Cesta dlouhého dne do noci
Long Day's Journey into Night
VOD (1)
Obsahy(1)
Dávné rodinné strasti, psané vlastními slzami a krví. Události jediného srpnového dne vyústí v úplný rozklad jedné zdánlivě dokonalé rodiny... Čtyřnásobný nositel Pulitzerovy ceny a nositel Nobelovy ceny za literaturu Eugene O’Neill (1888–1953) bývá považován za otce amerického moderního dramatu. Ve své tvorbě nejčastěji reflektoval v různých variacích téma rozkladu rodinných vztahů a hodnot s tragickým vyústěním. V celém jeho díle také můžeme zaznamenat autobiografické prvky, které odrážely jeho komplikovaný osobní život. O’Neillovo dílo se definitivně završilo až po jeho smrti, kdy byly publikovány jeho poslední hry. Tou nejosobnější a nejvýznamnější byla Cesta dlouhým dnem do noci. Autor během svého života dlouho bránil jejímu uvedení, protože v ní kromě sebe nelítostně vypodobnil vlastní rodiče a bratra. Jak sám uvedl, jednalo se o drama psané slzami a krví. V psychologickém dramatu sice pozměnil jména hlavních postav, ale základní předobrazy postav – matka závislá na morfinu, zahořklý lakomý otec i výbušný bratr a jeho alkoholismus odpovídaly skutečnosti. Nekompromisní umělecká výpověď o vlastní rodině představuje dodnes jedno z vrcholných děl autobiografického žánru... Ačkoliv si Eugene O’Neill přál, aby byla hra publikována až čtvrt století po jeho smrti, dočkala se uvedení již v roce 1956 na divadelních prknech ve Stockholmu a následně na Broadwayi. Náročnou látku zfilmoval o šest let později hollywoodský klasik Sidney Lumet. Jako matka závislá na morfinu ve filmu zazářila hvězdná Katharine Hepburnová, která byla za svůj výkon po zásluze nominována na Oscara. Děj je zhuštěn do jediného srpnového dne v roce 1912 a odehrává se na letním rodinném sídle, kde tráví závěr léta manželé Tyroneovi se svými dvěma dospělými syny. Zdánlivá dovolenková idyla se rozplyne během jediného odpoledne a vyústí v úplný rozklad celé rodiny. Všichni čtyři se snaží o vzájemné pochopení, jenže se jen čím dál víc utápí v dávných křivdách, výčitkách a hádkách. Nadcházející soumrak a padající mlha značí osud celé rodiny, pro niž osobní sebedestrukce představuje jedinou možnou úlevu. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Zručně napsané komorní konverzační drama by mnohem líp jistě působilo v takto sevřeném tvaru na jevišti, než převedené na filmové plátno. Démoni všech členů jedné rodiny se až na kost postupně obnažují během jediného dne, přičemž ani tříhodinový formát snímku nestačí na to, aby překonal zkratkovitost neustálých citových proměn, která snižuje chtě nechtě jejich uvěřitelnost. Zejména přehnaná teatrálnost Katharine Hepburnové, která by na divadle působila asi strhujícím dojmem, je pro filmový tvar už stěží únosná. V době vzniku filmu to možná bylo žádoucí, ale dnešnímu estetickému filmovému vkusu už to neodpovídá a působí to rušivě. ()
Jediné, co mám chuť tomu vytknout, je délka. Jinak je to po všech stránkách ukázka vrcholného filmového umění. Scénář je prakticky totožný s divadelní hrou, režisér si vystačí s jedním prostředím, herci jsou dokonalí. Prostými, někdy až banálními dialogy zvolna postupuje smutné vyprávění o promarněných životech. ()
Cesta dlouhého dne do noci pro mě začala za dne a pokračovala dlouho do noci. Skoro tříhodinová stopáž konverzačního dramatu je skutečná darda pro současného diváka, který je odchovaný spíše akčními snímky, jednotlivé záběry trvají jen pár vteřin. Komorní konverzační dramata mi vyhovují více než akční thrillery, přesto si kladu otázku, jestli nešlo využít více filmové řeči a odklonit se trochu od divadla. Američtí dramatici mi připadají příliš depresivní. Nevadí mi, když divadelní hra nebo film klade otázky a nenabízí odpovědi, ale ptám se, jestli kupení deprese je tou správnou cestou jak se vypsat z celoživotního traumatu. Autorovi to možná pomohlo, ale co chudáci diváci? SPOILER Pokud pomineme Jeanne Barr v roli Kathleen (kterou z nějakých důvodů pominuli i zdejší přihazovači) máme tu celkem čtyři zúčastněné, kteří se v první půlce hlavně přesvědčují, jak moc se milují, v té druhé se hlavně obviňují. Ptám se, proč tenhle spolek nespokojených vlastně nerozpustili a nevydali se každý svou cestou? Proč každý viní ty ostatní místo aby sám vyšel ze začarovaného kruhu a něco změnil? Drželi je vzpomínky, bránil jim strach, že si svou minulost ponesou sebou? Jeden moudrý muž řekl, že ne každý je vztahově nadaný. Vztahům se učíme od svých rodičů a co předali chudí irští přostěhovalci svému synovi bylo patrné, stejně tak on se podepsal na svých dětech. O moc lépe nedopadl ani syn Eugena O'Neill, stal se závislým na heroinu a spáchal sebevraždu. Snad aspoň jeho dcera Oona O'Neillová prolomila smůlu a byla šťastná. Při sledování mi vytanul jiný snímek od Tennessee Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše z roku 1958. I tady šlo o rodinné konverzační drama na uzavřeném prostoru, ale řekla bych, že se mnohem lépe povedlo uplatnit filmovou řeč a nepřepálit stopáž. Ale oba snímky ukazují vykořenění americké společnosti a neschopnost navázat zdravé vztahy. ()
Název filmu opravdu odpovídá skutečnosti - ten den se neskutečně vleče. Ze začátku to vypadá jako venkovská idylka podle Henryho Jamese, ale záhy se to začně ubírat tradičním "rodinným" směrem. Čili se to všechno poštěká, jeden druhému vyčte stoleté křivdy a úskoky, a všichni se snaží prosadit si svou. Jak taková blamáž může dopadnout. Mamka chytne migrénu a jde si dát svou medikaci a mužská část rodiny chytá slinu a bumbá co hrdlo ráčí. Ve filmu se nic moc neděje, stopáž je opravdu vražedná, divadelní prkna z toho koukají více než by bylo žádoucí, ale přesto na tom stejně něco je. Myslím, že to bude Katharine Hepburn, kterou prostě nejde jen tak vypnout, když začne hrát. ()
Asi je to predčasné konštatovanie, ale podľa tohto filmu Eugene O´Neill nebude patriť k mojim obľúbeným dramatikom. Cesta dlhého dňa do noci je čistá psychodráma, v ktorej sa prelínajú osudy jej štyroch účastníkov. Osudy, ktorých kontúry sa postupne vynárajú, a na ktoré nemôže byť ani jeden z nich hrdý. Táto takmer trojhodinová hra dala poriadne zabrať mojej pozornosti. Bola plná dialógov, ktoré mi prakticky nič nevraveli a tak výsledné tri hviezdičky sú iba za herecké výkony, medzi ktorými prirodzene dominovala Katharine Hepburn. Jason Robards mi celý film niekoho pripomínal, ale až v jeho profile som zistil, že je to Cheyenne z Vtedy na Západe. ()
Galerie (15)
Photo © Embassy Pictures
Reklama