Dogman

Hlavní postava Dogmana je asi nejzajímavější filmovou postavou, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Nelze mu nefandit, ale na druhou stranu jste na něj nasraní v určitých momentech, kterými se příběh ubírá. Přitom prostředí je správně ponurý, lidé jsou správně Italští. Všichni tu tak jako zapadají, jak balíček karet do krabičky. A jelikož je všechno poměrně precizní a některé záběry jsou jak ty nejkrásnější záběry z italského, poměrně nehezkého podzimního, pobřeží, tak očekáváte, že ta pomsta, o které tento film vlastně je, dopadne tak jako filmově…a ona nakonec dopadne tak jako…absurdně. Závěr mi chyběl trošku důslednější a věcnější, jinak určitě jeden z předních italských filmových zážitků. (26.02.2019)

Mrazivý príbeh odohrávajúci sa na chudobnom predmestí, ktorému vládne bývalý boxerista Simoncino. Terorizuje okolitých ľudí, no nikto sa mu neodváži vzoprieť. Jeden z jeho zdrojov drog je Marcello (Marcello Fonte), ktorý vlastní súkromný salón pre psy a vo voľnom čase sa starostlivo venuje svojej malej dcérke. Veľmi zaujímavo sú nám podávané kontrasty v jeho osobnosti – na jednej strane je dealerom drog a kamarátom surového násilníka, na strane druhej sledujeme jeho dojemný vzťah k zvieratám a obrovskú lásku k dcére. Keď Simoncino pod vplyvom svojich absťákov začne hrotiť situáciu a rozhodne sa prepadnúť zlatníctvo Marcellovho kamaráta za vidinou rýchleho zárobku, Marcello s ním odmieta naďalej spolupracovať. Z lúpeže je nakoniec podozrivý sám Marcello a za mrežami končí namiesto skutočného vinníka on. Pobyt vo väzení mu dá dostatok priestoru na to, aby si určité veci zhodnotil, zbavil sa masky dobráka a naplánoval surový plán pomsty... *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

Marcello žije ve čtvrti, která je podobně zoufalá jako on sám. Tintítko, jehož existenci nikdo nebere vážně a hodí se jen neurvalému Simoncinovi, který ho zneužívá ke shánění drog. Marcello touží po přátelství s každým a skrytě doufá, že vycházet dobře se Simoncinem mu zajistí alespoň nepatrný respekt. Jenže Simoncino je neurvalé hovado, kterého se všichni kolem nejraději zbavili, a to definitivně. Marcello nedokáže říct ne, ono teda Simoncinovi se blbě odporuje, když už si ho jednou pustil k tělu. Jenže každé Marcellinovo ano, je dalším špatným krokem v jeho životě. Až do závěrečné katarze. Celkem dobře rozehrané, jen ten závěr si musí přebrat každý po svém. (29.12.2018)

Marcello Fonte získal za roli Marca ocenění za nejlepší herecký výkon(Cannes) zcela zaslouženě. Společně s prostředím ve kterém se Dogman odehrává, na sebe strhával pozornost v každém záběru. Garrone mě jakožto scénárista nijak nenadchnul. I když se v závěru ozřejmí, proč se Marco zachoval na první pohled hloupě a spustil tak sled nevyhnutelných a proto i předvidatelných, ale pořád fatálních událostí, je to nezřetelné a filmařsky nedotažené. Odpověď na otázku, proč šel Marco na ruku naprosto nedůvěryhodnému a nebezpečnému Simimu, byla upozaděna díky důrazu na závěr, kde sledujeme proměnu a pád Marca. Přitom jeho pohnutky proč ...mohly být vcelku uspokojivou pointou. Tvůrci se ale rozhodli kruh uzavřít podle klasické šablony akce-reakce. Tzn....když se budete pohybovat v toxickém prostředí a mezi lotry, je jen otázka času, než vás to prostředí sežere, nebo se lotrem stanete i vy. Mě by se mnohem víc líbilo, kdyby zůstal osud všech postav otevřený a zůstal by "jen" ten motiv Marco-dcera-velká chyba-Marko-dcera. (24.11.2019)

Asi pocházím z jiného vesmíru, jelikož hlavní hrdina, "dobrák od kosti", se kterým tu většina uživatelů sympatizuje, mi byl odporný stejnou měrou jako onen nezřízený násilník. Dobré srdce? Ale kdeže. Lítost? Ani v nejmenším. Někoho tak blbého, aby člověk pohledal. Když sledujete jednání hlavní postavy, tak vás napadne označení 'retard', doslova vás irituje. Takový hlupák, neschopný predikovat následky svého jednání, už vzbuzuje doslova pohrdání. Slaboduchý Marcello spíše než dobrým srdcem oplýval strachem a vychcaností. Ten vůl dostal co zasloužil. (16.02.2020)