Na dno vášně

Vďaka X edícii som si film opäť po rokoch pozrel. Síce nezafungoval úplne rovnako ako pred 10rokmi, tentokrát mi prišiel rýchlo ukončený, akoby som potreboval malilinko viacej času, resp. akcie na to, aby som sa stotožnil s tým, že Elena nakoniec dá prednosť Victorovi. Ale i tak je almódovarsky farebný a popreplietaný tým sposobom, ktorý uveríte len Pedrovi a jeho postavám. A k tomu všetkému neuveriteľne sexy:-))) (09.02.2009)

První setkání s Pedrem Almodóvarem a už teď není pochyb o tom, že příští dny pro mne budou kinematografický maratón jeho tvorby. Jsem nadšen! Film tak moudrý, vykreslení postav tak precizní, režisérské řemeslo dovedené k dokonalosti. I vedle naprosto pohlcujícího děje člověk musí obdivovat množství nepatrných, ale ohromujících detailů a režisérských lahůdek. Srovnání s mým oblíbencem Allenem je asi trošku mimo mísu, každý si hraje na jiném písečku, ale jestliže se o Woodym řekne, že vztahům opravdu rozumí, musí být Almodóvar mistr ve svém oboru. Největší příběhy bývají o lásce. Tady je to bez diskuse 5/5. (09.04.2009)

No, erotické motivy jsou natočeny s velkým úsilím a umělecky, vždyť je to Almodóvar - otázka je, jestli je na tom filmu vůbec něco dobrého, pozitivního... Samozřejmě, že ne, vždyť je od socialisty Almodóvara podle Ruth Rendellové. Porodní křik jako pointa s narážkou na režimy, to je ovšem přímo stupidní... Asi jsem k dnešnímu dni sám (samé 4-5 hvězdiček), ale tohle já rozhodně nebaštím. (29.06.2014)

První Almodóvarův film, který otvírala scéna s Penélope Cruz, v hlavní roli s Javierem Bardemem. Na dno vášně je klasický španělský vztahový chaos, ve kterém se všichni chovají jako ufo, vypadají jako ufo a na festivalech všichni předstírají, že je to tak zajímavé, nové, originální a čímsi objevné. Tak fajn. Pokud vám tohle stačí ke štěstí, dejte si třeba reprízu. (26.02.2015)

Ešte emotívnejší Almodovar, ako Všetko o mojej matke a Hovor s ňou. Takýto scenár mohol skončiť ako základ totálne gýčovej červenej knižnice, alebo ako geniálneho diela. Na dno vášne sa blíži druhej méte. Názov je absolútne výstižný, tu sa ide až na dreň emócií, vášní, smútku, hnevu a lásky. A všetky sú maximálne uveriteľné. Almodovarova réžia je nebezpečne istá, v pravých momentoch tasí prekvapivé zvraty (u nich obzvlášť platí, že v rukách amatéra by pôsobili ako nechcená paródia) a občas len tak mimochodom prekvapí vtipnou scénkou, nijako neobohacujúcou dej, ale napriek tomu silno zapamätateľnou, ako napríklad spoločná radosť z gólu. (20.02.2016)