzelné dětské roličce... Celkový dojem: 75% (26.11.2008)

Čtyři povídky podle Jaroslava Haška, spojené rámcem komentáře majitele pouťového kinematografu (vidíme jen jeho siluetu v šeru promítacího stanu, ale namluvil ho Jan Werich). Ještě to není úplná senzace, ale rozhodně zajímavý film, který už předznamenal, co bude Oldřich Lipský točit. Už je tady secesní Praha, skoro všichni jeho klíčoví herci, viráž a daleko větší nadsázka, než bylo do té doby zvykem. Hlavně v druhé povídce "Vzorné rodinné štěstí" o těch nejbláznivějších pokusech, jak dostat zatoulaného křečka z útrob gauče. :-) Hezká stará komedie, která mi připomíná francouzské filmy té doby, třeba Ztracené vzpomínky. 80% (19.04.2006)

Mám problém, u Haška se nepopadám za břicho, ale za hlavu s douškou na téma, co je na tom komického. Ani plejáda herecké elity nedokázala zachránit marnost. Kde nic není, ani kamera nebere. A tak si jen zase Oldřich Lipský obsadil bratra, který by si jinak snad ani nezahrál, neboť ostatní režiséři jím oprávněně opovrhovali. (15.06.2014)