Ženská na vrcholu

Žena na vrcholu je pomyslným vrcholem ledovce soudobé české komedie. Bohužel má vrozená zvědavost opět způsobila, že jsem to chtěl testnout na vlastní kůži. No tak to mám. Polívková hraje blbku (dle tradičních klišé je z Prahy), že by ji svět pohledal. Naštěstí jsou to bratři Slováci, kdo se jí a jejího synka opuštěných v Tatrách ujmou. Vlastně ne, Češi u Slováků pracující. A to rovnou u horské služby. A co čert nechtěl zrovna žena toho nejdrsnějšího záchranáře z nejdrsnějších podobně jako Hanč zmizela ve fujavici a je po ní veta. Bylo to zrovna na Štědrý den a tak se u horala tento svátek nesmí slavit. Žije na kopci s dcerou a najednou jim tam frknou na 24.12. Polívkovou se synem. Těch humorných situací co střet světů (ženská z Prahy versus drsný horal) přinese divák ani nespočítá. Například Polívková zapaluje sirkou poleno průměru 15 cm a se šmouhou na obličeji od sazí sděluje Dejdarovi, že jí to nehoří..Ha ha ha! A nebo... jako vegetariánka udělá hummus a vysvětluje u stolu, že udělala hummus, ale né jako humus, ale jako hummus ! Chá chá... To by jednomu urvalo bránici ! A toho humoru je tam více. Naštěstí to není jen bujará komedie a bylo třeba přiředit kus romantiky. A tak když na kopci vypnou proud, obtloustlý Dejdar vezme saxofon a s vilným pohledem sexuálního loudila se snaží přes orlí nos Polívkové hledět ji do jejích hlubokých očí. Jestli se vzali, to vám neprozradím. Ale povím vám rovnou, že to bylo hrozné. Třešničkou na pomyslném vrcholu pak byly písně doprovázející svištějící skůtry po zledovatělých masivech či pohledy na zasněnžené romantické scenérie kopců. Bohužel po vzoru snowborďáků byly všechny anglicky a výslovnost zpěváků mi dost připomněla čtenou angličtinu ministrině Schillerové...a ta jak víme je tak strašná. Dám tedy jednu sněhovou vločku jen za ty krásné záběry na hory. To ostatní nestojí za řeč. * (31.05.2020)

Tak tohle byl opravdu vrchol: nevkusu. Ne, nezasmál jsem se. Ano, snažil jsem se pochopit, proč to nejde. Česká romantická komedie je v nehorázné křeči. Na bizarním vrcholu je spíš režisérka a scénáristka Lenka Kny, která předvádí zoufalý sled divných scén. Jejich část ještě dává docela smysl. Anna Polívková, majitelka pražské biokavárny, se nechá přemluvit, aby na Vánoce se synem (tatínek samozřejmě chybí) vyrazili do Tater. Doma zůstává její starostlivá matka, otec-psychiatr a teta, která vlastní kliniku plastické chirurgie. Neustále se k téhle trojce – a pak i čtyřce (!) – vracíme, a zatímco oni zdobí stromeček nebo dumají, zda za dcerou (ochranitelsky) nevyrazit, my přemýšlíme, proč tahle linie nikam nesměřuje. Ač jsou Polívka nebo Preissová docela fajn, tahle část je totálně mimo. Ale zpět na hory. Shodou (pitomé) náhody se matka (která se těší na masáže a litry šampaňského) se synkem ocitají v horské chatě Samota, které velí nerudný záchranář Martin Dejdar se svou dcerkou, které pravidelně navštěvuje sukničkářský bratr. No, jak tohle asi dopadne? Slovenské pohoří, které obývají prakticky samí Češi, je krásné, ale tvůrci z něho moc nevyždímají. Raději nám ukazují střet bioveganky s horským křupanem, který raději konzervy a špek, opatrné matky s dobrodruhem (po konfliktu je vždy klid, jakoby se nic nestalo), a když pak Dejdar zničehonic vezme do ruky saxofon a vypálí romantickou melodii, Polívková ztuhne a evidentně zvlhne. A otočí. Vážně! A divák se tak může „těšit“ na momenty, kdy se dosud zahořklý Dejdar snaží působit svůdně. To je další bizár. Polívková hrát umí, ale tady jen drmolí nesmyslné věty nebo se ztrácí v lese, ve kterém panikaří a objímá stromy. Několik momentů ještě aspoň trochu funguje, celek je ovšem k pláči. Něco mezi jednou a dvěma hvězdami. (04.08.2020)

Navzdory svému hodnocení je Ženská na vrcholu jednou z těch méně pitomých českých komedií. Vlastně je to taková obdoba Bezva ženské na krku (jen ne tolik povedená). I tak však člověk musí uznat, že v základních věcech funguje. Dejdar je překvapivě v pohodě a dětští herci taky celkem drží krok (což se nedá říct třeba o Špuntech na vodě, kde jsem kvůli dětskému osazenstvu trpěl celý film). Jen ta Polívková byla "bohužel" prokleta genem svého otce... Ten její hlas je tak otravný až působí nepřirozeně. Ona za to asi nemůže, ale na rozdíl od Bolka se to nedá moc dlouho poslouchat. Slabší tři hvězdičky ale dám. Čekal jsem větší hrůzu a nakonec se občas i pobavil. (03.05.2020)

Jeden z těch filmů, který musel na papíře vypadat minimálně dobře. Hlavní nápad není špatný, natáčení se zúčastnila celá řada profíků, ale je vidět, že i přes veškerou snahu toho Lenka Kny ještě nemá moc za sebou. Určité paralely s tvorbou Poledňákové a opětovné obsazení Jany Preissové (tentokrát v babičkovské roli) trochu pomohly, ale celek bohužel neskutečně drhne. (03.07.2022)

Romantika s odretými ušami , no komédia určite nie. Režisérka stavila na pekné prostredie a snahu o jemnú kópiu hitu S tebou mě baví svět. Výsledok je taký kŕčovitý a často prevláda pocit trápnosti. Pustila si to manželka a ja som to sledoval s jedným okom a skôr zo zvedavosti v akých lokalitách sa natáčali exteriéri. Popravde sám by som si to asi nikdy nepustil. 40%. (19.12.2021)