Režie:
Paweł PawlikowskiKamera:
Łukasz ŻalHrají:
Joanna Kulig, Tomasz Kot, Borys Szyc, Agata Kulesza, Cédric Kahn, Jeanne Balibar, Adam Woronowicz, Adam Ferency, Dražen Šivak, Slavko Sobin, Aloïse Sauvage (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V období budování stalinského Polska, ale také moderní západní Evropy se odehrává příběh velké osudové lásky zpěvačky Zuly a skladatele Wiktora. Nedokážou žít spolu, ale zároveň se fatálně přitahují a nevydrží být bez sebe. V kulisách Varšavy, Berlína a Paříže zní jazzová a folklorní hudba a Zula s Wiktorem rozehrávají nádhernou, ale hořkou baladu, svoji vlastní studenou válku. Kunderovsky laděným milostným eposem navazuje Pawel Pawlikowski na úspěch oscarové Idy. Za dílo nabité elektrizující hudbou i obrazovou krásou byl na festivalu v Cannes odměněn Cenou za nejlepší režii. (Aerofilms)
(více)Recenze (179)
Toto je druhý film od poľského režiséra Pawela Pawlikowskeho. Prvý film, bol úspešný film Ida, ktorý vyhral v roku 2015 Oskara ako najlepší zahraničný film. Film Ida bol pre mňa zaujímavý, ale príbeh rádovej sestry, tak ako ho rozpovedal režisér mi nedával zmysel. Podobne ako film Ida je aj film Studena vojna (Zimna wojna) natočený čierno-bielou kamerou. Znázornenie príbehu 40. - 60. rokov v čiernobielom filme dodáva filmu punc reálnosti a vyjadruje lepšie danú dobu. Režisér a scenárista Pawlikowski pripomína režisérskych velikánov 60. rokov ako Forman, Felini, Antonioni, ktorí tiež točili čiernobiele filmy. Aj tento filmový počin Pawlikowskeho je znovu nominovaný na Oskara. Studená vojna hovorí príbeh povojnovej doby, keď bola veľká chudoba a budovanie socializmu bolo predmetom každej činnosti, napríklad aj činnosti ľudovoumeleckého súboru. Začiatok filmu, kde hudobný dirigent a klavirista hľadá vhodných interpretov ľudovej hudby je skvelý, lebo mnohí speváci a speváčky majú hudobný talent a írečitý hudobný prejav. Potom môžeme sledovať ľúbostný príbeh mladej divošky a nadanej speváčky a staršieho muža, jej objaviteľa a obdivovateľa. Tento ľúbostný príbeh je najprv živelný za mrežami železnej opony, kde ich láska bola zakázaná a potom láska začínala vyprchávať, keď sa dostali do exilu a boli konečne slobodní. Sloboda naokolo ako keby bola väzením pre ich lásku. Keď sa utečenec -hudobník vracia do späť do Poľska je odsúdený na pobyt v trestaneckom tábore a aj keď sa s pomocou svojej lásky z väzenia dostane, ich láska a život už nemá východisko a ani budúcnosť. Výborná výpoveď svojej doby, po ktorej zostáva pachuť bezútešnosti minulého režimu v puse. Pán Pawlikowski tlieskam! A prepáčim vám aj trochu pomalšie tempo v niektorých scénach. ()
Název neodkazuje jen na politickou situaci doby, ve které se děj filmu odehrává, ale také na vzájemný vztah dvou hlavních protagonistů. Spolu žít nedokážou ve Francii ani v Polsku, bez sebe ovšem taky ne, takže nakonec zkusí společně alespoň zemřít. Je to v pravém smyslu slova romantické, krásně smutné, černobíle melancholické i mrazivě chladné. ()
Studená válka, studený film. Většina scén na mě působí, jako v půlce utnutá, určitě by dotažení scén dodalo větší emocionální dopad celého filmu. Proto si myslím, že stopáž na takový příběh je prostě nedostačující. Vizuál skvělý, líbí se mi poměr stran i black/white. Nominace na Oskarech pochopitelná. ()
Poláci filmy dělat umějí a dělají je tak, že jim Češi rozumí. 75-80%. ()
Parádní kamera. Nepopiratelně. Určitě na tom má zásluhu hlavně černobílý formát, který tak nerozptyluje pozornost. Některé záběry jsou vskutku excelentní. Bohužel prostředí takyumělců je značně odpuzující a příběh nudný. ()
Muzika je nádherná, obrázky ešte krajšie. Polský stalinizmus kontra parížska dekadencia. Budovateľská pieseň kontra free jazz. Takýto príbeh, najbardziej smiertelnej milošči, sa racionálne vysvetliť nedá, ale nech bolo správanie hrdinov akokoľvek podivné, koniec bol veľmi silný. Škoda, že sa tvorcovia aspoň trošku viac nevenovali životu v totalitnom režime. Dnešní mladí, alebo ľudia na západe netušia, čo to bol za život, za veľkým železným plotom. Poľský folklór, francúzke najazzlé šanzóny, sovietske častušky, americký rock´n´roll, karibské rytmy, všetko tam bolo a bolo to krásne. Nad týmto filmom asi netreba príliš rozmýšľať. Treba si ho proste len esteticky užiť. A ja som si ho užil. Ale Ida bola väčšia šupa. Príbehom, aj postavami. 75 % ()
Černobílý polský romantický velkofilm, který se odehrává v 50. letech. Herecké výkony hlavních představitelů táhnou celý příběh až do finále. ()
Zula je schizo. ()
Studená vojna jedine ak tak v srdciach dvoch divných umelcov. Škoda. Čakal som väčší konflikt, viac rozporov, krutý stalinizmus vs slobodný Paríž k tomu vyslovene nabádal, ale zostal len pocit emocionálneho prázdna. Začiatok parádny, top scéna po vystúpení z vozidiel a privítanie adeptov budúceho umeleckého súboru Mazurek v rozpadnutom buržoáznom kaštieli. Ale s prvou emigráciou odišlo kúzlo doby preč a nepomáhal ani 4:3 formát a ČB vizáž. Nastúpili divné stretnutia plné vzájomnej nudy a neváženia si jeden druhého. Vôbec som im neveril. Až záver priniesol opäť trochu hrania, ten bol skvelý rovnako ako úvod. Vatu medzitým radšej ani nevidieť. ()
Nic speciálního. ()
Nemohol som od toho odlepiť oči. Krása kinematografie odzrkadľujúca naše strasti a slasti. ()
Film iba epizódovo nahliada do stretnutí skladateľa Wiktora a speváčky Zuly, ktorým sa nedarí byť spolu, či už kvôli osobným rozhodnutiam alebo politickej situácii, ktorá bola v tom čase v Európe. S postavami pracuje povrchne, bez emócii a nedáva nám priestor nájsť si k nim cestu. 3* dávam za krásnu čiernobielu kameru. (6/10) ()
Reklama