Proxima

Je málo filmů, které pojímají práci astronautů zcela realisticky, nikoli jako sci-fi. Tohle drama filmaři natočili ve výcvikovém středisku ESA v Kolíně nad Rýnem, Hvězdném městečku u Moskvy a na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Zcela přirozeně se v něm hovoří francouzsky, německy, anglicky i rusky. Ale hlavní je filmový vztah mezi matkou (Eva Green) a dcerou (Zélie Boulant), na kterém ostatně celá tíže filmu leží. Tenhle film je totiž o tom, že žena, která na rok opustí vlastní dítě, nemusí být špatnou matkou. Jestli se vám to zdá málo, není to film pro vás. (Noční opuštění karantény v Bajkonuru beru jako uměleckou licenci a nehodlám kvůli němu snižovat hodnocení.) (08.07.2020)

Presne som dostal to, čo som čakal. Náročný výcvik z pohľadu ženy, ktorá má v hlave plno iných myšlienok a myslí si, že bez nej sa celý systém zrúti. Na jednej strane pochopiteľné, na strane druhej ( hlavne v závere ) ohrozenie celej misie, čiže číre bláznovstvo. Tie kritéria by mali byť nastavené inak. Film je aj napriek tomu fajn, Evka a jej cecky to tam držia, ale žeby som bol nadšený, to nie. Rozpačité 3 z 5 (28.11.2020)

Pocta matkám astronautkám? Pravděpodobně ano, ostatně právě v této linii funguje Proxima nejlépe. Společné scény Sarah a Stelly jsou velmi slušné, samozřejmě obzvlášť ty nejdramatičtější, přesto se za vrchol filmu považovat nedají. V některých momentech až dokumentárně pojatý výcvik, je totiž ještě o třídu výše. Možná je to karanténní samotou Sarah a výborným výkonem Evy Green, možná je to i přítomností taktéž výborného Matta Dillona. Rjúiči Sakamoto je sám o sobě jistotou, jeho dokonalá hudba sedne zase obzvlášť k dramatickým scénám výcviku. Více možností, každopádně příprava ono mateřství poráží, což zřejmě i vzhledem k závěrečným titulkům účelem nebylo. 70% (18.04.2020)

S pěknou prsní výbavou až ke hvězdám. Eva Green nahrazuje svými vyvinutými ženskými přednostmi absenci pobytu ve vesmírných dálavách. Takže, jak jste jistě pochopili, o vesmíru se bude jen mluvit. Většinu filmu strávíme ve výcvikovém středisku, kde hlavní hrdinka absolvuje celou řadu zátěžových testů. A jelikož je silně fixovaná na svoji sedmiletou dceru (Zélie Boulant), tak je třeba počítat s tím, že ta s ní bude na každém jejím kroku. Dopředu se dalo počítat s tím, že se bude jednat o komorní snímek, který bude prost speciálních efektů a nepotrpí si na velkolepost. I režijní přístup tomu odpovídá. Je znát, že na režijní židli trůnila žena. Alice Winocour je ve svém vedení snímku dobrá, sice jsem byl zastižen nudou, nebylo to ale v takovém měřítku, že bych na film vzpomínal ve zlém. Docela se sluší zmínit, že na tu vesmírnou misi naše hrdinka nebyla sama. Kdyby náhodou její vagína začala trpět suchostí, tak se dalo vybírat mezi kolegy, reprezentující americko-ruský tandem, Mattem Dillonem a Alexejem Fatějevem. Sice jeden horší než druhý, ovšem když je sexuální krize, jste navíc ve vesmíru, tak sáhnete i po strašilce. Co bylo na filmu až přespříliš, tedy postupem času otravné, byl právě vztah matky s dcerkou. Holčička úplně nesympatická, takže si myslím, že i pro tu Evu bylo těžké k ní pojmout nějaké sympatie. Oproti tomu pobyt ve vesmírném výcvikovém středisku byl zdařile podán. Zátěžové testy měly i nějaký ten stupeň věrohodnosti a divácké relevance, takže tohle hodně chválím. Příznivci netradičně posazených filmů, kteří oželí přívaly speciálních efektů, si rádi dají tento dramatický příběh astronautky, která by jistě zvládla se svými vnady i let bez skafandru. A na oběžné dráze by sklidila pozdvižení nad tím, že zemská gravitace na její poprsí nemá vliv ani ve středním věku. 6/10 (22.06.2023)

Ambientní, přemýšlivé, decentní. Cesta do vesmíru, která je zcela unikátní, až dokumentaristicky pojatá a je na hony vzdálená mainstreamu v podobě všech možných Armageddonů a jemu podobných. Green tradičně skvělá, ostatní herci rovněž. Emocionální rovina působivá, je vidět, že Alice Winocour má svůj typický režijní rukopis. Maryland stejně jako Proxima mají mnoho podobností a určitě stojí za vidění. (25.02.2021)