Stockholmský syndrom

K filmu jsem se dostal úplnou náhodou - a kdybych předem věděl, oč v něm jde, asi bych si ho s klidem nechal ujít, námět mi přijde filmařsky zcela nezajímavý. Jako asi by se to dalo natočit i tak, aby to člověka chytlo víc, ale to by pod tím musel být podepsaný někdo jiný - o režisérovi jsem v životě neslyšel a nejspíš už ani neuslyším. Co se týká castu, stárnoucí Ethan Hawke mi zde přišel spíše trapný, srdnatá Noomi Rapace je zde velice sexy a to ona mě tam bavila nejvíc, zbytek herců v podstatě nestojí za zmínku, stejně jako cokoli dalšího na tom filmu - není tam jediný moment, který by člověka nějak vytrhl z nudy, bylo mi lhostejné, jak to skončí, a na to, že to má jen hodinu a půl, se to subjektivně táhlo výrazně déle - na hodinky jsem koukal ke konci stále častěji. Nedivím se, že to u nás ani nešlo do distribuce, to by byl naprostý propadák. (12.08.2019)

Scházel už jen Grimm v klaunském obleku, aby stříkal z kvítka na klopě vodu po policejním šéfovi, co má v plánu osvobodit rukojmí a zatknout idiota. Nutno poznamenat, že v tomto případě by to znamenalo i rozsáhlé zatýkaní ve vlastních řadách.. Bolestně tomu chyběl silnější scénář, který by v tom krátkém čase a uzavřeném prostoru lépe rozehrál interakce. Snaha o absurditu spojenou se vznikem známého syndromu se sice cení, ale vtipnější mi už přijde historka, jak proběhlo doposud neobjasněné zastřelení švédského ministerského předsedy. Prý když té zimní noci roku 1986 odcházel s manželkou z kina, šli proti nim po chodníku dva muži a když ho uviděli, řekli jen: „Olof. Palme..“ (01.08.2019)

Těžké zklamání. Film má potenciál být fakt skvělý, kdyby byl... no inu ve všem lepší. Rafinovaněji napsaný, cílevědoměji režírovaný, nuancovaněji zahraný. Ethan býval strašně dobrý herec, ale mám dojem, že jde tou "Pacino cestou" a už jenom řve a považuje to za intenzitu. Noomi ani Mark neměli doslova co jiného dělat než posedávat a čekat na konec. Nejzajímavější tak paradoxně byl Christopher Heyerdahl, protože právě jeho postavu policejního velitele bych označila za skutečnou hlavní postavu filmu. Jako jediný měl trochu navrch, udával tempo nečekanými zvraty v chování a taky se nesnažil být tak sveřepě nuceně komediální jako Ethan. Možná by "stačilo", kdyby měl režisér větší smysl/cit pro humor, protože kdyby ta zkratka byla absurdní a cílená, tak by si divák neměl čas všímat, že postavám a jejich proměně se nikdo nevěnuje. Možná jsem podvědomě nasadila laťku moc vysoko, když jsem čekala variaci na Psí odpoledne, ale i bez toho by byl film okamžitě zapomenutelný. (18.08.2019)

Trailer navnadil, ale možná jsem čekal trošku větší artovku. Tady je jasně vidět, jak to dopadá, když se americká produkce vrhne na evropskou záležitost. SIce je to zábavné a rychle to odspípá, ale je tu problém brát tu situaci podle skutečných událostí vážně. Dle mého názoru tyto události tak trochu i znevažuje. Nicméně herecky dobře obsazené a opravdu pěkně fungující a zábavná jednohubka. Rozhodně jsem čekal víc. (13.06.2019)

Vím asi nejlépe ze všech, a to z vlastní zkušenosti, co to ten štokholmský syndrom doopravdy je! Před pár lety jsem byl na ulici za bílého dne zasažen úchylnou deviantkou, říkejme ji třeba „Paní s motorovým pekáčem“. No představte si tu hrůzu! Totálně stará rakovina, zrovna jí bylo třicet, hnusně dlouhé nohy až na zem, odporně pevné čtyřky, prdel jak z těch nechutných katalogů Penthauzu a zásadně chodila naostro, takže při chůzi bylo slyšet zlověstné bublání přeplňovaného dvanáctiválce. A tahle brutální kriminálnice mě po té pouliční inzultaci zcela bezbranného odtáhla v kufru svého Maybachu do šeredně rozmařilého plážového bungalovu někde u Santropé, a tam mě skoro měsíc chlípně, divoce a zcela bezostyšně znásilňovala, přičemž anonymními telefonáty vyhrožovala hlubokým sametovým hlasem manželce, že jestli se se mnou okamžitě nerozvede, umrdá mě do bezvědomí, načež mě vrátí na věky ochablého a totálně bez libida. Bránil jsem se zuby nehty čuráky, škrábal, kousal, plácal ji po prdeli, až ji měla úplně červenou, častoval ji u toho těmi nejnechutnějšími žalostnými vulgarismy, cákal ji schválně do těch ohavně hustých vlasů, mlátil ji po xichtě přirozením a neúnavně drtivě přirážel s tím, že se unaví, usne a já konečně uteču. Nepomohlo nic! Jistě chápete, že po prožití takto strašlivého traumatu jednomu prostě musí hrknout v kukačkách, a tak, než aby mi totálně jeblo, jsem se do té zrůdy radši zamiloval. Když mě pak po tom třicetidenním martýriu konečně osvobodila Speciální jednotka pro boj s nenasytnými nymfomaniakálními MILFkami, dokonce jsem ji odhodlaně a zarputile bránil a zastával se jí i před manželkou, že je jen nemocná, žádná kurva! Tady vidíte, že tenhle štokholmský syndrom je vážná a nebezpečná věc, nikoliv přiblblá taškařice, jak to podali v tomto filmu. Tihle Švédové jsou na palici od přirození a lehce se zamilují i do kdejakého vymatlaného islamisty dokonce ještě před tím, než na ně vytasí šaríu. A tak se leklá Rampiča cvakla do totálního dementa, opravdu skvěle, uvolněně a s chutí střihnutého Uhlovodíkem Jestřábeem, a rozehráli skoro četnickou grotesku o tom, že když ve skutečnosti vykrádáte skandinávské banky a berete rukojmí, nejenže se řádně napakujete a solidně si zapícháte, ale ještě si i užijete spousty jakože legrace s impotentními policejními složkami. Každopádně to přes hranu trapnosti nedostali, tudíž takovýto rozverný sci-fi počin filmově teoretická věda přesně definuje odborným termínem „Snesitelná pičovinka“. (01.08.2019)