Ženská na vrcholu

Díval jsem se, jen protože to babička hrozně chtěla vidět. Byla nakonec hodně zklamaná, a když zbývala půlhodina, tak usnula. Vůbec se nezasmála a já taky ne. Prostě tohle mě utvrzuje v tom, proč nemít rád český filmy. Nápad je nijaký, jasný postup, nuda, žádné vtipy a Martin Dejdar si hraje na borce, ale vůbec mu to nejde. Vůbec jsem nepochopil, proč Polívková skončila s tím, se kterým skončila. To mně připadalo praštěný a úroveň se rapidně ještě snížila. VYHODNOCENÍ: ŽENSKÁ NA DNĚ (09.08.2020)

Je to k pláči když amatéři točí filmy. Proč to dělají, možná je to baví, možná proto že mohou, možná čistě pro nějaký ten finanční zisk (Lenka Kny si své veledílo produkovala ve své produkční společnosti). Co mi na tom vadilo nejvíce, bylo, že se to snažilo vykrádat Poledňákové velrybu. Naštěstí je scénář tak zpatlaný, děj žádný a tvůrčí, filmařské a vypravěčské schopnosti autorů díla tak nicotné, že k plagiátu dojít nemůže. Snad mělo pro herce význam si zajet do Tater, něco oddrmolit, nadýchat se čerstvého vzduchu a šup zpět do Prahy, protože je místy vidět že je jim účast v této taškařici nepříjemmná. Kdybych měl najít něco kladného, tak to je asi práce maskérů, kdy v jednom záběru vypadal z určitého úhlu na pár sekund polívka v sukni docela k světu. Produkce: BLUE TIME Praha (29.11.2020)

Bál jsem se filmu v duchu prvního Špindlu a realita je bohužel mnohem horší. Nezajímavé postavy a herci. Film podle americké šablony, ale z amerických vzorů si bere jen to nejhorší. Když se ve filmu objeví náznak situační komiky (ty momenty jsou všehovšudy tři), je to jak požehnání. A tak (např.) vtípek, kdy se Bolek rozhodne jet radši do tater než trávit Vánoce s exšvagrem, zapůsobí jako vtipný vybroušený diamant. Posledních deset minut ale snad natočil někdo jiný. Sice to není žádná pecka, ale dává to smysl, dá se chápat chování postav, zazní tématicky ladění česká hudba (místo nějaké cizí nic neříkající sračky). A scénky v titulkách jsou dokonce stokrát lepší než vše, co bylo k vidění ve filmu samotném. (04.05.2020)

Ano, hezké, že si Polívkovi spolu zahráli... paradoxně, protože byl nakonec v záskoku, byl B. Polívka to nejlepší ve filmu. A M. Dejdar potěšil dost... Jinak? Jako... nic novýho, prvoplánové, většinou trapné.... od začátku jasné, jak to dopadne, až to bolelo... ale že by A. Polívková musela hrát takové kravky? Stejně paní Preissová si myslím do takových filmů nesedí... je to pohádka, o které víte, jak dopadne. Zábava pohodová, ale nucená a prostě nulový nápad. Nic nového... CO ale rád vyzdvihnu, jak tu už někdo zmínil. Totální absence sexistického humoru!! Za to * navíc. To zase jako na mě působí. Plus nádherná lokalita... (10.05.2020)

Žena na vrcholu je pomyslným vrcholem ledovce soudobé české komedie. Bohužel má vrozená zvědavost opět způsobila, že jsem to chtěl testnout na vlastní kůži. No tak to mám. Polívková hraje blbku (dle tradičních klišé je z Prahy), že by ji svět pohledal. Naštěstí jsou to bratři Slováci, kdo se jí a jejího synka opuštěných v Tatrách ujmou. Vlastně ne, Češi u Slováků pracující. A to rovnou u horské služby. A co čert nechtěl zrovna žena toho nejdrsnějšího záchranáře z nejdrsnějších podobně jako Hanč zmizela ve fujavici a je po ní veta. Bylo to zrovna na Štědrý den a tak se u horala tento svátek nesmí slavit. Žije na kopci s dcerou a najednou jim tam frknou na 24.12. Polívkovou se synem. Těch humorných situací co střet světů (ženská z Prahy versus drsný horal) přinese divák ani nespočítá. Například Polívková zapaluje sirkou poleno průměru 15 cm a se šmouhou na obličeji od sazí sděluje Dejdarovi, že jí to nehoří..Ha ha ha! A nebo... jako vegetariánka udělá hummus a vysvětluje u stolu, že udělala hummus, ale né jako humus, ale jako hummus ! Chá chá... To by jednomu urvalo bránici ! A toho humoru je tam více. Naštěstí to není jen bujará komedie a bylo třeba přiředit kus romantiky. A tak když na kopci vypnou proud, obtloustlý Dejdar vezme saxofon a s vilným pohledem sexuálního loudila se snaží přes orlí nos Polívkové hledět ji do jejích hlubokých očí. Jestli se vzali, to vám neprozradím. Ale povím vám rovnou, že to bylo hrozné. Třešničkou na pomyslném vrcholu pak byly písně doprovázející svištějící skůtry po zledovatělých masivech či pohledy na zasněnžené romantické scenérie kopců. Bohužel po vzoru snowborďáků byly všechny anglicky a výslovnost zpěváků mi dost připomněla čtenou angličtinu ministrině Schillerové...a ta jak víme je tak strašná. Dám tedy jednu sněhovou vločku jen za ty krásné záběry na hory. To ostatní nestojí za řeč. * (31.05.2020)