Jacob's Ladder

Americký snímek „Jacob's Ladder“ patří k těm naprosto zbytečným remakům, které světovému filmu nic nepřinesou. Pořád je mnohem lepší se podívat na film z roku 1990, protože ten na vás i po těch třiceti letech dokáže zapůsobit tak, jak bylo zamýšleno. Film „Jacob's Ladder“ nepřinese nic z těch depresivních pocitů, je to jen rádoby mainstreamová podívaná. (16.10.2019)

Jestli Jacob's Ladder někde fatálně selhal, tak bezpochyby na poli filmového marketingu. Lyneho hororově laděná gnostická alegorie z roku 1990 patří k tomu nejlepšímu, co kinematografie v devadesátých letech vyprodukovala a každý rozumný pracovník studia by se tak snažil od kanonického originálu alespoň naoko distancovat, aby remake ušetřil přímé komparace a z ní pramenící divácké kritice. Existují nepřiznané, maskované remaky, u kterých mnohdy dochází pouze ke změně názvu, a přesně touto cestou se měl Jacob's Ladder ubírat. Rosenthalova verze navíc ani zdaleka nedosahuje metafyzické hloubky původního díla, v důsledku čehož se z názvu "Jacob's Ladder" vytrácí onen jinotajný význam. Remake sice neoplývá scénáristickou kohezí originálu, ale až nad očekávání dobře evokuje jeho ponurou dickovskou atmosféru a za to mu jakožto zdejší hororový expert uděluji čtyři slabší hvězdy. (24.08.2019)

Původní Jacob's Ladder chovám ve svém srdci vysoko, jelikož sloužil jako jedna z inspirací pro mou oblíbenou herní sérii. Nedávno jsem si znovu pustil i původní film, který jsem novýma (staršíma) očima docenil zase o trochu víc než posledně. Má remake co nabídnout oproti originálu? Vlastně ani moc ne, místo ikonického hororu tu máme tuctový thriller, o který v televizi zavadíte zhruba tak často jako v Praze jezdí metro (kde však o okaté básničky typu A Dream Within a Dream nejspíš nezavadíte). Potěšila mě tak nejvíce aktualizace války (byť původní film a jeho asociace s MKULTRA dávala větší smysl) a přítomnost herce Jesse Williams, který hrál jednu z hlavních postav ve hře Detroit: Become Human. (03.03.2024)

Jako není to žádná sláva, viděl jsem originál a byla to rozhodně jiná liga, ale 33% je neadekvátní hodnocení. Ti co dali odpad asi nemají nakoukáno, proto bych jako trest navrhoval skouknout komplet českou tvorbu za posledních dvacet let a pak ať soudí. Mohl by na motivy toho vzniknout zajímavý psychadelický film o posttramatické poruše.... Za nespravedlnost 5. Reálně tak 60% (21.08.2023)

Vynikající (a za mě pětihvězdový) originál z devadesátého dostal nový, modernější kabátek. Dlouho jsem byl přesvědčený že mu parádně sekne (ačkoliv dva modroocí mulati v hlavních rolích příliš mých sympatií nevzbuzovali), atmosféra byla totiž zdravě paranoidní, halucinační až psychedelická, a to mám rád. Ale bohužel režie, poplatná čím dál víc povrchnímu diváctvu, nahradila zneklidňující metafyzickou pointu předlohy pointou plytkou a banální, aby jí obecné stádo filmových přežvýkavců dokázalo řádně strávit (a pochopit). V kontrastu s tímhle faktem je pak letmé otření se o teologa Eckharta (po vzoru originálu) naprosto absurdním počinem. Ale uznávám, že neznat původní film, šel bych možná i o hvězdu výš, nevědomost je někdy zkrátka opravdu blažená. (18.03.2020)